SARKE se letošním albem „Gastwerso“ opravdu vytáhli… Mám to s touhle kapelou jako na houpačce, jednou mě baví, podruhé tolik ne – živě mě na Brutalu v roce 2015 celkem zklamala… Teď se mi ale trefila do nálady ideálně. Přijde mi, že se pánové působící v řadě velkých norských kapel (DARKTHRONE, KHOLD, TULUS…) sešli na jedné vlně a pustili do světa album, na kterém si všechno sedlo takřka dokonale.
Ku prospěchu věci je určitě i rozumná stopáž – osm songů, pětatřicet minut, žádná intra ani outra, žádné instrumentálky, jedinou „podivností“ je pomalá „The Endless Wait“ s vkladem hostující zpěvačky. Jinak si slovo bere Nocturno Culto a jeho hlásek je klasika. Hned v první „Ghost War“ kapela i vokalista přitlačí na pilu a rozjedou svižnou skočnou skladbu, která tepe v rytmu old school black metalu s epickými okultně hardrockovými klávesami. Retro jako blázen, ale na druhou stranu velmi zábavná záležitost, kterou ještě podtrhuje příjemné a rozumně dlouhé sólo i heavy vyhrávka, k tomu nějaké samply a je vymalováno. Skvělý úvod.
„Echoes from the Ancient Crucifix“ se odvíjí ve středních tempech, ale opět je tu onen duch starých časů, navíc opepřený neobyčejně chytlavými motivy. Napadá mě jakási skrytá paralela s GHOST z dob, kdy ještě mělo smysl dnes mainstreamové kašpary poslouchat. Aura, která se nad začátkem druhého songu na „Gastwersu“ vznáší, není nepodobná časům „Infestissumam“, vokál je ale samozřejmě polohrubý. „Mausoleum“ má až symfonicko-psychedelický rozměr, svým způsobem jednoduchá, ale zároveň působivá muzika s honosnými pasážemi v režii kláves, které odkazují k sedmdesátým létům. Pro někoho to možná bude kýčovité a moc sladké, mě to ale bavilo hned při prvním poslechu a neomrzelo ani při desátém.
O „The Endless Wait“ už trochu řeč byla, jde o oddychovku, v níž pán hlavně mluví a dáma pěje éterickým hláskem. Jako předěl vcelku fajn, zpěv Leny Fløitmoenové se mi líbí, ale kdyby byla skladba o minutku kratší, nic by se nestalo. Logicky následuje zaburácení, jak by ne, když jde o krev, takže dusot bicích, ostře řezané kytary, svižné tempo, ale i syntetické zvuky, se kterými si jejich autor pohrál – zdánlivě jde o jednoduché linky, ale plně funkční a svým způsobem okouzlující. Po „Krvi“ se ocitáme „V plamenech“, v nichž se opět ke slovu dostává vypravěč, který za doprovodu takřka hororové muziky deklamuje, aniž by to znělo parodicky. A kytarové sólíčko jakoby pocházelo z jiné dimenze.
A překvapivých momentů ještě není dost, předposlední kousek „Rebellious Bastard“ čerpá z jiných sfér, byť zpočátku mate klávesovou linkou jak z roku cvaj. Následně se ale rozjede punkovým rytmem obdařená muzika, v níž hrají prim tepající bicí a výrazná baskytara – cosi jako horor punk s metalovým obalem? Nebo okultním? Nebo artrockovým? Protože zase ty klávesy… Ale pokud už bych musel na albu ukázat na něco, co mi nepřijde stoprocentní, je to poslední čtvrtina téhle skladby, taková nanicovatá ospalá pasáž. Závěrečná „Cribs Hand“ se sice taky nikam nežene, ale má skvělou atmosféru, opět se v ní kapela symbolicky vrací kamsi do časů před čtyřiceti lety, ale přitom zní moderně, svébytně. Velmi podařené zakončení alba, které mi dělalo příjemnou společnost takřka celý prosinec.
Někdo sice může namítnout, že SARKE jsou bigbítek pro pralidi, ale když on je tak zábavný, dělaný s nadhledem, radostí a umem. K výbornému dojmu přispívá kvalitní zvuk, což je v případě velkých kapel samozřejmost; ve studiu H-10 Production v Oslu odvedl producent Lars Erik Westby dobrou práci.
Parádní deska, jedna z nejlepších, jaké v roce 2019 vyšly.
Seznam skladeb:
- Ghost War
- Echoes from the Ancient Crucifix
- Mausoleum
- The Endless Wait
- Ties of Blood
- In the Flames
- Rebellious Bastard
- Cribs Hand
Čas: 34:36
Sestava:
- Sarke – bass
- Nocturno Culto – vocals
- Steinar Gundersen – guitars
- Anders Hunstad – keyboards
- Terje Kråbøl – drums
- Stian Kråbøl – guitars
- Lena Fløitmoen – female vocals (4)
