DARK GAMBALLE

CD/MC 2019, Unspeakable Axe Records / thrash metal / Chile

Ve střední části Chile se nachází město s italským názvem Villa Alemana, což znamená Německé Město. Nicméně po poslechu debutového alba talentovaných CRITICAL DEFIANCE mi nikdo nevymluví, že jde o kolonii thrashmetalových maniaků ze San Francisca. Šest let a dvě dema trvalo, než se vykrystalizovala sestava kapely, která má na svědomí dost možná největší překvapení letošního roku. Deska vyšla 8. února u Unspeakable Axe Records. Zdá se, jako by rudý přebal alba zobrazoval bouřlivou historii země od Aurakánských válek až po Pinochetův režim. Z toho důvodu jsem se těšil na naštvaně upřímnou nahrávku, která mi nakope zadek.

Při poslechu si říkám, že by takhle mohlo znít novodobé album od VIO-LENCE. Těžko se zapře vliv jejich vysoce ceněného alba "Eternal Nightmare". Změny temp a propracované kytarové riffy jsou návykové. Ač technická hra, tak rozhodně ne progresivní. Tah na bránu je opravdu zběsilý. Trochu jsem se ze začátku vyděsil. Vokalisty se totiž poprvé dočkáte až po bezmála třech minutách hraní. Ten místo toho, aby se pohyboval ve výškách jako Sean Killian, tak hrubě cedí slabiky přes zuby. Samo sebou je to velkým plusem, hudba tím dostává vlastní tvář. Na rozdíl od německých kolegů, kteří většinou používají jednoduše znepokojivá hesla, se zde sype jedno slovo za druhým, a to i v bleskurychlých partech.

O úžasné kytarové hře by se dalo psát dlouho. Sóla nejsou jednotvárná. Spíše jsou různě zahraná a z každého z nich má posluchač trochu jiný zážitek. I když se jimi moc nešetřilo, tak mají přijatelnou stopáž. Celkem velký prostor dostávají kytary s nezkresleným zvukem. Vítaně vyšperkují atmosféru. Sem tam zaslechnu i další vlivy. Užívám si kombinace severoamerických sekavě bodajících ran a germánských dlouhých chirurgických řezů prolévajících horkou jihoamerickou krev.

Produkce je úžasná. Zvuk není pravěký, ale ani moderně umělý. Jednotlivé linky nástrojů se nepřebíjejí a budí dojem živého vystoupení. Hodně bubeníků z nové vlny využívá kulometnou palbu na dvojkopáku, při které střídají levou nohu s pravou. Chilský bubeník to zvládá většinou jen jednou nohou. Díky tomu skladby nejsou rozbité, ale spíše euforické do skoku – při běhání v circle pitu hrozí menší riziko zakopnutí. (úsměv) Nesmím zapomenout ani na výjimečně dobrou basu, která svým zemitým zvukem připomíná mistra Cliffa Burtona. Takhle by se měla tvrdit muzika.

Tentokrát jsem se rozhodl nerozebírat jednotlivé písničky podrobně. Musel bych se opakovat, protože si všechny drží vysoký standard. Zmíním z nich alespoň tři. První půlku CD uzavírá instrumentální "507", která sice začíná akusticky, pak se ale po vzoru "Orion" od METALLICY přidají zkreslené kytary. Než začne jejich sólo, dělají basákovi křoví. A to vše za necelé 4 minuty. Více času na oddechnutí není ani třeba. Dále mě zaujala "Pursuit of Chaos". Díky svému posouvajícímu riffu, do něhož zpěvák chytlavě frázuje, má potenciál stát se hitem. Největším nářezem je však "What About You?".

Jestli se ofenzivnímu pojetí kopané říká totální fotbal, tak v případě "Misconception" se musí mluvit o totálním thrash metalu. Bezmála 40 minut dlouhá nahrávka rychle uteče. Rytmickou sekci a cit, s jakým se mění jednotlivé figury, považuji za největší přednosti. Neučesaná hra kytaristů, při které se občas někde vytáhne struna nebo udělá jiná spontánní frajeřina, dodává záznamu energii. CRITICAL DEFIANCE by se potřebovali dostat do širšího povědomí. Nahráli nejlepší desku právě probíhajícího roku, kterou ale téměř nikdo nezná.

Přesné hodnocení: 9,5/10

Seznam skladeb:

  1. Desert Ways
  2. Spiral of Hatred
  3. Punished Existence
  4. 507
  5. What About You?
  6. Onset
  7. Pursuit of Chaos
  8. Misconception

Čas: 39:31

Sestava:

  • Nicolas Pastene – bicí
  • Felipe Espinoza – kytara
  • Felipe Alvarado – hlavní kytara, zpěv
  • Ignacio Arévalo – basa

Facebook
Bandcamp
 


Zveřejněno: 10. 07. 2019
Přečteno:
2825 x
Hodnocení autora:
9 / 10

Autor: Kubina | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

18. 07. 2019 08:27 napsal/a Peťan
Noo...
Mě ty Critical Defiance taky moc nechytli.... a to mám pro jihoamerický kapely velkou slabost. Kapely typu Fusion Bomb, Ravager, Terravore.... považuji za pseudo thrash. Zahrané dobře, ale nic navíc. Za mě tedy letos zatím vedou Inculter, Evil Angel, Protector, Bewitcher, Vulture, epčko Hellripper a dle singlu budou skvělý Diabolic Night. Své si odvedli Overkill, Exumer, Flotsam, Violentor..... co mě fakt nebaví, to jsou Death Angel, Dust Bolt nebo v úvodu výše zmíněné menší kapely. Ale proti gustu... :-)
17. 07. 2019 23:29 napsal/a Kubina
Re: W. Hatever
Na kapely jako Ravager a Fusion Bomb mi teda nesbalíš. To bych dřív chcípl nudou než by album dohrálo. Já uznávám, že hrají výtečně, ale je to taková pro mě(!) nicneříkající naleštěná exhibice, kde se snaží trumfnout slavnější kolegy, kteří mají větší hudební cítění :) I když mám letos úplně jiné favority tak dík, protože nové EP od Hellripper jsem ještě neslyšel. Exumer a Flotsam and Jetsam vydali moc fajn alba, ale nekoupil jsem si je :) Possessed, Vulture a Overkill třeba jo :)
17. 07. 2019 18:10 napsal/a W. Hatever
...
Exumer, Flotsam And Jetsam, Ravager, Bitchhammer, Fusion Bomb, Rezet, Hellripper, Terror Activator, Terravore, All Hell, Khÿmor...
16. 07. 2019 23:47 napsal/a Kubina
Re: W. Hatever
Daleko lepší počiny? Tak ty neznám. Možná si mohl být více konkrétní, aby si autor recenze o tvém názoru mohl myslet své. Tohle je trochu nefér, nemyslíš? :) :P
16. 07. 2019 21:43 napsal/a W. Hatever
ok thrash
Slušný album, letos ale vyšly daleko lepší počiny.