PUSTINA

4. 3. 2020, Písek, divadlo Pod Čarou – malá scéna

Jindra:

V čase zimních marastů charakteristických pro českou kotlinu si do písecké Podčáry odskočili v rámci evropské zastávky kalifornští heavymetaloví nadšenci HAUNT, kteří za sebou měli mj. kšeft v Berlíně a před sebou další štaci v Osnabrücku. Každý, kdo zažil, nebo alespoň měl něco společného se zrodem NWOBHM, si mohl ve středu připomenout období této hudební revoluce. Při zvukovce se hlavní vokál topil u zadní stěny malé scény, což zvukař během zkušebního fláku dovedl ke spokojenosti všech, nebo alespoň mé. Kolem sedmé měli Amíci naladěno a všichni přítomní byli přesvědčeni, že středeční večer proběhne pouze za účasti  HAUNT. Nakonec na poslední chvíli dorazili zabloudivší THE NIGHT ETERNAL (z německého Essenu) a vše se vrátilo k původnímu scénáři. 

THE NIGHT ETERNAL vyrazili do světa podzemního šoubyznysu vloni, vydáním stejnojmenného EP. V Písku předvedli zahřívací set střižený na míru 80. let. Zpěvák Ricardo, z jehož vizáže je jasné, že jeden z rodičů, nebo možná oba, nepochází z Evropy, využil svůj vrozený vokální rozsah od běžného metalového projevu až po ječák vyvolávající obavy z prasknutí krkavice. Bohužel kapele asi tak od třetího songu dochází invence a začíná se točit v pomyslném kruhu a do konce setu nenachází cestu  ven. 

To už se tolik nedá říct o druhých HAUNT. Ti mají na kontě tři studiová alba a právě část playlistu pocházela z posledního „Mind Freeze“ („Light the Beacon“, „Hearts on Fire“, „Fight or Flight“, „Mind Freeze“). Nezapomněli ani na své druhé povedené album „If Icarus Could Fly“ („Defender“, „Crystal Ball“) ani na dlouhohrající prvotinu „Burst Into Flame“ („Burst into Flame“ ). Kapela hned na první pohled budí dojem, že to s metalem myslí vážně a že její fúze hevíku, glamu a poweru je v dobrých rukou. Vše se točí kolem charismatického kytaristy/zpěváka Trevora Williama Churche, který  nepochybně zabrnká na citovou strunku metalových pionýrek všude, kde se zjeví. Celý ansámbl působil sehraně, při doprovodných vokálech zavanul glam rockový větřík, aby se proměnil v metalový nářez. Nakažlivé refrény vybízely k decentnímu headbangingu, který nabíral na intenzitě se stupňující se rychlostí kytarových sól. Zvukově to naštěstí nebyl žádný přehulený brickwall, což přítomní kvitovali s povděkem. Po songu označeném jako „the last one“ se zdaleka konec nekonal, následoval přídavek a HAUNT nalili do hrozičů pod pódiem další porci energie. Po druhém encore už asi nikdo příchod HAUNT na stage neočekával, a tak po 65 minutách končí exkurze k metalovým kořenům. 

Večírek se nesl v duchu oslav narozenin na obou stranách, za domácí crew Peťan dosáhl mety tří křížků (předpokládám obrácených vzhůru nohama), na straně HAUNT o čtyři roky méně basák Taylor Hollman. Závěrem lehký nákup v podobě Telepatie issue Nr. 2 a nášivky na fotobrašnu pro svou cameru obscuru.


Johan:

Akce uprostřed týdne se nám nějak množí i na jihu. Naštěstí mají pořadatelé dost rozumu, aby koncerty nepřetáhly únosnou hodinu a tak jsme se dostali do tepla domova i napodruhé krátce po desáté večerní, a to ještě kvůli tomu, že jsme po skončení vystoupení HAUNT v klubu dvacet minut zevlovali.

Na oslavu třicátin Peťana jsem vyrazil nepřipravený, ani jednu kapelu jsem předtím neznal a ani si ji dopředu neposlechl, takže tabula rasa. Ani jsem nepostřehl to, co kamarádi, že v klubu není německá kapela, protože jsem se kochal Telepatií II, kterou Coornelus přivezl, a nejen ji, i trička a plakáty. To, že zvučili HAUNT, mi přišlo normální, i to, že cvičně odehráli jeden celý kousek. Pak se ale začalo na pódiu rychle přestavovat a THE NIGHT ETERNAL se bleskově nachystali, aby pak následně absolvovali výlet do roku 1980. S trochou nadsázky jsem mluvil o střetu JUDAS PRIEST a PARKÁNU (pokud někdo netuší, tak zábavová kapela slavící největší úspěchy v osmdesátých letech), prostě takový bigbíto-heavy metal, který mi přišel hodně obyčejný a v podstatě mě nebavil. Naštěstí se Němci vyblbli během třiceti minut, což byla maximální možná doba, kterou jsem byl ochotný muziku bez šmrncu poslouchat. Instrumentálně a zvukově to bylo OK, z vokálu jsem nadšený nebyl (a nešlo o to, že byl čistý a místy vyšší, ale že mi přišel ne úplně jistý).

To HAUNT byla přece jen jiná liga. Mnohem živější produkce taky mnohem silněji oslovila cca šedesátihlavé publikum a po krátkém oťukávání se vepředu začalo blbnout, v čemž vynikal hlavně Tom Weyška, neúnavný to hecíř a tanečník. HAUNT střídali písně rychlé a ve středních tempech, přičemž pro mě byly jednoznačně zajímavější ty svižné, místy speedmetalové fláky, pomalejší se mnou nic nedělaly. Atmosféra byla nicméně čím dál lepší a když po pětačtyřiceti minutách začali Američané mávat, nedošlo na skandování „ještě jeden song“, ale „ještě jeden set“, což asi předák často neslyší a byl z toho mile překvapený. Došlo tedy na přídavek a ani ten křiklounům nestačil, takže HAUNT nakonec hráli hodinu a pět minut, v podstatě velký koncert, který lze bez debat označit jako povedený. Pánové na pódiu si evidentně užívali přímý kontakt s fanoušky (kytarista i na jejich rukách), nešetřili se ani v nejmenším a z pódia odcházeli propocení a usměvaví.

Fotky: Jindra

Skalíkova galerie

Berryho videa

HAUNT [USA] – 1/4

https://youtu.be/1Qp-eipu7cg

HAUNT [USA] – 2/4

https://youtu.be/wDJDzwwfJqw

HAUNT [USA] – 3/4

https://youtu.be/keYXe65_nU4

HAUNT [USA] – 4/4

https://youtu.be/wMWE5NvePCA

THE NIGHT ETERNAL [GER] – 1/2

https://youtu.be/AFyqW4PMOME 

THE NIGHT ETERNAL [GER] – 2/2

https://youtu.be/jRImw61OsEc


Zveřejněno: 10. 03. 2020
Přečteno:
2939 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář