Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
INSANIA

CD 2019, No Solace / black metal / Polsko

Je to něco málo přes měsíc, kdy vyšla nejnovější fošna od polských stoiků, a i když jsem ji poslouchal prakticky hned a plánoval sepsat několik málo řádků relativně brzy, jsem velmi rád, že jsem s tím počkal až do teď a vlastně i v době psaní recenze jsem si pak dal další týden oraz. Po téměř měsíci sjíždění onoho alba, za neustálého střídání a porovnávání, si dovolím vyřknout můj verdikt a názor. S nějakou tou omáčkou okolo, že jo…

Myslím, že dost z nás čekalo, jestli se dá trumfnout opus magnum z 2015, "Exercize in Futility", které rozhodně zbytečným nebylo a kapele dopomohlo k tomu, aby se stala světovým pojmem. Mnoho bylo velmi zvědavých a moje odpověď je ne, nedá, a vlastně i ano, dá. První týden poslouchání to bylo dokonce trošku i takové zklamání, kdy opojení najednou zčistajasna zmizelo. Nechápal jsem to.

MGŁU mám na seznamu svých top interpretů, které poslední roky neustále omílám a kteří nepřestávají zaměstnávat mé sluchové a mozkové buňky díky hudbě i jejímu chytrému obsahu. Přiznám se, že mají v mém srdci velmi speciální místo a to i přesto, že mne nihilistický Amorův šíp zasáhl do srdce až s příchodem "Exercise in Futility". Předchozí alba jsem jistě také slyšel, ale nevěnoval jim dříve bližší pozornost, kterou si také celkem zaslouží.

Mým ultimátním zatěžkávajícím testem, jak zjistit kvality alba, je ho po vydání stále poslouchat. Ne každý to dělá a patřím spíše do minima, ale dost to člověku řekne. Minimálně album hned neodepíšete, často může obsahovat mnoho skrytých vrstev jako bohatá olejomalba. Často narazíte na kousek, který musíte, takzvaně, naposlouchat. Novinka "Age of Excuse" mi vydržela týden. Pak se mi album nějak přežralo a musel jsem to vypnout a dát si pauzu. Mezitím jsem poslouchal jiné projekty a také "Exercise in Futility", které mám stále v autorádiu.

Nedávno jsem se ale k novince vrátil a hle, může být hrána neustále a člověk tam pořád něco nachází a oceňuje. Zvukově je "AiE" velmi podobná "EiF", ale můžeme tam najít i nějaké prvky z "With Hearts Towards None". Společné prvky s eposem "EiF" jsou tedy zvuk, bohatost kytar, kdy si jedna jede melodie, zde možná ještě s větším důrazem na disonantní noty, byť s méně vybrnávačkami, a druhá představuje doprovod. Ze starších fošen si bere větší přímočarost, ale naštěstí ne chudost, kterou starší alba oplývají ve srovnání s "EiF".

Bez většího překvapení bude opět devizou alba luxusní práce škopkové artilérie, mistra s přezdívkou Darkside. Tenhle člověk v black metalové scéně prostě vyčnívá. Přestože umí hrát i rychle, není to nutné a více klade důraz na excelentní hru s činely, třeba během jednoduchého a rovného rytmu. Jindy rozjíždí klasické dvoušlapkové zběsilosti s rychlým virblem, ale práce s činely zůstává stejně precizní a vyčnívající. Některé prvky mi přišly dost podobné jako na posledním albu se stejnými členy – KRIEGSMACHINE – "Apocalyptists", kde je pasáž v ikonické a úvodní "Residual Blight". Jako by to hrál pavouk...

Jistě se najdou jiní bubeníci v oblasti jazzu nebo technického death metalu, kteří by se schopnostmi Darkside vyrovnali nebo ho překonali, ale v černotě, díky svému stylu, konkurenci určitě nemá a ať si to klidně ostatní pálí 360 BPM.

Co maličko vidím jako krok zpět, je vokálový projev "masterminda" M. Na "EiF" mi přišel o něco lepší, lépe frázovaný (jen o něco), ale určitě s větší tenzí a teatrálnosti (ne moc). Na novince určitě nechybí údernost, ale vokál je přímočařejší, podobně jako na "WHTN", byť se to nedá říci o bohatosti na strunné nástroje, jejichž melodie dokáží uhranout, podobně jako na "EiF".

Textově a filosoficky mi vyhovuje a beru to jako top. Tvorba MGŁY patří mezi to nejlepší, co současná scéna nabízí. Žádné trapné přímočaré pičoviny z minulého čisíciletí, jen bohatý, chytrý existencionální a nihilistický obsah. Minulá alba pojednávala o jedincích, jejichž životními společníky je vnitřní prázdnota a absence impulzů a motivace pro plnohodnotný a šťastný život, nebo (téměř) naopak jeho marnou snahu ho nalézt skrze veškeré pokusy, které jsou zbytečné. Toto album je další pamflet pro většinu dnešní společnosti, jejichž členové si pro své (špatné, slabé) skutky vždy najdou důvod a omluvu, nebo třeba pak i tomu věří... Je to vlastně taková lidská přízemní přirozenost... Obvykle je vše dobře shrnuto vposledních řádcích, poslední skladby a i když je album neseno na jedné jednoduché myšlence, celková aura okolo je neskutečně bohatá a dobře napsaná.

"Age Of Excuse" bylo pro mne prvotní a překvapující zklamání. Po mnohých posleších a zabřednutích bych se ho ale nyní nebál srovnat s nejlepším počinem MGŁY "EiF", v něčem ho dokonce i překonává a poslouchat. Byť cesta k milování téhle desky byla zvláště trnitá a relativně dlouhá...

Seznam skladeb:

  1. Age of Excuse I
  2. Age of Excuse II
  3. Age of Excuse III
  4. Age of Excuse IV
  5. Age of Excuse V
  6. Age of Excuse VI

Čas: 42:24

Sestava:

  • M – veškeré strunné nástroje a vokály
  • Darkside– bicí 
     

https://www.facebook.com/mglaofficial/

http://www.no-solace.com/

https://no-solace.bandcamp.com/

 


Zveřejněno: 21. 10. 2019
Přečteno:
5439 x
Hodnocení autora:
9 / 10

Autor: Pavel | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

07. 11. 2019 15:21 napsal/a Opat
...
MGLA pokračuje v tom, co nastolila na předchozích několika albech, i když určité odlišnosti tam jsou i co se týče kytarové práce. V některých chvílích, např. IV, mi to i trochu připomíná starší počiny. Každopádně dobrá věc, po vypuštěné ukázce jsem to čekal horší, ta mě nevzala skoro vůbec, ale jako celek to stále funguje. Druhá věc je, že bez Darksidea by tomu mnohé chybělo. Vyzdvihuje na jinou úroveň jak MGLA, tak KRIEGSMASCHINE, jejichž poslední deska je bubenicky úplně famózní, zatímco kytarově velmi velmi velmi strádá oproti předchozí \"Enemy of Man\".