Já na místo konání dorazil až v pátek 5. 7. a že to byl skutečně vydařený den. Slunečné počasí festivalu přálo, takže ani nevadily prašné cesty mezi jednotlivými pódii. Pódia byla rozdělena docela zajímavě: dvě velká se nalézala na travnatém ostrůvku a další čtyři byly na ?pevnině?. Přechod z ostrova na pevninu byl možný dvěma způsoby. Jeden byl delší a představoval výpravu okolo cca 10 minut po silnici mimo areál festivalu. Druhý, kratší, který byl hojně využit, byl možný pouze po malé dřevěné lávce. Problém byl, že se na ploše vyhrazené pro Sázavafest pohybovalo zhruba osm tisíc lidí. Nakonec se mostek málem zbortil, a tak vše vzali do svých rukou hošíci ze security a představovali jakýsi semafor, který dával přechozím dvě minuty pro jeden směr. Já se pohyboval mezi jednotlivými pódii podle osobního zájmu o kapely, které byly uvedeny v programu. Přesto se občas stalo, že mě na nakonec upoutala kapela, kterou jsem rozhodně neměl v plánu vidět. Jediné pódium, které jsem skoro neviděl a navštívil pouze jednou, bylo stranou veškerého dění a vlastně i mimo čas a prostor. V menším stanu se odehrávala worl music párty, kde mužíci odění ala indové hráli na flétnu a bubínky do nasamplovaného zvuku sitáry. Bylo to možná milé osvěžení pro unavené slechy vším tím nářezem, ale bylo to také na usnutí a já opravdu usnout nechtěl.
První kapelka, kterou jsem zahlédl byli kluci z Folk 3 Mail jejich příjemně laděná muzika mě však nebrala ani v rámci koncertního turné, kdy předskakovali Anetě Langerové. Zajímavé melodie na pomezí rocku a folku s nádechem kytrovek konce minulého století však bavily poměrně dost lidí. Já se přesunul na punkovou kapelu Peshata, kterou vychvaloval jeden můj známý. Avšak ani tato kapela nelahodila mým uším. Melodický a jednoduchý punk s přiblblými texty byl asi určen spíš náctiletým pankáčkům, kteří své idoly pod pódiem podporovali seč mohli. Já dal přednost smočení hlavy v řece a vyrazil na Imodium. Tuhle partičku jsem zmeškal při jejich hraní na turné Rockový Cirkus, a tak jsem se na ni docela těšil. Rovnou napíši, že mě kluci z Imodium nezklamali. Energické vystoupení s charismatickým okatým vokalistou mělo konečně tah na branku. Sice se kluci na pódiu trochu pohádali, ale nijak moc to nevadilo. Vzhledem k jejich věku je to omluvitelné. Nicméně muzika mě opravdu zaujala a možná si časem poslechnu i jejich album.
Vyrazil jsem o pódium dál a po cestě jsem míjel Jima, který na alternativním pódiu MF Plus prelůdoval na dudy oděn do kiltu. Jen ten vršek v podobě vytahaného trička moc skotsky nepůsobil. To ale nevadilo. Na festu jde přeci o hudbu a na dudy hrál obstojně. Na pódiu Radia1 to už delší dobu drhnuli vítězové Bitvy o Sázavafest ? Banánové rybičky. Jejich ostrý punk rock nebo snad HC punk mě také nezaujal a tak jsem se posunul na seskupení Benedikta. Ti na chvíli upoutali mou pozornost, ale vlastně nevím, co o nich napsat. Byla to taková směsice rocku, folkloru. Příjemné osvěžení po všem tom nablblém punku, ale doma bych si to asi nepustil. Co mě však docela mrzelo, bylo současné hraní šíleného Vítkova kvarteta a moderně znějících Letů Mimo. Nakonec zvítězilo Vítkovo kvarteto pro svou jedinečnou show v čele s opravdu šíleným frontmanem Vítkem a jeho úsměvnými úvody jednotlivých skladeb. To, že s kapelou přijely dvě profesionální striptérky a kroutily se seč mohly asi nikoho nepřekvapilo. To Lety Mimo hráli naopak bez dívek na pódiu, ale se spoustou pod pódiem. Hrají rockovou muziku pro náctileté, ale tahle muzika nepostrádá určitou razanci. Ta je dána asi díky jejich šikovnému bubeníkovi, nicméně bych kapelu nezatracoval proto, že na ni chodí víc holek než klučíků. První vrchol dne na mě čekal na stage Radia1, kde vystoupila pražská kapela Selfbrush. Jejich mix folku, rocku a grunge byl opravdu skvělý. Navíc frontman Vašek Havelka zpívá znamenitě. Jen oproti skákající a dovádějící kapele působil jako z jiného světa. Strnule stál a přívětivým hlasem zpíval všem přítomným své melancholické texty. Před Selfbrush jsem ještě shlédnul kousek Roe-Deer, ale jejich kytarovka mě moc nebavila. Podle mě byla kapela nejsilnější v kramflecích v době, kdy u nich zpívala Ema Brabcová. Na kapele byla asi nejvíce zajímavá její image a talentovaný mladý bubeník. Set Ivy Fruhlingové jsem neviděl celý, ale musím se přiznat, že mě docela překvapilo, kolik lidí se na ní přišlo podívat. Ne, že by mi její francouzsky zpívané písničky vadily. To rozhodně ne. Dokonce se těším na její desku, ale přeci jen není žádnou zajímavou zpěvačkou a kdyby nejela turné s Annou K, asi bych o ní nevěděl. I když mi někdo, kdo čte bulvární tisk řekl, že je modelka a chodí s někým slavným? ale to snad nemůže lákat lidi na muziku? no, asi jo. Nerozumím tomu. Na pódiu radia Beat už hráli Psí vojáci. Tuhle kapelu snad ani nemusím představovat. Je svá a předvedla standardní vystoupení. Pokud ji neznáte, tak se k ní už asi těžko dostanete. Má totiž svůj okruh posluchačů. Psí vojáci oplývají folkově jazzovým přístupem k jednotlivým kompozicím a zajímavými lyrickými texty.
Asi mě budete považovat za blázna, ale další vrchol tohoto dne pro mě představovala Aneta Langerová se svým bandem. Ten vede šikovný kytarista Maťo Mišík a jednotliví muzikanti kolem něj rozhodně vědí, jak přistoupit k hudbě. Z těch narychlo sepsaných písní z Anetina debutu vymáčkli, co se dalo a měli úspěch. Maťo se i s kytarou válel po zemi, skákal po pódiu i jen tak v klidu vybrnkával. Zdatně sekundoval sólovému kytaristovi Marasovi známému z účinkování s Lenkou Dusilovou. Fakt jsem se bavil. A přiznám se, že se těším na novou desku Anety, protože od ní opravdu hodně čekám. Má dobrou kapelu, je skvělá zpěvačka a snad bude moudře vybírat své textaře. Následoval přesun na pódium Radia1, kde zafuněl do dechů Traband a pak hurá do stanu časopisu Report, kde si to s lidmi v rytmech ragga rozdávali francouzi Papastyle & Baldas. Pódium radia Beat, které leželo jen několik metrů od stanu zároveň hostilo Vladimíra Mišíka a jeho ETC? Musím říct, že mě toto vystoupení mile potěšilo a s chutí jsem se zaposlouchal do hitů, které nestárnou. Na stejném pódiu se pak objevili MIG 21 vedení nezpěvákem Macháčkem. Přesto jejich písničky mají šmrnc a hlavně image a frontmanství Macháčka nemá chybu. Je to jedna velká show s inteligentními a vtipnými úvody. A kdo z vás unikl rádiovým hitům Malotraktorem, Tančím a Snadné je žít, tak je pravděpodobně hluchý nebo z jiného světa. Pře Migem jsem ale opět zavítal do stanu Reportu, kde hráli dětičky velikánů :-) Gang Ala Basta. A pro mě předposlední vrchol tohoto dne. Skvělá trip-hopová muzika se zpěvem geniální zpěvačky Markéty Foukalové byla povedená a energická. O Michalovi Pavlíčkovi jr. jako o jednom z nejšikovnějších bubeníků už dávno nikdo nepochybuje a mladý Broum si hravě poradil i s prasklou strunou na své kytaře. Povedené vystoupení se opíralo především o skladby z posledního alba 00-02, ale zazněly i nějaké novinky. Pak jsem se přesunul na pódium, kde už řádili kluci z WOHNOUT. Jejich set byl standardní ? to znamená plno lidí, skvělá show, vtipné úvody, precizní zahrání všech skladeb. Navíc jsou Wohnouti na Sázavě jako doma. Zde není, co vyčítat a dodávat. Zhruba ve 2:10 am se na pódiu objevila skupina KHOIBA se zpěvačkou Emou Brabcovou, oděnou do vkusné sukně, halenky a holinek. Tato kombinace by se dala přenést i na muziku. Byla vkusná, uhlazená a přitom razantní až běda. Věřím, že na deskách bude Khoiba znít klidně, ale na koncertě to byl docela nářez. Muzika ala Björk zaujala i několik přítomných metalistů v první řadě pod pódiem. To mě docela mile překvapilo. Mluvím-li o nářezu, tak si ale fakt žádný metal nepředstavujte. Khoiba hraje poctivou rockově emotivní muziku. Ta však tento večer působila velmi energicky a pro mě asi největší překvapení a další vrchol pátku.
A máme tu sobotu 6. 8., která pro mě zároveň byla i závěrečným dnem festu. Opravdu jsem netoužil v neděli poslouchat DJ´s Radia1 nebo koukat na DVD filmy ve stanu. Tak tedy, co jsem v sobotu viděl a o co se s vámi podělím?
Začal jsem punkovou kapelu Totální Nasazení ze Slaného. Konečně punk rock, který mě na tomto festu zaujal. Chytře postavené písničky se zajímavými melodiemi přilákali do stanu Reportu tolik lidí, že stan málem spadnul. Navíc se uvnitř vytvořil docela slušný kotel. Totáči hráli jednu hitovku za druhou a mladí punkeři zpívali, seč jim hrdla stačili. Já se následně vydal za známými z Vršovic, kteří přemlouvaly z hlavního Houser pódia slušně zaplněné hlediště, aby se zítra vydali do Prahy podpořit Bohemku :-). Hádáte-li, že jde o kapelu Post-It, hádáte správně. Je fakt, že jsem viděl tuhle partu v lepší formě, i tak jsem se docela bavil a o chybách, které při jejich setu vyvstaly se nemá cenu zmiňovat. Hlavně že je rock´n´roll. Kluci hned vyráželi na Slovensko, kde je v noci čekalo další vystoupení. Pak jsem se vypravil na alternativní scénu MF plus, kde jsem sice nezahlédl žádné z vystupujících divadel, ale kousek folkových Neřež a hlavně celé vystoupení Karla Plíhala. To bylo velmi vtipné, žel díky tolika scénám měli lidé, kteří stáli vzadu velkou smůlu. Big beatové partičky prostě přehlušili tichého Plíhala. Ten, jako ostatně vřy, neuvěřitelně složitě hrál na kytaru své vřelé písně a jeho úvody obsahovaly tolik suchého humoru, že jsem se často od srdce zasmál. Zajímavé bylo i to, jak oznámil přítomnému kameramanovi z nějaké televize, že počká až odejde, že nemá rád, když ho někdo filmuje. Kameraman zbalil svých pár švestek a zmizel k některému z dalších pódií. Následovalo autorské čtení Michala Viewegha, které jsem si nechal s chutí ujít a vyrazil jsem opět za trochou toho ohlušujícího nářezu. Ten se konal na pódiu radia Beat v podobě rychlého občerstvení - Fast Food s jejich ska ragga mixem. Ten byl podařený. Jako kulturní vložku pak skupina na pódium pozvala mladé rozverné tanečnice a v koutku pódia se vesele bavila nad vrtícími se zadečky. Trochu vzpomínek a nostalgie přinesli Precedens v čele s Bárou Basikovou. Ta je skvělou zpěvačkou a já jsem osobně rád, že se vrátila k hraní s kapelou. Pro nablblý pop v televizi je jí přeci jen škoda. Po ní patřilo pódium Vikingovi, Simonovi a spol. Kurtizány z 25. avenue přivedli do varu několikatisícový dav a nutno podotknout, že zcela zaslouženě. Skupina hrála skoro ze všech svých vydaných alb a hrála energicky i melodicky. Kytarista Tomáš Vartecký přetrhal nějaké ty struny na kytaře, zpěvák Simon musel během svého výkonu na pódiu zhubnout nejmíň o pět kilo a lidi pod pódiem také. Poslední kapelu, kterou jsem tento den na pódiu radia Beat viděl byla geniální GAIA MESIAH, kterým nedávno vyšla deska Ocean. Koncertní set byl samozřejmně vystavěn na tomto albu, ale také na neskutečném nasazení. To se opravdu nevidí každý den a growlující i zpívající Marka byla skutečnou devizou skupiny. Pro mě to bylo osobně překvapení celého festu a pomyslná příčka nejlepší kapely z mé strany připadla právě jim. Jejich muzika hravě míchala rock s HC. Byla razantní, dobře vymyšlená a precizně zahraná.
Ještě se zmíním o tom, co jsem viděl na stage Radia1 ? Jednak to byli hip-hopující Bow Wave, kteří mě docela mile překvapili, pak najazzlí Eggnoise, které jsem si po několika písních nechal mile rád ujít. Ohromným překvapením pro mě byla nová kapela kolem Yardy Helešice (ex. Support Lesbiens) Ohm Square, o které jsem nic dopředu nevěděl. Ohm Square předvedli vkusně zahraný rock pop s ženskými zpěvy. Nešlo však o rock pop obyčejný. Byl nadmíru promyšlený a kavalitně zahraný. Největší show festu pak předvedli (krome Gaia Mesiah) táborští Sunshine. Jejich kytarová muzika mě ani tak moc nebavila, jako celková image kapely a hlavně charismatický zpěvák Kay. Ten skákal ze stage, šplhal po kovových konstrukcí pódia, lezl po bednách a co chvíli vyskočil k bubeníkovi na jeho bicí soupravu. Opravdu skvělá show. Kapelu Nana Zorin (kde mimo jiné hraje na bubny biceman pražských Mantas) jsem si nakonec nechal po první písni ujít a šel spát. Přeci jen bylo něco kolem půl třetí ráno. Navíc dlouho trvalo, než si jejich kytarista seštěloval všechny krabičky ke kytaře tak, aby mu hrála kombíčka.
A ještě se vrátím k pódiu časopisu Houser. Tam jsem kromě zmíněných Post-It shlédl i ska kapelu Chancers, kteří se díky svému ska-oi-punku rozdováděli až běda a roztančili všechny přítomné pod pódiem a že jich nebylo málo. Navíc se vtipně naváželi do Paroubka, jako ostatně většina kapel viz Prohrála v kartách a hlavně šílené divadelní uskupení Vyžvejklá bambule, kteří hlášku ?udělal se vám zde nějaký paroubek!? asi zanesou do dějin.
Trio letošních Superstar jsem neviděl celé, takže mi unikla Gába Al Dhába a skoro celý set Petra Bendeho, který byl asi nejlepším z trojice superhvězdiček. Nicméně show tancovačkového původu od Vlasty Horváta byla pro mě velkým zklamáním. Chuť mi napravila až Anna K se svým bandem, která představila především novou desku Noc na zemi, kterou vřele doporučuji všem. Je to tvrdé album a stejně tak vyzněl i celý její set. BUSHCRAFT z Velké Británie předvedli zajímavý pohled na současnou elektronickou muziku míchanou s rockem a Mňágu a Žďorp jsem si fakt nechal ujít. Poslední, co jsem si poslechl byla Vypsaná Fixa. Jejich jednoduchý punk mixlý s rockem a big beatem mě docela pobavil. Nicméně na samostatný koncert bych asi nezašel.
Sázavafest model 2005 s předraženým jídlem i pitím, šesti scénami a jedním mostíkem na spadnutí se nakonec povedl a já si odnáším spoustu zážitků hudebních i nehudebních. Potkal jsem spoustu přátel z hudební i nehudební branže. Vyslechl kvanta muziky a teď už se těším, až tento report dopíši a půjdu spát.
Určitě je spousta fotek na www.xichty.cz
