Letošní léto v mnohém kopíruje několik předchozích. Festivaly, festivaly, pořád dokola ty samé. (úsměv) Budu-li mluvit za sebe, tak Magick Musick, ETEF, Festa de la pohoda, Brutal Assault, Metal Madness a když se zadaří, tak ještě Šumava Against. Na většině podniků na jihozápadě Čech jsme byli pětkrát za sebou a sušický Metal Madness je mezi nimi. Letos pošesté, takže zapisujeme stoprocentní účast na všech ročnících akce, jež nenápadně, ale zato vytrvale roste nejen co se věhlasu kapel týká, ale i v dalších aspektech. Největší letošní změnou bylo přemístění pódia a jeho otočení o devadesát stupňů, druhou výraznou zkvalitnění zvuku – obé ku prospěchu věci, byť ne v každém okamžiku. (Johan)
Letos jsem vyrazil na oblíbený festival s přáteli ze sousední vsi Hnačov, Martinem a Mirkem. Takže v cca 13:45 na Santos přišlo 75 procent metalistů z celého regionu Plánicka, hehe. Startovací piva nám dělala společnost ve stanu, který stál přímo za zvukařem. Významnou novinkou byla změna směru postavení pódia. Nestálo z kopce a v pozdějších hodinách hrozilo menší riziko pádu. (Kubina)
Celý den otevřela bandička ARAWN z Mostu. U minulých ročníků bylo zvykem, že na začátku dostávají šanci začínající kapely. Nicméně "kluci", co do věku, rozhodně žádní začátečníci nejsou. Mají celkem bohatou muzikantskou historii. První zaujal český vokál. Sympatické neschovávat se za angličtinu. Sice se sami škatulkují na bandzone.cz jako HC/thrashmetalová kapela, ale hodně to zavání švédským melodickým death metalem á la THE CROWN. Došlo i na písničku "Lidice", ke které byl natočen kontroverzní videoklip z Památníku Lidice, jenž zvedl vlnu kritiky. Úvodní show dne bych si klidně dovedl představit i v lepší čas. A díky Zakku za obsáhlou fotogalerii. (Kubina)
Okamžiky, kdy zvětšený prostor před pódiem neprospíval, přišly na začátku akce, kdy své sety odehráli ARAWN a VIOLENCE BY NATURE. Lidi se teprve scházeli, většina navíc zatím mířila hlavně na pivo a posedávala jak venku na spoustě laviček, které jsou na Santosu napevno, tak v další novince, velkém pivním stanu postaveném proti pódiu. Na velkém place pod pódiem se pohybovalo jen pár zvědavců… My jsme stihli jak kapely, tak posedávání. (úsměv) První ARAWN zahájili dvě minutky před druhou a během čtyřiceti minut mě nedokázali zaujmout natolik, abych se pídil po jejich tvorbě. Žánrově směska thrash metalu a hardcore, kompozičně tuctové a zaměnitelné s kdečím a vokálně nezajímavé – hlavní vokál bez charisma, doprovodný křik vyložené protivný. Nedokázal jsem se dostat na kapelní vlnu… což se opakovalo i v případě VIOLENCE BY NATURE. Ti se sice proti začátkům posunuli a zlepšili, ale pořád to není ani průměr. Žánrově podobné jako předchozí kapela, dojmy v podstatě stejné. Zaujaly akorát přímočaré úseky, které fičely v HC/thrash vodách, jinak jsem se neměl čeho chytit. (Johan)
První tři kapely spojovalo slovo thrash, ale každá na tento v těchto končinách populární žánr šla z jiné strany. Festival otevírající ARAWN zapojovali do svého výrazu modernější prvky hlavně kvůli zvuku kytary, která koketovala občas s death metalem, ale i s hardcorem. Přesto jejich počínání nemělo větší šanci zaujmout, protože se jednalo ve všech směrech o slabší záležitost. Česky zpívající kapela svůj set pojala, i přes nepříliš lukrativní čas s pokorou a dle jejich reakcí i s vděčností. Místní VIOLENCE BY NATURE se každým koncertem zlepšují, evidentně je jejich počínání baví, ale… Jejich mix thrashe a hardcoru ještě stojí na vratkých základech. Celé to působí po kompoziční a žánrové stránce neujasněně a navzdory rychlosti, v jaké je jejich hudba vedená, těžkopádně. (Coornelus)
Přišel čas na koupi nějakého jídla. Rozhodnutí padlo na klobásu z kiosku. Nicméně moje objednávka pravděpodobně ještě nebyla ani zabitá a chrochtala někde ve chlívě. Čekání krátil humorný pokec s Johanem a Coornelusem. To už na scéně řádili místní VIOLENT BY NATURE. Slayerovské riffy se střídaly s prazvláštními těžkopádnými přechody, připomínajícími sypající se brambory z roztrženého pytle. Vokál mi překážel. Ten nebyl, a ani se nesnažil být variabilní jako hudební mišmaš. Kvůli přijímání potravy jsem sice neviděl celý set, ale strunná sekce si při hypnotizování pražců dávala velký pozor, aby neudělala chybu. Kytarista krk svého nástroje pozoroval zaujatě, že jsem se bál, aby ho nezačal škrtit. Možná se dostavila trochu tréma, což je při menší koncertní praxi pochopitelné. Suma sumárum... Šlo o solidní vystoupení. Neurazilo ani nenadchlo. Ideální na rozjezd thrashmetalových a hardcorových večírků. (Kubina)
CBF byli daleko méně upjatou bandou. Kryštof se svou kytarou po pódiu doslova tančil. Zvedačky jako z Dirty Dance. Došlo snad i na měsíční chůzi. Ani spadlý kytarový popruh, když zrovna parodoval hru na kontrabas, ho nevyvedl z míry. Samozřejmě nešlo jen o show. O rychlé kytarové riffy a sóla nebyla nouze. Jeho štěkavému zpěvu často pomáhal basák Jenda. Ten byl také v dobrém rozmaru. Dal si se zpěvákem pusu po vzoru RAMMSTEIN (protest proti homofobii v Rusku). Byla paráda poslouchat vály z povedeného alba "Malvarma". Nespoutaný thrash metal, vlající vlasy, bubeník Honza skrčený za bicími jako hladová zrzavá vydra. To byla trefa mezi světla! (Kubina)
Třetí do řady, pražští CBF, se vrhli do festivalého kolotoče po hlavě a servírovali poctivý thrash, kterému občas nechyběl ani vtip (funky pasáž v „Easy Way Out“). Tahle parta složená z mladých kluků mi přijde o něco méně známá než osvědčené tuzemské „mladé“ thrashovky, ale co se týče pódiové prezentace a i té instrumentální, příliš nezaostává. I když absence druhé kytary se občas projevovala. Svižný set, plný nasazení, rozhodně nezklamal, a i když se jednalo zatím pouze o průměrně pojatou žánrovou zábavu, půlhodinka na festivalu v jejich přítomnosti utekla jako voda. (Coornelus)
CBF jsem dosud registroval pouze studiově, zpočátku s rozpaky, postupně se ale kapela zvedala a ve slušném světle se předvedla i v Sušici. Nepřichází s ničím neslyšeným, ale jejich thrash má celkem švih a kapela tak postupně dohání zavedenější jména na tuzemské thrashové scéně. Na špičku to zatím není, ale kapele to hraje, byť jedna kytara se v některých momentech ukazuje jako hendikep – když se objeví sólo, působí muzika chudě. Naopak vokál je k danému ranku tak akorát, nějaké to zpestření taky nechybělo, stejně jako střídání temp. Slušné, druhou kytaru by to ale chtělo. (Johan)
ANIME TORMENT pro změnu chyběl basák… Nicméně zvuk mi přišel OK, stejně jako vystoupení skupiny, jež hraje žánr, který mě míjí. Všechno je to precizně zahrané, asi i dobře složené, kapela na pódiu funguje, stejně jako akční vokalista, který to dával s naprostým přehledem. Jenže mě tahle poloha moderního death metalu do uší neleze, nedokážu ocenit přesnost stopek ani deathcorové výjezdy… Nicméně objektivně kvalitní set, stejná slova pak patří i merchu souboru – motiv triček parádní, takže tatík Márty (zaměstnávající nezletilé potomky coby prodavače a reklamní agenty, úsměv) se v novém modelu nosil jako páv. (úsměv) (Johan)
Podobné pocity ve mně vzbuzovali COLP. Kapelu jsem dlouho neviděl, nicméně mi přišlo, že se stále drží svého řemesla, kterým je zahuštěný metalcore s odskoky k death metalu a snad i djentu. Na poslech složité, na hraní ještě složitější muzika, kterou nedokáži patřičně ocenit, byť opět uznávám kvality kompoziční i instrumentální, stejně jako Rajčákův hlas, který do toho sedne. Ani COLP, podobně jako předešlé kapely, se nedočkali hlasité a masivní podpory obecenstva, pořád to bylo takové vlažné. (Johan)
BOHEMYST taky nezahráli v kompletní sestavě, kytarista Jirka měl pracovní povinnosti, ale podvodníci (úsměv) jeho kytaru pustili z playbacku, z nějž zněly i další zvuky, jež některým skladbám dodávají na atmosféře. S BOHEMYST to mám pořád stejné – slyšel jsem je poněkolikáté a pořád mi k tomu, abych si je dokonale užil, chybí nahrávka, díky níž bych si skladby naposlouchal. I bez toho mě ale pohrobci AVENGERU bavili, některé deathové pasáže byly uhrančivé, s těmi ultrarychlými se spíše šetřilo, i když jeden kousek evokoval rychtu „Godless“ poměrně silně. Už aby byla venku slibovaná deska „Čerň a Smrt“. (Johan)
BOHEMYST vidím poprvé a očekávám AVENGER. I když kluci z kapely budou určitě tvrdit, že zní BOHEMYST jinak, ony charakteristické prvky jsou v kapele zachovány. A stejně se nikdo nedozví, jak by zněla nová deska AVENGER… Dost spekulací. Z nezaujatého pohledu, i přes pár sypacích pasáží, mi na první pohled připadlo, že se v nové tvorbě objevuje celkem dost deathmetalových postupů a hóóódně doomových partů a celkově pomalejších skladeb. Ty bohužel za denního světla a bez znalosti materiálu nepůsobily naživo příliš záživně a v několika případech vystoupení vyloženě utlumily. První setkání s kapelou dopadlo tak nějak napůl. (Coornelus)
ASMODEUS hrají zřídka a každý jejich koncert je pro mě takovým malým svátečním zážitkem. Na Santosu jim to sedlo, koncert to byl skvělý, plný hitovek, které jsme si s Davidem parádně užili. Hrálo se jak z opusu magnum „Past na Davida Kleinera“, tak z přelomového „Sabatu...“ (např. „Kořeny času“), samozřejmě došlo i na poslední „Oko...“, z nějž nemohla chybět „Smečka prince Šavlozuba“ ani hitovka „Parazit“. U ASMODEA, stejně jako předtím u BOHEMYSTU, jsem si uvědomil, jak je pro vyznění koncertu důležitá hra bicmena – jak maestro Kapák, tak Roman Houška do toho prostě řezali a každá rána měla potřebnou razanci. Razanci měla i závěrečná rotyka „Heroes“, stará asi třicet let a připomínající kapelní pravěk. (Johan)
Koncerty ASMODEUS jsou pokaždé jedinečným zážitkem. Profesor metalu Miloš Bešta se uměl vždycky obklopit skvělými muzikanty, ať už jde v současnosti o Frantu (kytara) z MORTIFILIE nebo Žábu (basa) se zkušenostmi ze zaniklých PROMISES. Nicméně tentokrát jsem si užíval hru bubeníka Romana Houšky a dynamiku, s jakou do toho mlátil. Zvuk byl téměř dokonalý. Možná hrály prim zpěvy, ale byla by škoda nerozumět slovům z pera Jana Petrička. Dokonale naaranžovaný technický thrash metal s přesahem do jiných žánrů. (Kubina)
Ať si kdo chce co chce na konto ROOT říká, když na nějakém festivalu vystoupí tahle letitá kapela, strhne na sebe veškerou pozornost. Po hudební stránce se dočkáte velké kvality a profesionálního přístupu a v několika případech dostanete i něčeho navíc, což třeba až tak nepotřebujete. Divadýlko Aleše a Igorra, průpovídky BigBosse, který se ten večer překřtil (vtipně!) na Karla Jahodu… To ale nic nemění na tom, že tenhle set utekl strašně rychle a ROOT servírovali jeden hit za druhým a přesto se nedostalo na spoustu skvělých skladeb. Ale že by chyběla metalová dechovka „Hřbitov“, „666“, nebo „Píseň pro Satana“, to by se snad ani stát nemohlo. (Coornelus)
ROOT jsou pořád ve skvělé formě. BigBoss je pořád ve skvělé formě. Nový bubeník se rovněž předvedl ve skvělé formě. Celý koncert byl strhující, ROOT to prostě umí a změny sestavy, které proběhly v posledních dvou letech, nemají prakticky žádný vliv. Jak kytarista Mr. G, tak mladičký bicmen Mr. Zet do sestavy zapadli a když člověk zavřel oči, nepoznal by, že k nějaké změně vůbec došlo. Největší úspěch samozřejmě měly nejstarší česky zpívané hity, které si s BigBossem, případně s Igorrem a Alešem zařvala většina přítomných – a že se jich pod pódiem srotilo, v podstatě všichni, kteří na fest dorazili. (Johan)
Myslel jsem si, že po ROOT zájem fanoušků opadne, přece jen domácí legenda zajímá každého metaláka bez ohledu na věk nebo žánrové preference, zato HATE jsou hlavně pro fanoušky přísnějšího death/black metalu. Ale překvapení veliké, na HATE zůstalo prakticky stejně lidí, kterých jsem odhadoval nějaké čtyři stovky – návštěva už zdá se přerostla lokální význam akce, angažmá velké polské kapely v podstatě rovněž. Bude složité přijít za rok se silnějším line upem, ale to už předbíhám. Na HATE mi vadila jediná věc – zvučili asi tři čtvrtě hodiny. Pak ale odehráli parádní koncert, který musel všechny fanoušky uspokojit na sto procent. HATE možná někomu přijdou jako ti druzí za BEHEMOTH, možná i třetí za VADER (i když s těmi nemají hudebně tolik společného), mně jsou ale z polské velké trojky nejvíce po chuti. Jejich muzika mi přijde srozumitelná, není překombinovaná jako v případě BEHEMOTH, kapela chytře střídá střední a rychlá tempa, nešetří temnými melodiemi… bylo to silné, epické, ideálně dlouhé, požadovaný přídavek by atmosféru koncertu zbytečně narušil, takže to, že se kapela na pódium vrátila jen poděkovat za vřelé přijetí, bylo OK. (Johan)
V době, kdy začali hrát HATE, jsem byl už neuvěřitelných 35 hodin vzhůru (těžký workoholismus). Někdo mi říkal, že se na letošním ročníku zainvestovalo do zvukové techniky. Při setíku mrtvolně nalíčených polských metalistů to bylo asi nejvíce znát. Sound mnou projížděl stylem čistého ledového ostří – přimrazil mě k zemi. Strojově a bez emocí, blackouši no (úsměv), šili perfektně zahraný očerněný death do rekordní návštěvy. Masakr! (Kubina)
K všeobecnému veselí na největší kapelu festivalu HATE se nepřidávám. Osobně těmto polským black/deathům nerozumím, takže nejen HATE... Chápu, že je to skvěle zahrané, ale nedává mi to nic navíc a napětí celkem rychle opadává. (Coornelus)
MORTIFILIA se po pauze vrátila hladová. Bubeník jako by už tak dost rychlé party snad ještě zrychlil a kytaristé drtili struny nemilosrdným způsobem. Úvod setu tak vyzněl řádně nabroušeně a agresivně, tak jak správný švédsko/sušický death metal káže. Tohle byla správná vlna energie na konec festivalu. (Coornelus)
MORTIFILIA si koncert hodně užívala. Na klucích byla vidět chuť do živého hraní, po dvouleté pauze vypadali, jako kdyby jim bylo dvacet. (úsměv) Hrálo se (do našeho odjezdu zhruba v polovině setu, únava už si brala daň…) z poslední řadovky „... When I Killed The God“, která právě v sobotu vyšla na vinylu. V podstatě jako dárek kapele (i fanouškům samozřejmě), ale hlavně překvapení, přesně v Berryho stylu – nikdo to netušil, ani kapela, která se to dozvěděla asi dva dny před akcí… (Johan)
Po hibernaci koncertní aktivitu obnovila pořádající MORTIFILIA a tak se na chvíli ze Sušice stal Gothenburg. Nezapomněli hrát, hehe. Při této příležitosti vycházel tři roky starý hravý záznam "...When I Killed The God" na vinylovém formátu. Konečně. Po show se mohly lovit autogramy. Ač melodeath nevyhledávám, mordpartu si užiju vždycky. Líbí se mi nepodbízivé melodie a agresivita, kterou za ty roky neztratili, na rozdíl třeba od IN FLAMES. Odměnou jim byl zaplněný areál. Děkuju za akci. Opět mám krásně vyčištěnou hlavu. (Kubina)
Letošní Metal Madness nelze hodnotit jinak než jako skvěle zorganizovanou akci, která má nepochybné kouzlo dané krásným areálem na břehu řeky Otavy, ideální zázemí v podobě spousty míst k odpočinku, cenově se drží na rozumné hladině a letošní změny rozhodně prospěly. Nejvíce zkvalitnění zvuku – proti předchozím ročníkům nejmarkantnější změna, bylo to sice trochu více nahlas, ale když si člověk našel své místo, musel být spokojen. (Johan)
Spokojenost v podstatě panovala i s warm up party, která proběhla v pátek večer. Představení rockové opery „Kladivo na pýchu“ bylo pojato jako propagační, tudíž bez kostýmů i živých muzikantů – zpěvačky a zpěváci zpívali živě do puštěné hudby. Pro neznalé možná bylo složitější vyznat se v příběhu, i když se Miloš Bešta, autor muziky, snažil mezi skladbami děj přiblížit. Pěvecky táhla skoro celé vystoupení Barbora, která kromě své role musela kvůli absenci další zpěvačky zvládnout i její party, takže z pódia skoro neslezla – a hlavně byla ze všech vokalistů nejlepší. Ostatní se kvalitě svých výkonů na dvojalbu snažili přiblížit, ale ne vždy se to dařilo – nejméně asi katu Koštovi, kterému nebylo místy rozumět, protože některá slova polykal. Ale ono se to do velké premiéry a dalších plánovaných představení (Klatovy, Sušice, Běšiny, hrad Švihov a zřícenina Rabí) určitě podaří vychytat. A hrát se bude v plné sestavě, ve které na Santosu kromě zmíněné zpěvandule chyběl ještě představitel podkoního Stročka, takže za něj zaskočil Miloš Bešta – v tomto směru zřejmě exkluzivní záležitost, která se (asi) nebude opakovat. (Johan)
Fotky: Zakk, Facebook KNP, Johan
Videa HeavyMetalisty666
ARAWN
VIOLENCE BY NATURE
CBF
ASMODEUS
Berryho videa
ROOT
HATE
Kladivo na pýchu