KANNOUT jsou jiní. Pozoruhodní, netradiční… takhle jsme začínal svojí poslední recenzi na předchozí nahrávku této kapely. A i když tomuto konstatování jsou dva roky, vyřčené stále platí. A je to jen dobře.
Tahle stále ještě relativně mladá parta z Vysočiny se věnuje hudbě, která koresponduje s její lokací. Když se zmíní tento syrový kout našeho státu, potom, co si odmyslím to rusko/čínské prase na gumovém člunu, vybaví se mi krásná krajina zahalená do mlhy. Melancholie, hloubavá atmosféra, podzimní barvy… Stejným stylem na mě působí i „Soma“. Je to deska přemýšlivá, klidná, ale zároveň pod povrchem pulzující a v určitých fázích způsobující neklid.
KANNOUT se od první nahrávky vyvíjejí, ale rukopis zůstává stejný a tak se nejčastěji pohybujeme ve středních až pomalejších tempech, která sedí na citlivé rytmice, hravé base a kytarových kudrlinkách. Instrumentální část mi přijde v pořádku už od počátků, co je ale nejmarkantnější změnou, je hlasový vývoj zpěvačky Gáby, která od poměrně nejistých prvních krůčků udělala velký pokrok a to, co bylo ze začátku, z mého pohledu, slabinou kapely, se postupně stalo jednou z předností.
Společně s vokálem jdou ruku v ruce texty. O tom, jak je vždy skvělé, když tuzemská kapela zpívá v mateřštině, se nemá snad ani cenu bavit, když jsou pak slova chytře poskládána a korespondují s hudebním podkladem, je to oboustranná výhra.
KANNOUT doposud neměli fyzický nosič a nechávali tak své nahrávky jen proplouvat v podobě jedniček a nul éterem. Tenhle mrzutý fakt naštěstí už s novinkou odstranili a tak si ve své historii dopřáli první vinyl, který stojí nejen za poslech. Ve striktně limitované edici 100 kusů je možno všech pět skladeb poslouchat z oku lahodícího tyrkysového průhledného vinylu, jehož barva pěkně koresponduje s titulním artworkem, který dává poměrně silně vzpomenout na momentálně hibernující projekt Matěje Lipského NEGATIVE FACE a jeho deset let starou poslední desku „The Garden Of Wishes“.
Z pětice skladeb je nejvýbušnější hned první „Voda svírá“, která je velmi silná ve svém refrénu. „O hadu“ má stále ducha předchozí tvorby, stranu A uzavírající „Labuť“ je spíš jen takovou rozdělovací věcí mezi touto stranou a tou následující. I když se mi první část líbí, strana B mi přijde jako dosud nejsilnější materiál, který KANNOUT vytvořili. „Paměti H.“ uvádí slova paní H., dále se ale jedná o skladbu, kde si vše sedlo. Výborně rytmicky poskládaná věc, a když Gába zakřičí „dopis je jako světlo, jako paprsek hvězdy“, má to sílu, podobnou té z úvodního proslovu. Závěrečná „1984“ se přes svůj pozitivně naladěný začátek změní v silně atmosférickou až zádumčivou záležitost, kterou obzvláštní kytarové sólo a citlivě vložené synťáky, aby skladba v závěru vybuchla jako sopka...
KANNOUT opět koncentrovali veškerou sílu do kratšího formátu, což nijak nevadí. Stále platí, že je lepší méně a dobře, než více a… Tahle kapela si už fyzický nosič zasloužila a je jen dobře, že to vše takhle pěkně dopadlo.
Seznam skladeb:
- Voda svírá
- Ohadu
- Labuť
- Paměti H.
- 1984
Čas: cca 21 minut
Sestava:
- Gabriela Strašilová - vokál
- Pavel Dvořáček - basa
- Radek Čáp - kytara
- Jakub Žáček - bicí
