DARK GAMBALLE

LP 2019, Ninja Tune / nu-jazz/neo-classical / Velká Británie

Letos v létě jsem často nechával na balkoně okysličovat mozek čerstvým vzduchem. Vlasy mně vískal vítr, na obloze bez mráčku kreslily hejna ptáků elipsy a na jasně modrém plátně nepravidelně poletovaly stříbrné částečky prány jako první organismy v oceánech při úplném počátku života. Obohacující zážitek si říkal o umocnění příhodnou hudbou. Nakonec padla volba na megahit "Arrival of the Birds" od THE CINEMATIC ORCHESTRA, který mám spojený s hezkou vzpomínkou. Až jsem se proposlouchal k nejnovějšímu počinu, jeho koupi na LP a psaní této recenze...

Bylo by nefér vůči čtenářům Fobie anglickou skupinu trochu nepředstavit. THE CINEMATIC ORCHESTRA založil v roce 1999 Jason Swinscoe. Sestavou prošlo nespočet muzikantů. Orchestr má několik tváří, ale zakládá si na experimentování s gramofonem a líně plynoucí elektronickou hudbou. Tu spojují se živou kapelou obsahující bicí, saxofon, kytaru, klavír i kontrabas. Unikátní styl je pojmenován nu-jazz. Aby škatulkování nebylo jednoduché, tak jejich tvorba zasahuje do filmu např. "The Crimson Wing" (2008). Přiznávám, že tuto polohu mám od nich nejraději, protože už mluvíme o neoklasické muzice. Nicméně posledním regulérním albem bylo hity přeplněné "Ma Fleur" (2007), i když ještě existuje epicky vyznívající záznam z roku 2012 "The Cinematic Orchestra presents In Motion #1", který byl  nahrán jako alternativní soundtrack k sedmi krátkým avantgardním snímkům.

Dvířka nového opusu pomalu otevírá titulní skladba "The Believe". V akustické vybrnkávačce ubíhající vteřiny skoro zastaví, když čekají na smyčcové tóny splétající silnou harmonickou pavučinu a nachřáplý hlas Mosese Sumneyho. Při gradaci se k orchestrálnímu vyvrcholení připojují sborové zpěvy intonující spirituálně. Velký progresivní pokrok za těch 20 let, vezmu-li v úvahu skoro kolovrátkové prvotiny "Motion" (1999) nebo "Every Day" (2002). Trefou do černého bylo skloubit svůj styl s postupy klasické hudby. Následující "A Caged Bird/Imitations of Life" překvapí. Do hip-hopových rytmů začne rapovat jeden z mnoha hostů, Roots Manuva. Prokázal cit pro melodii, protože nepřestal frázovat ani v partech tříštících píseň do snových symfonií. Devítiminutová instrumentálka "Lessons" je naopak hodně typickou prací – opakující motivy, jazzové mlácení do bubnu, cinkající klavír, dechové nástroje, synťáky. Povznášející zvonkohra za doprovodu nezkreslené kytary "Wait for Now/Leave The World" má pravděpodobně největší potenciál dojmout. Hlavně díky emotivnímu vokálu soulové interpretky Tawiah. Tím se dostávám do druhé poloviny záznamu.

"The Workers Of Art", v pořadí druhý song, kde chybí vokál. Nutno podotknout, že lepší název nemohl být ani zvolený. Lépe vystavěno než instrumentálka "Lessons" v první polovině, která mě ničím nepřekvapila. Pracovníci umění v úvodu hypnotizují nejspíše perkusními efekty. Hluboké tóny, jemně dunící na první dobu, mění polohu a snaží se vyhnout streotypu. Jakmile klavírní hra rozkvete do krásy, naváží na ni smyčce jak z nějakého romanticko-dobrodružného bijáku. Předehru pro finále obstarala pulzující "Zero One/This Fantasy". Do ní propůjčil civilní zpěvy americký folkař Grey Reverend. Velké finále "A Promise" má nejdelší stopáž (přes 11 minut). Čest zapět chlapeckým hlasem dostala Heidi Vogel. Udělala si nejenom velké jméno v jazzové a soulové scéně v Londýně i LA, ale dokonce s THE CINEMATIC ORCHESTRA cestovala 5 let jako zpěvačka. Samotná skladba zní dobrých 6 minut komorněji, ale o to více vášnivěji tlačí na pilu. Údery do kláves ve vysokových oktávách připomínají vycházející slunce a tající sníh, skrze něj se derou na povrch první jarní květiny. Tempo do skladby vnesou intenzivní bicí. Opakující motiv vpálený do paměti posluchači nedovoluje tápat. Má čas vstřebat další vrstvy jinak zbarvených a dynamických zvuků. Velkolepé ukončení podle mého gusta.

Obal na dva gramofonové kotouče nemá cenu řešit; designově sice stylový, ale jednoduchý.

THE CINEMATIC ORCHESTRA si na nahrání nové desky pozvali výborné hosty působící v žánrech jazz, soul a hip-hop. Zdá se, že pro album "The Believe" to bylo pikantním kořením, které jejich nu-jazz, koketující s neoklasickou hudbou tvořící epické soundtracky života, poslalo na vyšší úroveň. Inu i velké muzikantské zkušenosti, jež za 20 let existence získali, jim lépe pomohly přirozeně vystupňovat  jednotlivé písně. Jemné album pro odpočinkové chvíle a meditaci řadím ve svém pomyslném žebříčku vysoko.

Strana A:

  1. The Believe (feat. Moses Sumney)
  2. A Caged Bird / Imitations of Life (feat. Roots Manuva)

Srana B:

  1. Lessons
  2. Wait For Now / Leave The World (feat. Tawiah)

Strana C:

  1. The Workers of Art
  2. Zero One / This Fantasy (feat. Grey Reverend)

Strana D:

  1. A Promise (feat. Heidy Vogel)

Čas: cca 53 min.

Sestava:

  • Jason Swinscoe, Dominic Smith – všechny skladby (hraní, skládání, aranže)
  • + hosté

http://www.cinematicorchestra.com/
Facebook
Bandcamp
 


Zveřejněno: 14. 11. 2019
Přečteno:
2836 x
Hodnocení autora:
9 / 10

Autor: Kubina | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář