PUSTINA

Pražští SHAMPOON KILLER hrají zajímavý death metal (s výjezdy do grindu), tak bylo potřeba se jim podívat na zoubek. V rozhovoru odpovídal vokalista Žlababa, kterému sekundoval druhý řvoun Cifron.

Tento rozhovor lehce staršího data je z května 2019 a původně vyšel v tištěném Buryzone zine číslo 23. Nicméně na aktuálnosti a hlavně představení kapely za tu dobu neztratil.

Zdarec! Tak jak je v Práglu? Nikdy jsem nikde s SHAMPOON KILLER nečetl rozhovor. Tak jdeme na to…

Žlababa: Ahooj Bury! V Práglu tak nějak pořád stejně, ale nutno si přiznat, že lépe už bylo. Za celou dobu od založení kapely si vybavuju rozhovory pouze dva, a to do slovenského Podsvetie zinu a pak jsem dělal rozhovor pro jeden časák z Litvy (Lithuanian Metal magazin), což pro mě bylo velké překvapení, jaký mají v Litvě zájmem o českou extrémní scénu.

Úvod začneme klasicky stručnou historií, kdo, kdy, proč…? Však víš…

Žlababa: První nápad na založení nové kapely přišel v průběhu roku 2006 po jednom z mnoha večerů, které jsme s Cifronem trávili v hospodě U Starých hadrů v pražských Vršovicích. Chtěli jsme si spolu prostě zahrát death metal, a tak jsme obvolali naše kámoše, jestli by do toho s námi šli a bylo. Gábin, který v té době neměl kde hrát, byla jasná volba a Nikola se plácal v té době v ne zrovna aktivním SARCOMU, takže nebylo co řešit. V té době se nikdo z nás kromě Cifrona moc hudebně nerealizoval, a tak vlastně vznikla nová kapela. Na jaře roku 2007 jsme se od pivního vysedávání a plánování nového hudebního projektu odhodlali ke skutkům a ve spořilovské garáži začal vznikat nový materiál s jasně vymezenou anti-diskofilní tématikou a kapela se dala do pohybu. Po několika úspěšných zkouškách se ke kapele připojil Nikolův spoluhráč ze SARCOM Láďa a velmi rychle se zapojil do procesu. V roce 2009 přišel na post druhého kytaristy Géba, který se aktivně zapojil do skládání nového materiálu a odjel s námi několik parádních koncertů. Čertužel jeho představy o fungování v kapele nebyly naplněny, a tak se ke konci roku 2010 s kapelou rozloučil. Několik měsíců po jeho odchodu se na jeho místo připojil další člen v té době neaktivních SARCOM, bubeník Martin. V létě roku 2012 přichází náhlá smrt našeho sypače Gábina (R.I.P.) a Martin se od kytary logicky přesouvá za bubny. V průběhu prosince 2012 se ke kapele připojuje náš kamarád Prewith z PSYCHOTIC DESPAIR a naše komando je opět kompletní se dvěma kytarami. V této sestavě nahráváme o 2 roky později (na podzim roku 2014) ve vyškovském Davos studiu náš debut "666: The Battle of Discopylae“. V únoru 2015 opustil kapelu další zakládající člen Nikola, z kterého se stával čím dál větší misantrop a na jeho místo přišel kytarista Myšák z IASP, který se rychle naučil materiál a uzavřel snad už poslední sestavu SHAMPOON KILLER.

Šlo o tvůrčí přetlak a dělání death metalu zase trošku jinak, přímočařeji, oproti vašim ostatním kapelám?

Žlababa: To určitě ne, jak jsem již popisoval v minulé otázce, v SHAMPOON KILLER šlo vždycky hlavně o sociální stránku věci. Vzhledem k tomu, jak a s kým jsme kapelu zakládali, byla prioritou dobrá parta kamarádů s láskou k death metalu a všechno ostatní, třeba v mém případě, přišlo až později. Každopádně vizi jsme měli a bylo dopředu jasné, že se bude drtit poctivý death metal, případně trochu grindcore, a hlavně, že se bude hrát rychle a sypat o sto666.

Dost se mi líbí název vašeho debutového alba “Bitva u Diskofil“... (úsměv) V textech jde o nadsázku, nebo jste nekompromisní zarytí metalisti až na kost, vyznávající heslo “černá barva - barva smrti-depešáky metal zdrtí“?

Cifron: Díky za pochvalu, už název kapely v sobě skrývá náš postoj k lidem, jejichž bezcenná diskofilní kultura nás uráží, a kteří jsou manipulováni společenskými trendy. Žádná nadsázka, myslíme to skutečně vážně a jsme na to hrdý. Žádný schovávačky, už se na to nemůžeme dívat, co tahle doba plodí za loosery. Všichni jak ovce, něco začne být trendy a cool, tak musí všichni do jednoho poslouchat stejnou hudbu, nebo se stejně oblékat a hlavně nepřemýšlet. Je jasné, že tento přístup byl pozorován již od počátku věků (nemyslím teď hudbu a oblečení) jako např. když všichni souhlasili s názorem Ježíše, ale když šel na kříž, tak po něm házeli kameny a plivali na něj. Nebo když ve středověku ukázal kněz na nevinnou dívku, že obcuje s ďáblem, tak ji najednou celá vesnice měla za kurvu a nakonec skončila na hranici. Tento fenomén stále přetrvává, ale trochu v jiné podobě, tak se tomu snažíme nastavit zrcadlo, i když jen formou textů a hlavně názorů v nich obsažených. Prostě se nám příčí takové to, jak já říkám, “stádoidní“ chování. Další věc, co nám vadí, je arogance. Já myslím, že jsme, co se týká hudby, celkem tolerantní kluci, poslechneme si skoro vše, když je to kvalitní a nemáme s tím problém, ale tyhle šampóni jedou povrchně jen ty svoje ubohý recitátory, a když se jich zeptáš na metal, tak hned útočí, že je to blití a že se to nedá poslouchat. Nakopat je do prdele. (úsměv)

Hrajete už nějakých 12 let, přesto máte jen jedno album, navíc jste ho vydali až po osmi letech… Proč to tak trvalo?

Žlababa: Vzpomínám si na první zkoušky, kdy se v podstatě za tři setkání vymyslely tři skladby. Jednu z nich dokonce hrajeme do dnes a je součástí playlistu, což v našem případě znamená, že tam přežila 12 let. V začátcích bylo to nadšení obrovský. Pak už se to trochu vleklo, nápady přicházely pomaleji, náš bubeník Gábin byl dvakrát v odmašťovně s chlastem, pak si zlámal obě nohy, když ho tehdejší přítelkyně Mell zamkla v bytě, aby si nemohl dojít pro pivo, tak vyskočil z okna, protože se mu to nezdálo tak vysoko. Nakonec nám umřel a muselo se začínat od začátku. Všechny ty změny v sestavě, které jsou popsané v obsáhlé historii na začátku rozhovoru, nás také brzdily, ale všichni jsme si to alespoň po hudební stránce pořád užívali a užíváme, i když jsme toho zatím tolik nenahráli.

Loni jsi mi říkal, že letos bude nová deska. Prodleva čtyři roky je dána hlavně vytížeností členů v jiných kapelách?

Žlababa: Deska by se letos měla přinejmenším nahrát, ale vzhledem k tomu, že už se blíží léto, festivaly a dovolené, tak předpokládám, že se bude jednat o nahrávku, která spatří světlo světa až v roce 2020. Tento stav určitě nesouvisí s naší vytížeností v jiných kapelách, spíš se táhne sehrávání nového materiálu. Nové skladby složil téměř všechny Prewith, vždy přijde s celou skladbou a jasnou představou, jak by to mělo vypadat. Čertužel ne vždycky se to blíží realitě a možnostem bubeníka, a tak se dlouho hledá ideální varianta, aby to bylo funkční a pro Martina hratelný. Kostra je daná, ale do rytmiky se většinou sahá a pak nám chvíli trvá, než to se všemi detaily sedne. Stejně tak se domlouváme i na zpěvových linkách, aby do sebe pěkně zapadly.

Takže jak to vypadá? Nahráno? Jsou tam nějaké změny oproti debutu?

Žlababa: Vypadá to následovně, 9 nových skladeb SHAMPOON KILLER na novou desku je složených, ladíme poslední drobnosti a dokončuji text k poslednímu válu. Nahrány máme zatím pracovní verze ze zkušebny, ale věřím, že na podzim se dostaneme po dlouhých čtyřech letech do studia. Co se týče změn, tak rozhodně jsme udělali velký krok dopředu. Nový materiál bude rychlejší, techničtější a mnohem víc groovy než debut. Tím, že se opřel do skládání Prewith, tak přinesl do tvorby navíc spoustu thrashových i hardcorových nápadů, které oživily tu naší death/grindovou jízdu. Vlastně by se dalo říct, že SHAMPOON KILLER aktuálně drtí takový extrémní crossover a myslím, že to bude fungovat skvěle.

Co textově, pořád to to samé brojení proti šampónkům?

Žlababa: Samozřejmě, to je vždycky potřeba, takže pro tentokrát jsme si na novou desku vybrali 2 šampóny, Justina Biebra ("…end Justin for All") a pak našeho naštěstí již téměř zapomenutého Dahmera Pissu ("Dead Trendy Leader"). Stejně jako na předchozí desce se objevují i texty, které se věnují obecným trendům, jako jsou Youtubeři, reality show, vznik mamutích obchodních center (a že jich tu v Praze máme) a dokonce jsme se v jednom textu opřeli do vlastních řad s tím, že i z metalistů se můžou stát šampóni.

Nepřemýšleli jste někdy dotáhnout tento koncept do konce (nebo ad absurdum, chceš-li) a náležitě tomu přizpůsobit image kapely? Zkus popustit uzdu fantazii, v jakých oblečcích byste třeba mohli hrát?

Cifron: Když jsme měli první koncert, tak nás napadlo, že bychom se mohli lidem ukázat trochu jinak, než byli u většiny kapel zvyklí, a tak jsme se nechali inspirovat holandskou deathmetalovou partou HOUWITSER, která svého času vystupovala v kuklách. Takže jsme si i my se Žlábou, tuším na prvních dvou nebo třech koncertech, natáhli na hlavy kukly. Chtěli jsme se odlišit od ostatních kapel a také se nám líbilo, že nás hned nikdo nepozná a lidé si budou říkat "ty vole, co to bylo za vokály a kdo to je pod těma kuklama?" Nicméně lidi nás stejně hned poznali a navíc nám pod nimi bylo strašný vedro, protože jsme si chytře koupili nejlevnější kukly na tržnici asi za stovku, které byly určené do mrazu. Taky nám vadilo, že jsme nemohli točit mařenama, a tak jsme se na kukly jednoduše vysrali. Jestli bychom si na sebe dneska oblékli nějaký třeba humorný oblek na koncertě? Nejspíš ne, mně osobně se vystupování v nějakých úsměvných převlecích nelíbí, to ať si dělají v nějakých gore kapelách, ale do death metalu to nepatří.

Kde pořád tu spoustu let bereš energii? Tři kapely, práce, rodina… je to téměř jako za mlada, nebo už se priority trochu obměnily?

Žlababa: Energie s věkem a povinnostmi trošku ubývá, ale na death metal se najde vždycky. Co se týče priorit, tak všichni stárneme a asi každému se v životě žebříček hodnot trochu změní, ale pro mě nejdůležitější 3 věci v životě zůstávají stále na vrcholu a to je rodina, přátelé a death metal. Aktuálně hraju už jenom ve dvou kapelách, v BRUTALLY DECEASED a v SHAMPOON KILLER, každopádně mi muzika pořád dává víc, než bere, a tak není důvod, aby dál nezůstávala součástí mého života. Rodina je skvělá věc, mám hodnou a tolerantní partnerku a dvě skvělý zdravý děti, které jsou s mým koníčkem úplně v pohodě. Na práci si stěžovat nemůžu, s rodinnou i kapelami se dá skloubit dobře, a i když je člověk občas unavenej, tak úsměvy dětí a death metal mi vždycky dodají potřebnou sílu.

Spousta z vás hraje ve spoustě dalších kapel, takže co je u nich nového? Hezky popořadě jedna za druhou…

Žlababa: Začnu u sebe. S BRUTALLY DECEASED máme nahrané splitko s polskými EMBRIONAL, které by mělo vyjít v červnu na Doomentia Records. Máme před sebou poslední tři festivaly (Death Cofee Party, Antitrend a Brutal Assault) v aktuální sestavě a po létě se s námi rozloučí Štefy se Zmetkem. Každopádně už máme domluvené muzikanty, kteří je snad plynule nahradí a kapela pojede v obměněné sestavě dál. V SARCOM dochází ke změně na postu zpěváka. Luboš se svojí dlouhodobou absencí na zkouškách vyhodil sám z kapely, a tak se můžeme těšit na novou posilu. V.O.H. připravují nové skladby na novinku, kterou by měli nahrát v říjnu u Otyna v Davosu a IASP kontinuálně pokračují ve svém zkušebnovém modelu, kde se mastí hlavně covery a nehraje se víc než pět lokálních show za rok.

A co zbytek metalové scény v Praze a okolí? Jak to tam aktuálně žije, co bys vyzdvihl? Nějaké nové a nadějné kapely? Přece jen, máš to blíž než já…

Žlababa: Abych se přiznal, tak poslední dobou mám pocit, že extrémní scéna v tomhle směru jak v Praze, tak všude jinde v republice dost stagnuje. Pořád tady mastí metal ty stejný xichty. Jasně, občas se vyloupne nějaká rádoby “nová“ kapela, kde je třeba jeden mladík (satan zaplať za něj) a zbytek starý známí, s kterýma se tady potkáváme na pódiích už 15 let. Je škoda, že mladá generace nemá k téhle muzice moc vztah. To je samej trendy buzík, youtuber a přitom by mohly vznikat zapálený kapely, který by nás měly válcovat. Z death metalu se čertužel stává dad metal a každej rok to někdo zabalí…

V Praze je spousta minipivovarů. Máte nějaké své oblíbence, stojí je navštívit a vy je doporučíte…? Nebo se zuby nehty držíte zavedených euro G-hnusů a PU-hnusů?

Cifron: Jasně, strašně rádi ochutnáváme piva z malých regionálních pivovarů. Nebaví nás do sebe neustále dokola tlačit ty euro sračky jako např. Gambrihnus, Kozhell, Stará promiň, Zlatá promiň atp. V Praze těchto pivovarů je sice dost, ale většinou nemáme čas natož náladu hledat, kde všude po Praze jsou. Nicméně naštěstí u nás na jižním městě, konkrétně na Chodově, je restaurační zařízení (U Bazénu), kde mají na výběr alespoň z dvaceti druhů malých pivovarů a to různé IPY, APY, ALE a čert ví, co všechno. Chuťově opravdu nesrovnatelná piva s těmi zavedenými euro nápoji a tuto pivnici mohu vřele doporučit. I my tam máme své favority, jako je např. Zrzka z bazénu, Nachmelený Janek, Zlatá Raketa, Marlen, Malešov atd. Až pojedeš někdy kolem, zastav se tam. Fakt to stojí za to a budeš velice nadšený. My tam čas od času zajdem, ale většinou chodíme po zkoušce do malé hospůdky v Michli, kde točí celkem dobré Žatecké pivo.

Takže dík za rozhovor a závěr je váš…

Žlababa: Bury, děkujeme ti moc za zájem, podporu a za prostor v tvém kultovním plátku! Choďte na koncerty, podporujte kapely, kupujte muziku, zajímejte se o scénu a těšte se na novou desku SHAMPOON KILLER!

Facebook

Bandzone

Bandcamp

 


Zveřejněno: 05. 01. 2020
Přečteno:
3135 x
Autor: Bury | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář