Asmodeus

CD/LP/MC 2019, Season of Mist / blackened death metal / mezinárodní

Zhruba pět let zpátky začal kytarista Rune Eriksen, známý zejména pod přízviskem Blasphemer, připravovat riffy pro nový projekt. V té době už byl nějakou dobu pryč z MAYHEM, skončili také gothic/doomoví AVA INFERI a o chvíli později opustil také death metalovou formaci NADER SADEK. Stihl mezitím vydat novinku s thrash/blackovou legendou AURA NOIR i novým umírněnějším projektem EARTH ELECTRIC, ale black a death metal mu, zdá se, chyběl. Dával tedy dohromady riffovou masáž, jak jsme u něj zvyklí, přizval si k tomu další dvě špičky metalové scény – bubeníka Flo Mouniera (CRYPTOPSY) a basáka a vokalistu Davida Vincenta (ex-MORBID ANGEL). A tak vznikla „mezinárodní superskupina“ VLTIMAS.

Takové vždy vyvolají nadšení, ale také trochu skepsi, zda nepůjde o projekt postavený na velkých jménech, který ale nedosáhne očekávané hudební kvality. Nahlédnout pod pokličku a zjistit, jak to s VLTIMAS vlastně bude, ale dostali dychtiví nadšeni poměrně brzy. Už několik měsíců před vydáním debutu „Something Wicked Marches In“ label Season of Mist vypustil několik skladeb. A trio mě jimi přesvědčilo, že nepůjde jen o nějaký nezáživný all-star projekt, ale o našlapaný materiál. A jsem rád, že to mohu říci i po mnoha posleších celého počinu.

Na novou desku MAYHEM se čeká už pět let od doby, co vyšlo skvělé album „Esoteric Warfare“. S prvními tóny „Something Wicked Marches In“ jsem si říkal, že je tu máme pod jiným jménem! Začátek by se skutečně neztratil na novějších albech norské legendy, úvodní disharmonie a po nich příchozí riff s Blasphemerovými typickými zběsilými tlumenými kytarovými výjezdy, tady jsem hned zavzpomínal na „Chimera“. Ale s dalšími pasážemi už je jasné (a je to dobře), že o žádnou „kopírku“ MAYHEM nepůjde. VLTIMAS se mnohem více rochní v death metalovém bahně, zároveň často vypálí nathrashlou pasáž, a přestože Blasphemerův rukopis je jasný, přichází s poměrně originálním mixem.

Skladby jako „Praevalidus“, „Total Destroy“, „Truth and Consequence“ nebo „Diabolus est Sanguis“ jsou spíše krátkometrážní sypanice par excellence, které valí kupředu zběsilými Mounierovými rubanicemi. Na debutu se ale nachází také několik zamyšlenějších, pomalejších songů, zejména „Last Ones Alive Win Nothing“ až překvapí svou melancholičností, „Monolilith“ se pak nachází někde na pomezí „death metalového ploužáku a syrového náklepu“. Pořádně zabíjí také úvodní riff „Everlasting“ s nadelayovanými prstolamy, které zase jako by vypadly z MAYHEM. Ale jsou to vždy spíše takové záblesky, které Nory evokují.

Mounierova hra je soustředěná, žádné extrémně kreativní výlety do kosmu se zde nekonají, spíše jde o pořádný nátlak a zejména jeho kopákové rychlopalby skutečně zabíjí. Trochu mě mrzí, že basa, která je parádně slyšitelná, v podstatě po celou stopáž kopíruje kytarové party. Na nějaký ten výjezd by v hudbě VLTIMAS jistě prostor byl, takhle sice Vincent hezky tvrdí muziku, ale nepřináší nic navíc.

Co se týče jeho vokálů, mám pro ně dlouhodobě slabost a neskrývám, že MORBID ANGEL jeho odchodem pro mě ztratili mnohé ze svého kouzla. Zatímco Steve Tucker se drží jedné polohy v podstatě neustále, ač neříkám, že je špatná, Vincent má tak charakteristický hlas, že je prostě nenahraditelný. Navíc ty jeho čisté, hluboké vokály, to je naprostá paráda a naštěstí jich poměrně hojně využívá i ve VLTIMAS. Co se týče hrubé polohy jeho hlasu, když jsem nedávno sjížděl různá koncertní videa I AM MORBID (Vincent s kolegy přehrává první čtyři desky MORBID ANGEL), říkal jsem si, že je až neuvěřitelné, jakou sílu stále Vincent má. Na VLTIMAS mi trochu přijde, zejména ve zmíněných pomalejších skladbách, že se nepodařilo vokál zaznamenat s takovou intenzitou. Na druhou stranu, MORBID ANGEL jsou death metal nejhrubšího zrna, zatímco ve VLTIMAS se Vincent musel přizpůsobit žánrové variabilitě, takže by se k nim asi nehodila jeho nejhlubší vokální poloha.

Zvukově je deska hodně intenzivní a zejména bicí skutečně drtí, přesto si udržuje poměrně solidní dynamický rozsah (7). Nástroje jsou precizně vyvážené, o což se v Orgone Studios ve Velké Británii postaral Jaime Gomez Arellano, který si v minulosti vzal produkčně na paškál například GRAVE MIASMA, ORANSSI PAZUZU, PARADISE LOST nebo PRIMORDIAL. Kromě zvuku se mi líbí také obal, o který se postaral Zbigniew Bielak, jenž se prezentoval mimo jiné také na… posledních MAYHEM. Jeho styl je naprosto charakteristický, geometricky přesný.

Debut VLTIMAS je povedenou záležitostí, která splňuje žánrové požadavky a zároveň se pyšní jistou dávkou svojskosti. Co víc, nejde jen o jednorázovou záležitost, podle Blasphemera dokonce všichni členové v současnosti VLTIMAS považují za svoji hlavní kapelu a v roce 2020 bychom se mohli dočkat nějakého většího turné. Pokud to bude možné, rád zajdu, protože „Something Wicked Marches In“ splnilo nemalé očekávání.

Seznam skladeb:

  1. Something Wicked Marches In
  2. Praevalidus
  3. Total Destroy
  4. Monolilith
  5. Truth And Consequence
  6. Last Ones Alive Win Nothing
  7. Everlasting
  8. Diabolus Est Sanguis
  9. Marching On

Čas: 38:21

Sestava:

  • David Vincent – basa, vokály
  • Rune „Blasphemer“ Eriksen – kytary
  • Flo Mounier – bicí

Bandcamp
Facebook
Season of Mist


Zveřejněno: 25. 04. 2019
Přečteno:
2818 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Opat | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář