Nejbližší koncerty
  • 09. 10. 2024První Hoře - přední česká alternativní kapela, která bývá...
  • 11. 10. 2024Niakara se po roce vrací zpět na místo činu, tam, kde se ...
  • 12. 10. 2024FDK - legenda českého postmetalu přiveze do Ostravy svou ...
  • 12. 10. 2024Arawn / Morthymer / Origin of Infinity
  • 13. 10. 2024Female fronted heavy metalový večer v Barráku! Crystal Vi...
  • 16. 10. 2024Stress Positions - hardcore d-beat z Chicaga dorazí poprv...
  • 17. 10. 2024Black metalová trojice Ellende, Groza a Servant přijížděj...
  • 18. 10. 2024Kapela HENYCH666 odehraje kultovní album INSTITUT KLINICK...
F.O.B. - Outside The Palace Walls

Rozhovor s básníkem nejen o zhudebněných verších... 

Ahoj Míro, vítám tě u nás na Fobii. Jak se vede a na čem zrovna pracuješ?

Ahoj, v současný době připravujeme se spisovatelem a malířem Martinem Karvayem česko-slovenskej literárně-hudební event, kterej proběhne patnáctýho června ve Sběrných surovinách v Krymský. Co se týče psaní, dávám si po posledním projektu chvilku klidu a navíc ani neni patřičná inspirace. (smích)

Protože jsme především hudební zine a ty jsi básník, nebylo by od věci se trochu našim čtenářům představit. Co všechno jsi vlastně publikoval a jaká ocenění si získal?

Samizdatově sbírku „Těla“, následně pod nakladatelstvím AF sbírky „Cruor Bestia“ a „Pokání“  a novelu „Déšť který nebyl“. Po týhle publikaci jsem začal spolupracovat s hradeckým nakladatelstvím HereLove, kde vyšla reedice „Déšť který nebyl“ a sbírka prózy a poezie „Žlutej král“, posledním počinem pro tohle vydavatelství byla sbírka „Divá Báro“, po této publikaci jsme prozatím s HereLove rozvázali spolupráci. Posledním a nejnovějším projektem je báseň v próze „Černá Dvojka“, která jako publikace vyšla za podpory ministerstva kultury ČR u vydavatelství Pro Libris a jako LP u Drug me Records. Co se týče ocenění, v roce 2-15 nebo 2-16 jsem získal od Plzeňskýho literárního života a Asson clubu cenu západočeských spisovatelů za novelu „Déšť který nebyl“. 

Budeme se věnovat především tvé novince „Černá dvojka“, která vyšla na LP. Kdy se zrodil nápad nahrát své verše s hudebním doprovodem? Měl jsi potencionální hudebníky vytipované?

Hudebníci vždy byli a jsou nedílnou – zásadní složkou mých živých vystoupení. Nejdříve jsem spolupracoval pouze s kytaristy a i jiní hudebníci se během různých performancí často střídali a rámcově nějaký ucelený soubor vlastně neexistoval. V posledních třech, čtyřech letech se doprovodní muzikanti ustálili v sestavě – Pavel Kopecký na kytaru, Ludvík Jacek na housle a John Wheeler na trubku… Sem tam zaskočí František Tomášek na akordeon… Líbí se mi hudební koncept, který se za ta léta vykrystalizoval, spoluhráči znají moje texty a já znám jejich hru, dohromady předáváme potencionálnímu posluchači srozumitelnější akcent celýho textu, anžto máme mezi sebou, troufám si tvrdit, funkční zpětnou vazbu.

Jak vznikala hudba? Je to improvizace? Říkal jsi kapele, ať při některých verších hraje naléhavě, melancholicky atd.?

Hudba vznikala přímo na místě ve studiu. Měli jsme pár dopředu vymyšlenejch aranží, ale v podstatě jsme k Amákovi jeli s tím, jako když jedeme hrát kamkoliv jinam. Vždy improvizujeme. Existují jistý stálý hudební motivy, který rozjíždí Květák (Pavel Kopecký), říkam tomu černý country hehe, ale nikdy nehrajeme úplně stejně. Během nahrávání jsem usměrňoval kluky, kde je třeba hrát víc naléhavě nebo naopak subtilně, ale nebylo to úplně nezbytný – myslim, že sami dost dobře poznají – dle intonace hlasu, v jaký poloze se mají následně pohybovat. Nějakým způsobem to funguje.
  
Při poslechu jsem se hned několikrát pousmál. Byl to záměr – své poslední dílo tímto způsobem odlehčit a udělat ho přístupnější lidem neholdující poezii?

Nevím přesně, kde jsem co odlehčil (smích). S finální podobou textu musim bejt spokojenej hlavně já – záleží na tom upřímnost veškerý tvorby, nikdy nepodmiňuju výslednej efekt čtenáři nebo posluchači. Ústupky činim nerad, kdybych to tak dělal, moc autentičnosti by si čtenář asi neužil. Naštěstí tento přístup je stále ku spokojenosti obou dvou stran, baví to lidi, spoluhráče i mě.

Když jsme spolu mluvili naposled, tak jsi měl před živým vystoupením v Klatovech. Nakousl jsi, že se deska někde křtila. Kde a jak to probíhalo?

Křest proběhl v Café v Lese a byl dvojitým křtem, poněvadž u labelu, kde deska vyšla (Drug Me Records), vydala ve stejnou dobu po dvaceti letech nové LP „Maybe ist Fantasy“ pražská post-punková legenda RÁNY TĚLA (members KILL THE DANDIES, NIHILISTS). Průběh byl divokej, šel jsem spát další den ve čtyři odpoledne. Desek i knih se prodalo habaděj, ale kde za ně zůstaly prachy, netuším... Vlastně jo, tuším… (smích)

Na živých produkcí podobného typu se sedí na zadku? Jásají posluchači, když je něco pobaví?

Lidi buď stojej, nebo seděj... My s klukama během show dost vyvádíme. Neni to tak, že bysme stáli a něco se stoickým klidem prezentovali. Pamatuju si na čtení v Hradci, kde jsem se během vystoupení dostal do rauše a začal bušit pěstí do stěny, až sem si natolik zkurvil prsten na ruce, že potom nešel sundat. Pak jsme tam během hraní v zápalu rozbili židle a někdo dostal přes držku. Spíš je tam atmosféra jako na rockovým koncertu.

Předlohou pro nahrávku byla stejnojmenná tištěná publikace z loňského roku. Vznikala s papírem, tužkou a vínem?

Píšu na kompu a střízlivej. Ožralej nebo sjetej nikdy. S výjimkou publikace „Žlutej král“ – a je to tam dost poznat. (smích)

Je to takové klišé, ale odkud čerpáš inspiraci?

Je to taková klišé odpověď, ale asi z toho, co mě zaujme. (smích) 

Možná mám o básnících 21. století trochu zkreslené mínění, ale o tobě se tvrdí, že jako básník žiješ. Co to všechno obnáší? Je tu třeba jistá podobnost s filmem „Štamgast“?

Bukowskiho mám rád, jistý společný jmenovatele by se jistě daly najít, ale snažim se, aby tvorba zůstala co nejvíc, pokud možno, autentická. Nevim, co si představit pod tím „žít jako básník“. Jednak to slovo fakt nemam rád, ani se tak neoznačuju, ani si to o sobě nemyslím. Jestli se ptáš na to, jestli piju, tak piju.

S oblibou používáš v běžné mluvě odborné termíny. Kde sis je osvojil, protože to asi nebude jen tak? Není to pouze na efekt, aby jsi budil dojem, že jsi nejchytřejší v místnosti? (smích)

Nevím, nesnažim se zapůsobit. Prostě tak mluvím. To sis možná ještě nepotykal s kvalitníma autorama. (smích)

„Černá dvojka“ se nahrávala ve studiu Golden Hive v Praze. Kolik času jste tam s klukama strávili? Je s nahráváním spojená nějaká veselá historka?

Byli jsme tam dva dny. První den jsme díkybohu stihli nahrát mluvený slovo a na druhej den zbejvalo už jen doladit hudební podkres. Večer jsem se natolik odrovnal, že jsem druhej den jen usrkával čaj a po dvou hodinách musel odjet domů, protože jsem si regulérně myslel, že dostávám infarkt a že umírám. Funny taky bylo, když jsem v komplet nazvučený místnosti vždy odešel stranou od mikrofonu a okna do nahrávací místnosti, kde za stěnou všichni seděli – v domnění, že když nebudu v jejich zorným poli a dva metry od mikrofonu, že mě taky nebudu ani slyšet a tam velice nenápadně konzumoval naředěný kolumbijský brandy…Pochopitelně všechno dokonale slyšeli. Díky Bohu je Amák tolerantní člověk.

Záznam vyšel na vinylovém formátu u Drug Me Records. Proč jsi se rozhodl zrovna pro tento obstarožní formát? Jsi vášnivým sběratelem a fanouškem asfaltových kotoučů?

Přišlo mi to jako celkem originální nápad, nevím zatím o nikom, kdo by vydal audioverzi knihy na LP. Přijde mi to i jako poměrně exkluzivní záležitost, mít audioknihu na tomto formátu. Vinyly zažívají svojí renesanci, tak proč ne? Sám desky sbírám. 

V jakém nákladu to vycházelo? Kde si případní zájemci mohou koupit svůj nosič?

V nákladu 500 ks. Desky se dají zakoupit na e-shopu Drug Me Records a v pražském Rekomandu. Nově teď jednáme s Kosmasem a jejich distribuční sítí.

Na zadní straně LP je velkými písmeny napsáno BÁŘE. Kdo to je?

Moja žena.

Co má básník Miroslav Sosoi zrovna v playlistu a jaký má vztah k tvrdé hudbě?

Mám rád Nicka Cavea & BAD SEEDS, EINSTURZENDE NEUBAUTEN, Johnyho Cashe, Leonarda Cohena, Elvise Presleyho, Muddy Waerse, Toma Waitse, Ninu Simone, delta blues, jazz, klasiku… Co se týče tvrdý muziky, jsem odkojenej punkáčema a rád si poslechnu starej norskej black metal. 

Zhruba před deseti lety na Klatovsku, odkud pocházíš, vznikaly začínající punkové kapely. Já o tobě vím, že jsi působil v bandě S.V.Z., kde jsi hrál na kytaru a zpíval. Dokážeš si na toto období ještě zavzpomínat?

Dokážu a musim říct, že mi to někdy chybí – hraní v kapele. Ale třeba bude někdy nějakej sentimentální reunion. (smích)

Rozhovor se nám pomalu blíží ke konci. Co nám napíšeš příště? Můžeme se těšit na další audio nosič?

Záleží, jestli dostaneme nějakej grant, protože cashovat si to sám úplně nechceš. Rozhodně to nějakej rok ještě asi potrvá, nic rozepsaného totiž v současný době nemám.

Děkuji ti za rozhovor. Pokud by jsi rád něco vzkázal našim čtenářům, máš tu prostoru dostatek. Někdy na viděnou.

Já děkuju za rozhovor. Cheers!

https://www.facebook.com/SosoiMiroslav/
https://www.facebook.com/drugmerecords
www.drugme.eu


Zveřejněno: 09. 06. 2019
Přečteno:
4809 x
Autor: Kubina | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář