TELEPATIE

CD 2019, Les Acteurs de l\'Ombre Productions / avant-garde black metal / Francie 

Loni se mi od vydavatelství Les Acteurs de l'Ombre Productions dostalo do rukou vynikající album od MOONREICH. Asi nebude úplnou náhodou, že i letos mám k poslechu jeden z nových titulů francouzkého labelu, zaměřeného především na experimentování s black metalem. Tentokrát si v přehrávači pouštím únorovou novinku kapely PENSÉES NOCTURNES a o ní se více rozepíšu.
    
Pařížskému orchestru, jenž se formoval v roce 2008, šéfuje multiinstrumentalista Vaerohn, který je i jediným oficiálním členem. "Grand Guignol Orchestra" je již šestou řadovkou. Skvěle se povedl hudební obsah promítnout na přebal digipacku (vysmátý klaun s baseballovou holí, za nímž hoří cirkus). Uvnitř jediná uchopitelná anglická indicie odkazuje na americký němý film "He Who Gets Slapped" z roku 1924, jehož předlohou byla ještě o 10 let starší ruská hra. V zasunuté knížečce jsou francouzské texty všech skladeb, ozdobené o postery, kresby a fotografie ve stylu cca dvacátých let minulého století. Vzhůru tedy k poslechu.    
    
V mysli se mi vynořují vzpomínky na dětství, kdy jsem cirkusové zařízení navštívil. Tentokrát jako bych na vystoupení seděl sám... Místo krasojezdkyně úřaduje klaunský orchestr. Protože se především orientuji na kytarovou hudbu, tak mi chvíli dělá problém identifikovat všechny nástroje, ale zkusím to. Na záznamu kromě klasických metalových instrumentů můžeme slyšet saxofon, trumpetu, flétnu, akordeon, klarinet nebo piano. V kombinaci s black metalem jde o celkem bizarní záležitost, díky které ve mě klíčí nepotlačitelná zvědavost, co se bude dít dál. Vál "Deux bals dans la tête" má asi nejvíce zapamatování hodný motiv, taky byl schválně ještě zveřejněný před vydáním desky. Nevinná melodie do skoku se proměnila v něco mnohem chmurnějšího. Do blast beatů zpěvák pěje s utrpením, jak kdyby měl na nohou o dvě čísla menší klaunské boty. Každé jeho slovo se mi vpaluje do mozku. Co se týče kytarové hry, nemyslím si, že by byla nějak výjimečná. Největší její sílu slyším v souznění s ostatními instrumenty. Píseň "Poil de Lune" je zase celkem groteskní. Vokály hodící se do nějakého kabaretního vystoupení na Moulin Rouge, ta Francie je cítit v každém songu, se střídají se skřeky vytaženými až z paty. Když přichází na řadu "L'Alpha Mal", mám vystřelující melodie dechových nástrojů, tancující nahoru a dolů s výdechy a nádechy, po pomyslných schodech s tóny, omotané kolem těla. Zpívá se sborově i napodobuje dětské fňukání; především v baladických partech, kde se úplně sundala noha z plynového pedálu. Po krátké instrumentálce "L'Etrangorium" se přesouváme do druhé poloviny cirkusoviny.
    
Pokračuje se různými variacemi předchozího materiálu, ale více spontánně se tam zjevují psycho zvuky s ozvěnami osamění a jiných bolestí. Za zmínku určitě stojí "Gauloises ou Gitanes", protože je tam v půlce druhé minuty hraní zakompovaný rytmicky čistě taneční part. Nejvíce umírněnou skladbou je "Comptine à Boire". Ke klavírnímu začátku se postupně přidávají opile hrající nástroje, aby mě náhle oslnil vysoký, nejspíše ženský, vokál, který probudil hudbu k životu. Nicméně šašci nejedou v nějakém zběsilém tempu. Hezky pomalinku tkají hustě spletenou pavučinu zmaru. V závěru se sází na hutnou atmosféru. Jasně, občas hrají rychlé bicí, kytara si jen tak vybrnkává, jenže spánky mám sevřené do utahujícího svěráku. Platí to i pro sedmiminutovou finálovku. Trochu zklamání, když si vzpomenu na předchozí kreativní kousky šíleného génia.
    
Předešlá tvorba mi nebyla příliš po chutí, protože byla na můj vkus suše monotóní. Tentokrát jde o pestřejší poslech. I když se říká, že malíř pokojů se přes noc nestane Michalengelem, tak nový záznam mě zasáhl jako výstřel z pistole. Odvaha zkoušet nové pracovní metody dává vzpomenout na mistry chaotické hudby; především studentskou kapelu Mikea Pattona MR. BUNGLE nebo UNEXPECT z Kanady. Album "Grand Guignol Orcehstra" se dá rozdělit na dvě části. V té první slyším bláznivě hravou avantgardu a v té druhé zdlouhavě depresivní black za doprovodu píšťal – docela se divím, že se to nejmenuje "Balada o smutné trumpetě". Cirkus kvůli tomu nenavštívím, ale pořád se jedná o výbornou a originální práci, k níž se vrátím, až se mi zlepší nálada. 
    
Seznam skladeb:

  1. Un trop plein d'rouge
  2. Deux bals dans la tête
  3. Poil de Lune
  4. L'Alpha Mal
  5. L'Etrangorium
  6. Les Valseuses
  7. Gauloises ou Gitanes
  8. Comptine à Boire
  9. Anis Maudit
  10. Triste Sade

Čas: 47:41

Sestava:

  • Vareohn – všechny nástroje, zpěvy
  • + hosté


Facebook
Bandcamp 


Zveřejněno: 09. 05. 2019
Přečteno:
2818 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Kubina | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář