KLADIVO NA PÝCHU

CD 2019 (reedice), HLaS / power/thrash/heavy metal / Česko

Kdysi na domácí scéně velmi oblíbená a populární metalová skupina TARANTULA, která je už spoustu let "na odpočinku"vznikla v roce 1987 v Hranicích na Moravě. U jejího zrodu stáli bratři Balkovi – kytarista Standa a bubeník Pavel, společně s dalším kytaristou Michalem Langerem a baskytaristou Dušanem Zemanem, které následně ještě doplnil vokalista Libor Mrkva. Tím byla na světě první sestava této kapely, v níž se TARANTULA zapsala do paměti fanoušků se svým prvním koncertním programem, z něhož vzniklo i šestiskladbové demo „Železná jízda“. Na píseň „Přemysl Otakar II.“ dokonce skupina pořídila videoklip, který byl vysílán v tehdejší Československé televizi. Sami kluci označovali svou hudbu jako marsh metal, recenzenti a fanoušci pak většinou mluvili o velmi šikovném propojení power, thrash a heavy metalu, s texty čerpajícími náměty z českých dějin.

V průběhu let 1989 – 1990 potom vzniknul zcela nový metriál „Mobilis in mobili“ (dále jen "MIM"), jehož většinovým autorem byl kytarista Michal Langer, a který byl po textové stránce inspirován romány francouzského spisovatele Julese Verna. Ten byl následně zaznamenán i ve studiové podobě v Ostravě – Mariánských Horách, a to už s novým zpěvákem Viktorem Kulou, jehož hlasový projev mi oproti jeho předchůdci přijde o něco říznější a pronikavější. Přesto, že TARANTULA měla s vydavatelskou firmou dohodu ohledně výroby alba ve formátu klasických LP desek a magnetofonových kazet, nakonec vyšly pouze druhé zmíněné nosiče, navíc ve velmi omezeném množství a s naprosto jiným obalem, než byl původně připravený.

V plné parádě se všemi podstatnými náležitostmi se tak nahrávka objevila v CD podobě až v roce 2019, o což se svou fantastickou mravenčí prací postaral již několikrát zmiňovaný kytarista Michal Langer, který cítil, že tento materiál byl před lety neprávem opominutý a rozhodl se ho znovu přivést k životu a dát mu u fanoušků pomyslnou druhou šanci. Shromáždil tedy veškeré podklady, pochopitelně včetně samotné původní nahrávky, kterou mimochodem ve svém studiu Bomb Jack zremasteroval další bývalý člen TARANTULY z pozdějšího období Václav „Wendel“ Dreiseitl, a též původně přichystaného obalu (včetně titulní malby Františka Řeháka) a rozhodl se „MIM“ vydat vlastními silami na CD. Troufám si tvrdit, že tímto krokem potěšil nejen všechny pamětníky, kteří třeba vlastnili (nebo stále ještě vlastní) tehdy vydanou kazetu, ale rovněž mladší ročníky, které už neměly možnost se ke kvalitnímu fyzickému nosiči dopracovat a ke skladbám se mohly dostat pouze někde na internetu.

Musím říct, že je pro mě až neuvěřitelné, jak svěže celý materiál po tolika letech pořád zní. Osm písní + počáteční mluvené intro je podle mě zcela srovnatelných s obdobnou současnou hudební produkcí, čímž bezpochyby dokazují svou kvalitu a nadčasovost. Uvědomím – li si, že takto dokázala hrát domácí metalová skupina v roce 1990, tak klobouk dolů. Pakliže jsme tehdy měli několik špičkových kapel, které se snažily uspět i za hranicemi naší republiky, tak TARANTULA mohla být bez debat jednou z nich (anglická verze alba existuje a můžete si ji přehrát na webu). Že nakonec „MIM“ tenkrát nenaplnilo svůj potenciál, je totiž zcela evidentně chybou zmíněné vydavatelské firmy a ne kvalitou skladeb. Poslechnu – li si totiž dnes dávné pecky jako je například úvodní vypalovačka „Victoria“, následující sólující kytarou prošpikovaná „Ráchel“, ve středním až pomalém tempu vyvedená „Sraz tu můru dolů“, výpravná titulní „Mobilis in mobili“ nebo závěrečná baladická klipovka „Nautilus“, v jejíž první části hrají prim pouze akustické kytary doprovázející zpěv, tak mi nezbývá než uznale pokývat hlavou. Výborný výkon celé skupiny včetně zpěváka a skladatelský um s neotřelými texty jsou devizami, jimiž se nemůže pochlubit zas až tak velké množství kapel, které kdy brázdily naší malou zem. Myslím si, že co se týká propojení melodiky, tvrdosti a v některých skladbách zároveň i rychlosti, patřila TARANTULA (nejen) ve své době k absolutní špičce.

Doprovodný booklet sice není nijak obsáhlý, třeba texty v něm nenajdete, což je trochu škoda, protože právě tohle je jeden z případů, kdy slova stojí určitě za stejnou pozornost, jako muzika, ale zase vám to bude částečně vynahrazeno obrazovými výjevy z verneovek, které zdobí kompletní vnitřek nosiče, včetně samotného CD. A jak už jsem psal, titulní námět obalu, v jehož horní části je umístěné výrazné logo skupiny, je dílem Františka Řeháka, mimo jiné i aktivního hudebníka, v současnosti kytaristy novojičínské party DEMOS. Na zadní straně je potom kompletní TARANTULA vyobrazena v celé své kráse z doby před takřka 30 lety.

Závěrem už bych jenom podotknul, že v hudebním průmyslu nejen u nás je docela časté, že na úkor interpretů s kvalitním materiálem a hráčským umem se prosazují méně nadané spolky, které zkrátka mají pouze v daný moment více štěstí nebo protekci na patřičných místech. A i TARANTULA v případě „MIM“ v podstatě doplatila na tuto skutečnost a následný, dle mého úsudku, špatný tah vydavatelské firmy. 

I když spousta lidí, kteří se na přelomu 80 a 90 let minulého století věnovali poslechu metalové hudby už má dnes naprosto jiné zájmy, tak věřím, že stále zůstalo dost těch, kteří si tuto nahrávku z CD s chutí přehrají. Já se mezi ně řadím na 100 % a můžu Michalovi Langerovi jenom poděkovat, že mi tento zážitek umožnil.

Reedice - nebodováno.

Seznam skladeb:

  1. Intro
  2. Victoria
  3. Ráchel
  4. Směr? Sever!
  5. Sraz tu můru dolů
  6. Karavana smrti
  7. Chancellor
  8. Mobilis in mobili
  9. Nautilus

Čas: 39:16

Sestava:

  • Viktor Kula – zpěv
  • Standa Balko – kytara
  • Michal Langer – kytara
  • Dušan Zeman – baskytara
  • Pavel Balko – bicí


Web
 


Zveřejněno: 30. 05. 2019
Přečteno:
3072 x
Autor: Mikael | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář