Za VANGUARD odpovídali Filip (kytara, skládání, tak nějak všechny administrativní věci) a Tomáš (textař a vokalista).
Ahoj. VANGUARD patří mezi služebně mladší kapely, letos jste se přihlásili s debutem, jemuž předcházelo EP. Ač otázky na historie kapel nemají někteří v oblibě, poprosil bych o krátké shrnutí vašich kroků před vydáním debutu. A proč jste si vybrali název VANGUARD, který nese řada kapel?
F: Dlouhodobá paměť je moje velká slabina, zvlášť co se kapely týká, ale tuším, že počátky VANGUARD by se daly vysledovat někdy kolem roku 2013, tehdy ještě v úplně jiné formaci než nyní. (pozn.: Z téhle sestavy dodnes přetrváváme jen já a basák Honza.) V období 2013-2015 kapela neměla žádnou ucelenou hudební tvář, docházelo k různým obměnám členů a koncertů bylo (asi naštěstí) pomálu. Z tohoto období taky pochází náš název, který (pokud si dobře vzpomínám) vymyslel náš původní vokalista Petr. Tehdy ještě jako víceslovný název, který jsme ale nakonec zredukovali na jedno slovo. Věděli jsme, že kapel se stejným jménem je na světě několik, ale už tehdy nám to nijak zvlášť nevadilo. Ačkoli kluci dnes trochu protestují, mně nevadí dodnes. (úsměv) Zásadní byl pro kapelu rok 2015, kdy jsme vydali debutové EP „I“ a s ním konečně dali dohromady ucelenou a v podstatě současnou sestavu, se kterou to (až na obměnu vokalisty před poslední deskou) drtíme dodnes.
Na fotce v bookletu vypadáte hodně mladě – kolik je vám let, případně co už máte za sebou jako muzikanti? Hraje někdo ze současné sestavy i v jiných kapelách?
F: Bubeníkovi Mártymu je 25 a na bicí hraje zhruba od svých 17. Kromě VANGUARD bubnuje také u brněnských ARCH OF HELL. Basák Honza, kterému je 24, hraje od svých 16 a už pár let působí v kapele PHYLACTERY. Kytarista Vojta hraje prý od svých 14 a k nám přišel po rozpadu své předchozí kapely REMAINS OF FORCE. Mně je 23 a na kytaru hraju zhruba od svých 17, kromě VANGUARD mě můžete slyšet také v blackmetalových ETERNAL DAMNATION.
T: Je mi 25 a fakt netuším, jak dlouho se snažím vřeštět, ale předtím jsem v 16 začal hrát na basu a potom jsem začal blbnout i trochu s kytarou, když mi bylo 21. Někde mezitím mi začaly docela jít zvířecí zvuky.
Ještě k té bookletové fotce – přijde mi úplně mimo metalovou mísu. Svetr, tepláková bunda… vypadá to z mého pohledu blbě. Byl to záměr, jako trocha provokace, nebo jste se zrovna takhle oblečení sešli a image prostě neřešíte?
T: Opravdu za tím žádný záměr není. Jak jsme se sešli, tak jsme se nechali vyfotit. Nejsme zrovna žádný boyband fešáků, takže image příliš nehrotíme.
F: Myslím že ta fotka hezky vystihuje jací jsme a jak to s hudbou myslíme. Osobně nejsem moc fanda různých metalových klišé a obsah je pro nás určitě více než forma. Provokace to proto určitě nebyla. Pokud si to tak někdo bude vykládat, je to super. Není nad to naštvat nějaký ty metalový elitáře. (úsměv)
T: Každopádně, co si budeme povídat, Honzova šedá mikina byla celkem na facku. (smích)
F: Ano, za to jsme ho potom za trest 4x nakopali do koulí. Jako by snad nestačilo, že je to basák.
Pojďme k dlouhohrajícímu debutu. Můžete se vrátit k nahrávání – kde, kdy, jak jste s výsledkem spokojeni? A jaký je o fyzické nosiče zájem?
F: Nahrávku „II“ jsme stejně jako EP pořídili v brněnském studiu SONIDOS Zdeňka Ondráčka. Na rozdíl od předchozí desky šlo nyní o plnohodnotné 42 minut dlouhé album a jeho nahrávání se táhlo od května do prosince roku 2018, tedy vice jak půl roku. Místo klasické metody nahrávání celého materiálu „naráz“, jsme skladby nahrávali postupně během tohoto období a mohli si tak dát na každé z nich o trochu vice záležet. Ke konci roku nás začal tlačit čas kvůli předem ohlášenému křtu a my byli nakonec rádi, že se vše stihlo včas. S nahrávkou jsme jako vždy spokojení a nové CD vyšlo v rámci několika stovek kusů. Od lednového křtu jde deska na odbyt velmi dobře, ať už jde o objednávky nebo prodeje na koncertech. Zvlášť nás těší velký zájem ze zahraničí, který kupodivu překonává objednávané kusy v ČR a díky kterému desku pravidelně rozesíláme do různých koutů světa.
Dá se říci, že hrajete melodický death metal, ale sem tam se dají objevit útržky dalších metalových subžánrů – jak těch extrémních (trochu thrashe i blacku), tak heavy metalu. Snažíte se, aby vaše muzika byla hodně pestrá? Jak vaše skladby vznikají – v úvodu uvádíte, že máte většinového autora – nosí Filip komplet hotové songy, do kterých mu nikdo nemluví, nebo je pak celá kapela ještě dodělává na zkouškách? Stane se často, že by se ostatní s Filipovými nápady nechtěli ztotožnit? (úsměv)
T: Je to asi tím, že v kapele každý posloucháme trochu jinou muziku a to i v rámci death metalu a jeho subžánrů. Filip je sice autorem skoro veškeré naší hudby, ale i my máme možnost se v ní kreativně vyřádit. Není to tak, že bychom nemohli nic tvořit, spíše je to tím, že Vojta tenhle moderní typ techničtějšího melodeathu nemá ještě úplně pod kůží a my s Honzou jsme lenochodi. Nicméně svoje party si vymýšlíme sami. Ačkoliv často poté projdou tvrdou revizí. (smích) Navíc Filip ty nápady často nosí po kouscích, ke kterým se máme šanci vyjádřit, takže nikdo není z tvůrčího procesu úplně vyloučen.
F: Co se pestrosti hudby týká, nedá se říct že bychom se o to snažili, myslím si, že je to přirozený výsledek mnoha hudebních vlivů, které máme. Jinak jak naznačil Tom, hudbu skládám víceméně „sám“, ale s každým nápadem a krokem se obracím na kluky a vyžaduji od nich zpětnou vazbu. Většinu svých nápadu mnohokrát měním a upravuju, to je mimo jiné důvod proč se náš proces skládání dost táhne. Jejich zpětná vazba mi pak přináší nový pohled na věc a s různými modifikacemi se pak dostáváme k hotovým skladbám.
Dá se u vás mluvit o nějakých inspiračních zdrojích? Jaké kapely patří mezi vaše favority?
T: Kdybych měl jmenovat kapely, tak by tahle odpověď byla delší než zbytek rozhovoru. Radši vyjmenuju pár svých momentálně největších vokálních vzorů. Travis Ryan z CATTLE DECAPITATION, Frank Mullen ze SUFFOCATION, Trevor Strnad z THE BLACK DAHLIA MURDER, Dan „Lord Worm“ Greening z CRYPTOPSY a Ben Duerr z SHADOW OF INTENT.
Co se textů týká, tak mě nejvíc ovlivnily kapely FALLUJAH, BLACK TONGUE, MAKE THEM SUFFER a samozřejmě DEATH.
F: Spousta muzikantů ráda tvrdí, že poslouchají úplně všechno a inspirují se kdoví čím, což raději tvrdit nebudu, jelikož mě určitě moc nebere třeba japonský progresivní acid funk. Pokud bych to ale redukoval na rock a jeho subžárny, ovlivňuje mě toho prostě spousta a myslím si, že nemá cenu uvádět nějaký výčet. Na našich deskách jsou mnohostranné vlivy zřetelně cítit. Kdo se tedy dobře zaposlouchá, určitě je schopen je vyčíst sám. (úsměv) Po vzoru Toma ale můžu za svůj nástroj uvést několik svých kytarových hrdinů jako Alex Skolnick, Marty Friedman, Christian Münzer, Ron „Bumblefoot“ Thal, Jason Becker, Fredrik Thordendal a samozřejmě Dimebag Darrell.
V melodickém death metalu, na rozdíl od thrashe nebo blacku, převládá obecně v textech angličtina. Koketovali jste někdy s češtinou (abyste byli blíž domácím posluchačům…), nebo jste přesvědčeni, že angličtina je správná volba?
T: VANGUARD měli texty v angličtině už přede mnou, tak jsem neviděl důvod v tom nepokračovat. Angličtina je mnohem universálnější jazyk a různá klišé a metafory v ní nevyzní tak kýčovitě. I když pohrávám si s myšlenkou občas použít i jiné jazyky. Pro tu exotičnost.
Texty jsem si od svého příchodu do kapely vzal na starost já. Náměty mých textů jsou z naprosté většiny hodně osobní a sebekritické, ale na druhou stranu je rád obaluji do různých metafor a symbolů, aby jejich význam nebyl na první poslech příliš zřetelný.
F: Ještě před příchodem Toma byla angličtina jasnou volbou, je to objektivně nejlepší způsob jak udělat texty přístupné co nejširšímu publiku, nehledě na mnohem pohodlnější práci s ní. V minulosti jsem se podílel na tvorbě některých textů, kterých je však z větší části autorem bývalý vokalista Petr. Obecně na vokál nahlížím spíše jako na další nástroj v kapele a u skládání se snažím pomáhat s jeho rytmickým/intonačním usazením v hudbě.
CD vyšlo jako digipack s pěkným titulním obrázkem a vloženým bookletem s texty. Kdo se vám o výtvarnou stránku postaral? Jako hlavní motiv máte již podruhé orla – dá se říci, že je to váš symbol, který používáte i jinde – na merchandise, plakátech…
F: Autorem našeho loga a také přebalu „I“ je Jakub Špiřík, autorem přebalu nové desky je grafik Vojtěch „Moonroot“ Doubek. Zbytek grafiky jako plakáty, web atd. si obstaráváme sami a z těchto motivů obvykle vycházíme.
A proč orel? Když se člověk podívá na internetu, kde všude se symbol orla objevuje, je těch možností celá řada. Inspirovala vás nějaká konkrétní?
T: To je další věc, která je ve VANGUARD mnohem déle než já. Z mého pohledu ten orel a celkově heraldická estetika dávala smysl hlavně na demu „I“, kde ještě převládala historická a válečná tématika. Zrovna tak hudba ve skladbách jako „Reckoning“, „Crown of the World“ a „Rise of the Black Eagle“ více připomínala typicky severský epický melodeath, ke kterému tahle symbolika naprosto patří. U „II“, které já osobně považuji za vývojový stupeň od prvního dema a takový řekněme přechodový bod, ten náš orel pořád dává smysl, ale za sebe doufám, že se na dalších přebalech této estetiky budeme zbavovat. Přijde mi příliš svazující. Ale to bude ještě nejspíš předmětem spousty debat uvnitř kapely. (smích)
F: Alba nepojmenováváme, ale číslujeme. Orla najdeš na obou albech i na našem stávajícím i budoucím merchi. Osobně jsem fanda jisté formální i grafické uniformnosti a rád bych v tom pokračoval. (úsměv)
CD jste si vydali sami, což dnes preferuje spousta kapel. Usilovali jste o vydání u nějaké firmy, nebo si radši všechno obstaráváte sami?
F: Nahrávku jsme doposud žádným vydavatelstvím neposílali a ani to nemáme v plánu. V minulosti jsme již nabídku od zahraničního labelu dostali, ale podmínky byly z našeho pohledu natolik nevýhodné, že jsme ji nepřijali. Z dosavadních zkušeností s metalovou scénou a fungováním kapel na podobné úrovni (nejen v Česku) věřím, že vice než kdejaký label (mnohdy se snažící kapel jen využít) je vlastní poctivá práce na sebepropagaci, kvalitní koncerty či tour a poctivý materiál. Těch pár labelů v Evropě či ve světě, které za to opravdu stojí, si totiž mezi své kapely vybírají jen ty nejlepší a to velmi pečlivě. V Česku žádný takový neznám, rád se však nechám přesvědčit o opaku. (úsměv)
Album „II“ jste nechali volně k poslechu na Bandcampu. Jste příznivci volného šíření muziky? Berete internet jako nejlepší a nejsnazší formu propagace?
F: Rozhodně, naše tvorba je ke koupi nebo poslechu opravdu všude možně (YT, Spotify, BC a plno dalších) a dáváme fanouškům volnou ruku v tom, jak se k ní dostanou. Když si pak někdo album nebo merch koupí a podpoří nás, super.
K písni „Succumb“ jste udělali videoklip. Další forma reklamy se určitě hodí. Proč zrovna skladba „Succumb“? Vznikal klip na koncertu, nebo jste natáčeli extra a opakovali skladbu několikrát a pak vybírali nejlepší záběry?
T: „Succumb” nám přišel jako takový nejvhodnější středový průnik směrem, kterým se naše hudba bude nejspíš ubírat. Navíc je to super divočina.
F: Veškeré záběry jsou live a nic se extra nedotáčelo, akorát jednoduše stačilo song během setu zahrát dvakrát. Z mého pohledu je to pro tento účel nejpovedenější kousek z desky. Ačkoli jde o nový song a lidi ho ještě neměli tolik pod kůží, věděli jsme, že a s ním videoklip nejlíp vystihne atmosféru našich koncertů.
T: Musím říct, že jsem na ty záběry docela pyšný. Obzvláště potěšilo vidět, jaké aktivní a divoké publikum máme.
Jak jste na tom s koncerty? Hrajete hodně? Máte nějaký památeční, nejvíce podařený?
T: Moc dlouho ještě v kapele nejsem, ale za ty od té doby nejpovedenější považuji naše listopadové vystoupení v Brně s kolegy EMBRACE THE DARKNESS a TRIBE OF MISERY a potom vystoupení v polském Krakově s LECTER.
F: Nemám absolutně přehled, kolik koncertů máme za sebou, ale jsem si jistý, že je to v současnosti minimálně v rozsahu mnoha desítek. Z nedávna můžu souhlasit s koncerty, které zmínil Tom a ještě bych dodal skvělý lednový křest nové desky na brněnské Melodce.
Brno je velké město, funguje v něm spousta kapel všemožných žánrů, existuje řada klubů a koná se spousta koncertů. Dá se v případě žánru, který provozujete, mluvit o scéně – spřízněných kapelách, fanoušcích? Když hrajete doma, kolik lidí na vás přijde, myslím cíleně na vás? Zvyšuje se postupně ten počet?
F: Brno a jeho metalová scéna je naprosto skvělá a připadá mi, že jinde v republice nemá obdoby. Dobrých kapel je tu celá řada a hojně se vzájemně podporují, což scénu rozhodně pomáhá stmelovat.
Snad pro každý metalový subžánr se tu dá najít důstojný zástupce, takže si místní scéna určitě zaslouží pozornost. Co se týká přímo našeho žánru, nejde o zrovna trendy směr a oproti jiným je tu rozhodně v menšině. Pokud jde ale o naše koncerty, rozhodně si nemůžeme stěžovat – nyní už pravidelně pořádáme vlastní akci Front Line Fest na domovské Melodce a v Brně máme pravidelně skvělou podporu, která stále roste. Například na našem lednovém křtu návštěvnost dosáhla téměř dvou stovek lidí.
T: Já jsem z městečka kousek od Hradce Králové a musím říct, že Hradec je oproti Brnu kulturní poušť. Existuje tam pár statečných harcovníků, jmenovitě třeba borci z kapely MORDOTUA, kteří se snaží vytvořit na Hradecku nějakou scénu, a ti mají můj obdiv. Ale pokud tam člověk nehraje takový ten připosraný typicky český heaváč k pivu, poslechu a dobré zábavě, kterého je tam snad víc než obyvatelstva, tak je návštěvnost tristní. Brno je proti tomu víceméně Mekka.
Co hraní v zahraničí? Máte nějaké zkušenosti, ať už pozitivní nebo negativní?
F: V zahraničí jsme se ukázali již několikrát a hodláme v tom směle pokračovat. Zahraniční publikum je z nějakého důvodu vždy velmi vlídné i k pro ně doposud neznámé kapele, jako jsme my, což se nám letos skvělou odezvou potvrdilo například v nedávno navštíveném Krakově. Pomalu začínáme plánovat koncerty na letošní podzim a rádi bychom s novou deskou opět navštívili řadu českých měst a také některé sousedy.
Lákalo by vás zahraniční turné? Byli byste schopní si obstarat delší volno a ochotní za výjezd po boku nějaké věhlasné kapely zaplatit za to, že byste jí předskakovali? Myslíte si, že se taková věc kapele vyplatí?
T: Určitě nás zahraniční turné láká a myslím, že dříve či později na něco takového dojde, ať už klidně čistě jako DIY hurá akce. (smích)
Co se placení za turné týká, nemyslím si, že bychom na něco podobného kdy přistoupili, je to sice relativně běžná praxe, ale furt mi to přijde jako naprostý švindl, proti kterému by se kapely měly plošně postavit.
F: Určitě, obecně bychom rádi do koncertních šňůr přidávali další a další zahraniční zastávky a poznávali tak nová místa a vytvářeli kontakty. Jakmile budeme vědět, že to zvládneme, ani čistě zahraniční tour není vyloučená. Cestou placení a předskakování větší kapele to ale rozhodně dělat nechceme.
Jsme na konci, jestli jsme něco důležitého neprobrali, co byste ještě rádi dodali, tak sem s tím…
F: Nejsem vegan.
T: Subscribe to Pewdiepie, lads!