Tradiční setkání vyznavačů „tvrdého jádra“, oslavující blížící se konec roku, proběhlo kde jinde než v Mekce tohoto žánru, v Habeši (pro neznalé, jak se dneska debilně říká, „satelit“ Strakonic). Organizace Hardcore Night se ujala Eliška, mj. taky moje neteřinka, takže podpořit ji bylo více než namístě. Počáteční obavy o počtu návštěvníků se nakonec ukázaly jako zbytečné, 75 hlav, kde převážně každý zná každého, je solidní počet.
O zahřátí davu se postarala mladá táborská partička MY HARD LESSON se svým melodickým HC, který si instrumentálně nezadá i s déle působícími kapelami. Snaha vokalisty vyjádřit svoje pocity a hudební emoce musela bavit každého v davu. A když měli kluci dojem, že je třeba změna, tak si kytarista Kody jednoduše vyskočil na stůl těsně za zvukařem a sledoval přihlížející. Zvukově kapela trochu trpěla kvůli tomu, že hrála jako první, tudíž se dozvučovalo „zaživa“, tu a tam se ztratil zpěv, tu a tam lehká zpětná vazba. Vzhledem k věku muzikantů se do budoucna nabízí určitý prostor v uznávané hudební HC komunitě.
Po přesunu aparátů, úpravě kotle, hajtky a kopáků přišel čas pro blatenské LIBIDO CHALLENGE. Jako v prvním případě, kvůli nevelkému pódiu, byl zpěvák (místy nejen on) nucen najít svoje teritorium na parketu před zbytkem dobře naladěného stroje (nechci uvádět příměr jako dobře namazaný stroj, čímž bych kluky pomyslně přirovnával ke KABÁTŮM, to bych fakt nechtěl). Jejich nadupaný HC, ve stylu kapel s místem pobytu NY a přilehlý district, byl jako tajfun a způsoboval pocity jako z těla se vyplavující endorfin. Pomalejší pasáže, umocněné bestiálním řevem, střídaly strojově přesné úseky ve stylu PRO-PAIN. LCH se přehnali Habeší, aniž by nechali někoho na pochybách o svých kvalitách. Gary Meskil (PRO-PAIN) by měl radost…
Lehce po desáté se minifestík přehoupnul do druhé poloviny, a tak přišli na řadu dnes již kultovní DELUSION. Ti oslaví příští rok 25 let na scéně, za ty roky si kapela prošla personálními změnami a pralesní časy dnes pamatují již jen bubeník Petr Špička alias „Špíďa“ a kytarista Jirka Tomášek. Momentálně pracují na nové desce, takže o nich jistě ještě uslyšíme, uvidíme. DELUSION se prezentují fúzí metalových odnoží s patřičným HC melodickým základem, s texty převážně v angličtině, pochopitelně „Blaničtí rytíři“ musí být tak, jak nám zobák narost. Na večírku mj. zazněly: „Warrior“, „Stand by me“, „One of the few“, „Little princ“, „Long rope“, „Ignition“, „New song“, „Freedom“. Na závěr pro oživení starých punkových časů „Blitzkrieg bop“ od RAMONES a jako finále cover od AGNOSTIC FRONT (nevzpomínám si na název, sorry).
Právo posledního vystupujícího večera dostala táborská úderka MERESIEW. Název mi po právu evokuje příšerný příběh sovětské demagogie, story letce Alexeje Petroviče Meresjeva, přičemž podoba se může zdát pouze v kadenci bicích připomínajících kulomet, kterým byl tento geroj sestřelen… Od roku 2015 v sestavě jako frontman působí Adzík, se kterým kapela nahrála v roce 2017 asi nejúspěšnější EP „Hardcore movement“, čímž o sobě dala (také díky skvělé produkci) zřetelněji vědět. MERESIEW sází na tvrdé nekompromisní riffy podporované emocionálním výkonem Adzíka, který by se v civilu uplatnil jako učitel tělocviku nebo instruktor bojového umění, což přenesl i na stejně smýšlející skupinku fans. Při pohledu na line-up je zřetelné, že zbývající tři členové jsou ti, kteří kapele dávají nadhled a zkušenosti. Pořadí válů: „Like a wolf“, „Silence remains“, „WDWYH“, SBHC style“, „Hardcore movement“, „Lifer“, „No reasons to stop“, „Showtime“, „Born to live“.
Jelikož mě druhý den čekal ještě volyňský Satan Klaus fest, žádný „Living after midnight“ se nekonal, pouze packa se známými a domů.
