Nejbližší koncerty
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
ETEF 2024 (19.-20. 7. 2024)

Patnáct letech existence DARK ANGELS jsme zrekapitulovali s Václavem Votrubou v patnácti otázkách.

Ahoj. S DARK ANGELS letos slavíte patnáct let existence. Jsou samozřejmě i letitější kapely, ale i těch patnáct let je fajn, dožili jste se občanského průkazu. (úsměv) Ale vrátil bych se zpátky do roku 2004, kdy jste kapelu zakládali – s jakým rozumem? (úsměv) Kolik vám bylo let, jak k založení kapely došlo, kdo vymyslel ten „parádní“ název, jaké jste měli cíle na nejbližší pětiletku? (úsměv)

Jde o úhel pohledu. Není to málo, ani moc, ale faktem je, že celých těch patnáct let fungujeme bez jediné pauzy. Nezažili jsme jediný rok, kdy bychom nehráli. A to už je celkem výkon, o to víc, když tě postihne tolik personálních změn jako nás. Kapelu jsme zakládali někdy v 16 letech. Byla to naprosto úžasná doba, plná energie a radosti. Myslím, že naším cílem bylo maximálně tak hraní někde po okolí Domažlic, hlavní bylo se správně pobavit. To nám šlo náramně! Když člověk rekapituluje, chytá ho nostalgie, fakt na ty začátky vzpomínám rád, i když samozřejmě hudebně za nic nestály. A kdo vymyslel název? Popravdě si nevzpomínám. Já to ale snad nebyl. (smích)

DARK ANGELS, to je klišé jako hrom. (úsměv) Na druhou stranu je s podivem, že tenhle název dodnes nepoužila žádná další metalová kapela. Když jste název volili, dělali jste si průzkum, jestli už ta dvě slova někdo nespojil?

Samozřejmě jsem věděl, že kdysi fungovala kapela s názvem DARK ANGEL, ale jelikož byla nějaký čas pod drnem, neřešili jsme to. Ostatně byli jsme parta puberťáků, kteří nevěděli, co dělají. Prostě jsme neustále zkoušeli, užívali si a to kolem příliš neřešili. Původně jsme byli jen DARK ANGEL, ale na popud Kozla z Panda Music, který nám vydal první demo „Postřekov v plamenech“, jsme přidali S. Dodnes si pamatuju Štembuse z dnešních BRUTALLY DECEASED, jak na to konto prohlásil, že založí kapelu SLAYERS. (smích)

Poměrně rychle jste vydali dva demáče, jejichž úroveň byla řekněme úsměvná. Když si je dnes pustíš, co tě napadne?

Já si je radši nepouštím. Osobně za jediné regulérní demo považuji „See You In Hell“, které je sice strašně naivní, ale poslouchat se to už dá. Mimochodem ze skladby „Naked In The Rain“ se stala na dlouhé roky naše nejžádanější skladba.

Poslední otázka k první fázi existence – vídáš se ještě s lidmi, kteří v kapele hráli v začátcích? A máš přehled, jestli někdo zůstal nějak umělecky činný?

Bohužel moc ne. Vlastně jediný, s kým stále udržuji kontakt, je bubeník Michal Jelínek, se kterým jsem DARK ANGELS založil. Občas jezdí na naše koncerty, scházíme se, jsem za to nesmírně rád, protože je to stále jeden z mých nejbližších přátel. Ostatní už mají své dospělé životy, věřím, že mnozí o muziku vůbec nezavadí. Jeden čas jsme pozorovali trend, že kdo u nás skončil, skončil zároveň i s hudbou jako takovou. Před časem jsme o této kletbě říkali Honzovi Kapákovi, tak možná proto s námi zůstal i přes živý comeback MASTER´S HAMMER. (smích)

V roce 2007 už jste se vytasili s debutem. Jaký to byl pocit, když jsi měl CD v ruce, když se o vás začalo psát a nějaké médium se ozvalo, že by mělo zájem udělat s vámi rozhovor?

Totální bomba! Fakt. Když jsem to CD držel v ruce, byl jsem z toho na větvi. To už mě nikdy později nepotkalo, protože si člověk rychle zvykne. Ale tenkrát… nádhera. Domažlické kapely se na nás pořád prsily, že hrajeme hudbu, která nikoho nezajímá, a my najednou měli v ruce debutové album, dělali jsme rozhovory, začali vyjíždět po celé republice, psali nám lidé ze zahraničí. Mimochodem půlka těch kapel už nehraje a druhá zůstala uvízlá v Domažlicích, čímž se nechci v žádném případě povyšovat, ale popravdě je to pro mě určitá satisfakce, protože v té době, kdy všichni hráli HC a různé posty, jsme opravdu byli určití otloukánci. Melodický metal a zpěvačka? To přece nikoho nezajímá!

Dlouhou dobu jste měli zpěvačku, respektive se vystřídaly dvě. Jak na dobu se zpěvačkami vzpomínáš?

Kdo mě zná, ví, že má pro zpěvačky slabost. Ostatně má nová kniha Monumenty mluví za vše… Éra se zpěvačkami mě bavila, i když je pravda, že nástup Radka Popela byl obrovským zlomem. Lucka Avramová (dnes Tykvartová) v sobě každopádně měla správný oheň, snažila se nás tlačit dopředu. Eva naproti tomu tvrdila, že vrchol má za sebou s kapelou EVAREST. Tam bylo cítit, že už toho od kapely tolik nečeká. S ní to ale bylo zase poměrně euforické období, protože se tehdy vystřídala velká část kapely a rychle jsme šli nahoru.

Personálních změn jste si užili ažaž. Byly to pro tebe těžké časy, když jsi musel hledat nové lidi, učit je materiál, chtít na nich podobný zápal, s jakým jsi do toho šel ty? Který odchod jsi nesl nejhůře, že to třeba vypadalo na konec kapely?

Pouze jeden odchod bych označil za zlomový, kdy to s námi vypadalo nahnutě. To když odešel bubeník Stresor po albu „Embodiment Of Grief“. Měli jsme už dobré renomé, minimálně na jihu Čech nás musel znát snad každý metalový fanoušek, tak jsme věřili, že nového bubeníka nalezneme lehce. Ukázalo se to ale jako sakra velký problém. Nechtěli jsme podlézt laťku. V dnešní době metaloví bubeníci chtějí hrát především technicky, jenomže my jsme potřebovali přesného kováře, který do toho bude rubat. Takových je jak šafránu. Sypačku ti dnes zahraje každý druhý, ale pořádně do toho bouchnout, to už je horší. Jinak těch změn bylo opravdu hodně, některé byly nevyhnutelné, jiné byly bolavé, jako když skončil zmíněný Michal Jelínek, nebo Vlasta Zahradník, který byl vyhlášený vtipálek kapely. Po jeho odchodu z DARK ANGELS malinko zmizela sranda, začali jsme se brát příliš vážně, což nebyla úplně správná cesta.

A naopak, které období z první poloviny existence považuješ za nejlepší? Třeba co se koncertování týká, ale i atmosféry v kapele. Jaký milník bys za éru zpěvaček vypíchl jako top, jako něco, na co budeš vzpomínat celý život?

Zmínil bych období kolem dema „See You In Hell“, kdy jsme najednou začali hrát s kapelami jako ARAKAIN, ALEŠ BRICHTA BAND nebo ŠKWOR. Díky tomu jsme okusili velké scény a poměrně rychle se otrkali, protože to byly akce, kde byly stovky lidí. Jak jsem už říkal – krásná doba, i když dnes vím, že kdybychom raději ještě rok zůstali ve zkušebně a makali, bylo by to lepší. Druhý milník nastal s příchodem Evy Markvartové, Petry Doškové a Jakuba Vondrky. Vydali jsme EP „Forever & Ever“ a najednou začali hrát 30 akcí ročně. Byla to docela jízda. Zároveň v kapele vládla parádní atmosféra, tak si to člověk užíval naplno. Kdybych měl vypíchnout jeden jediný koncert, tak zmíním asi předskakování LEAVE´S EYES ve Zlíně. Lidí tam sice nebylo tolik, kolik jsme si představovali, ale dostat se až na takovou akci, aniž bychom si to museli zaplatit, to je prostě kapelní milník. Ale pozor, mluvím o první polovině existence kapely. Později bylo velkých událostí podstatně víc.

Ze současné sestavy jsou nejdéle sloužícími členy Jakub Vondrka a tvoje manželka Petra, kteří to táhnou deset let. Přijde mi, že jsou to takoví nenápadní muzikanti, ale hodně šikovní, přitom nejsou středem pozornosti… Můžeš jejich přínos pro kapelu i pro tebe uvést, samozřejmě nějak kulantně, abys doma neměl tichou domácnost? (smích)

Tehdejší optikou do DARK ANGELS přišli muzikanti z jiné dimenze. Oba byli už tenkrát neskuteční, dostatečně vyhraní z kapely AGONY. Jejich příchod považuji za největší zlom v historii DARK ANGELS. Nenápadný dojem mohou vzbuzovat, ale myslím, že v posledních letech se to mění, minimálně u Kuby, protože jsme spolu založili i kapelu THE RIVER OF THE LOST SOULS, která je hodně postavená právě na jeho kytaře. Je neskutečné, co předvádí. Lidi ho žerou. Právem. Velký muzikant a dnes už snad jediný z nás, co žije skutečně rockerský život. (smích)

Ulovit k mikrofonu Radka Popela byl určitě super tah. Charismatický pan zpěvák za sebou měl docela zajímavé angažmá – nevadilo mu, že po MOTORBANDU šel do kapely mnohem menšího jména? Jak dlouho jsi do něj hučel, aby se stal členem DARK ANGELS? (úsměv)

To jsme vůbec neřešili, protože Radek vzešel z metalového undergroundu, takže byl nohama na zemi. Žádné manýry a podobně na nás nezkoušel. Není takový… Hučet jsme do něj nemuseli. První koncerty odzpíval jako host, protože jsme pořád mysleli na to, že bychom pokračovali s nějakou zpěvačkou, ale když jsme viděli, jak to mezi námi funguje, bylo jasné, že k tomu už nedojde.

Přijde mi, že s Radkovým nástupem jste ožili, poměrně rychle vydali tři řadová alba během zhruba pěti let. To tě tak nakopla Radkova přítomnost, nebo za tím bylo něco jiného?

Radek byl tenkrát při chuti, okamžitě se zapojil do tvůrčího procesu, přinesl obrovskou energii. Ale nebylo to jen o něm. S Kubou a Petrou jsme tenkrát měli ještě kapelu NO BELIEF, ze které do DARK ANGELS přišel bubeník Stresor (a o nějaký čas později i basák Tráva). Hodně jsme dřeli, scházeli se pravidelně, takže jsme byli skvěle sehraní. NO BELIEF jsme nakonec ukončili, abychom mohli na sto procent nakopnout DARK ANGELS. To se podařilo. Období kolem alb „Bittersweet Devotion“ a „Embodiment Of Grief“ bylo naším vrcholem. K tomu už se asi nikdy nevrátíme, myslím co do energie a tahu na branku.

Když se stal členem DARK ANGELS Honza Kapák, byl to pro mě překvapivý tah. Nešlo jen o to, že toho měl a má hodně, ale i to, jakou muziku do té doby hrál… Asi bych ti to neměl říkat, ale Honza mi tehdy říkal, že je s vámi moc rád, že ta kapela šlape parádně, všichni všechno umí, jsou připravení… Je pro tebe hraní s Honzou něčím speciální? (úsměv)

Každý koncert s Honzou je pro mě speciální, protože si moc dobře uvědomuju, kdo za těmi bicími sedí. Jsem ze staré školy a mám pořád respekt k lidem, kteří něco dokázali. Je jedno, že jsme kamarádi, že spolu hrajeme. Honza k nám zároveň skvěle zapadl i po lidské stránce, stejně jako my je v mnoha ohledech pankáč. Jasně, že si občas hneme žlučí, ale když se pak spolu potíme v Hellsoundu, ta chemie tam prostě je. Jsem samozřejmě nohama na zemi, takže vím, že takto žádaný bubeník může kdykoliv chytit lano do něčeho sakra většího, ale jak říkám, přežili jsme i comeback MASTER´S HAMMER, takže pohoda. (smích)

Dalším bardem v kapele je David Zíka. Výčet kapel, ve kterých hrál, je nekonečný. Co říkáš na jeho účinkování v DARK ANGELS? Není to na Davida moc velká měkkárna? Nenutí vás do rychlejších temp? (úsměv)

Vůbec ne. Naopak od nás chytil doomovou slinu. (úsměv) David je skvělý muzikant a parádně jsme si sedli i po lidské stránce. Krátce po nástupu do DARK ANGELS přišel i do THE RIVER OF THE LOST SOULS, o kterých tvrdí, že je to největší srdcovka, ve které kdy hrál. To mi samozřejmě dělá nesmírnou radost. Nikdo nám s Honzou a Davidem nevěštil dlouhou budoucnost, ale jak vidno, tu radost jsme škarohlídům neudělali!

Patnáct let je dlouhá doba, průměrně pětina lidského života. Když se ohlédneš, jsi s tím, co jste s DARK ANGELS stihli a dosáhli, spokojený? V čem se ti sny splnily, v čem se to nepodařilo? Kdybys mohl, udělal bys v minulosti něco jinak?

Asi ne, vše se děje, jak má. Někdo říká, že jsme s DARK ANGELS omezili činnost, což je pravda, ale bez toho by zase nikdy nevznikli THE RIVER OF THE LOST SOULS, pravděpodobně by se na pódia nepodívali ani AFTER RAIN. Ne, nic bych nebral zpátky. Jestli jsem spokojený? Na to, že jsme chtěli hrát maximálně po Domažlicku, se to celkem povedlo. (smích) Zahřívali jsme scénu WALTARI, Blazeovi, LEAVE´S EYES a dalším. To je přece úžasné! Vydali jsme několik alb, na koncert jsou za námi schopní přijet lidé až ze Slovenska… Jak píšu v knize DARK ANGELS: Patnáct let v temnotách, která vyjde v polovině května: Nikdy jsme žádnou opravdu výraznou rýhu do tuzemské metalové scény neudělali, ale pár lidem jsme radost udělali. A to je fajn!

Patnáct let – patnáct otázek. (úsměv) Ta poslední směřuje k oslavám jubilea – vyjde kniha, bude výroční koncert… povídej.

K patnáctinám jsme si nadělili knihu s názvem DARK ANGELS: Patnáct let v temnotách. V první vlně jsem nechal vytisknout 100 kusů. Zda bude dotisk, je otázkou zpětné vazby, ale už nyní mi chodí předobjednávky, takže se zdá, že to nezůstane bez povšimnutí. Ta kniha není o vlastním poklepáváním ramen, vůbec ne. Je o pohledu na naši scénu, o zkušenost, bolestech i radostech. Je o vzpomínkách na hraní s kapelami jako MARTYRIUM CHRISTI, PROMISES, SAD, INTERITUS, DEMENCIA MORTALIS, CARPATIA CASTLE a tak dále. Pokřtíme ji na výročním koncertě 18. května v českobudějovické Fabrice. Bude to speciální večer, protože by s námi měly zazpívat i Eva Markvartová a Jana Zahradníková. Kromě nás zahrají THE RIVER OF THE LOST SOULS a SECTESY. Těším se jak malý kluk!

Facebook
Bandcamp

 


Zveřejněno: 28. 04. 2019
Přečteno:
3952 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář