MORAL INSANITY jsou další kapelou, která po dlouhých letech nečinnosti oprášila hudební nástroje a znovu se vrhla do víru koncertování a nahrávání. Historie skoro vyškovské (sídlo má v nedaleké vesnici Vážany) party sahá až do roku 1990 (!), kdy začala fungovat pod názvem RUNNER, o tři roky později se přejmenovala na MORAL INSANITY, v roce 1994 debutovala demosnímkem „Where Life Ends“, pak se několikrát změnila sestava a v roce 2000 vyšlo album „Hatred“. To ale bylo jakousi labutí písní, protože po dalších peripetiích se sestavou se kapela v roce 2002 odmlčela… na čtrnáct let. V roce 2016 se část původní sestavy sešla znovu, posílila se o dva nové hráče a výsledkem je CD „Labyrinth“, jež vyšlo na konci roku 2018.
Čtvrtinu „Labyrinthu“ tvoří znovu nahrané skladby z debutu, ale ten neznám a tak je pro mě všechno nové, stejně jako kapela, o které jsem v době jejích aktivních let neslyšel. Podle dostupných informací začínala s thrashem, pak se věnovala technickému death metalu s progresivními prvky a přiznávala se k inspiraci velikány DEATH. A nyní?
Inspirace DEATH se asi nedá zapřít ani v současnosti, ale američtí velikáni nejsou jediní, kteří měli na MORAL INSANITY vliv. Hned úvodní „The Apocalypse“ lze označit jako „tři v jednom“. 1/ death metal umca umca typu; 2/ death metal typu ASPHYX; 3/ death metal typu DEATH. Po slibném zatěžkaném úvodu se rozjede humpolácká umca umca pasáž, ke které mám velmi negativní postoj (kterýžto mám k umca umca death metalu beze zbytku, ať jsou to našinci, nebo SIX FEET UNDER), který naštěstí zaplaší následující valivá chytlavá jízda, jíž žel znovu střídá umcání, které opět přechází v death metal mnohem přitažlivější, pak zase tak, pak zase onak a po několika přemetech je tu i ta DEATH jízda, melodie takřka heavymetalová, kytary parádně kvílí… tohle potěší. Svým způsobem se kapela pohybuje v labyrintu, každou chvíli zabloudí někam jinam, v druhé skladbě to místy celkem odlehčí, aby následně řádně přitvrdila, opět nechybí sólo, tentokrát lehce potemnělé, nechybí ani prostor pro baskytaru, která je obecně velmi dobře slyšet a často se dostává do popředí, nejen zvukově, ale i co se týká různých zpestřujících fines.
Zvuk od Standy Valáška ze Šopy je čitelný, dalo by se říci staroškolský, každý nástroj je bezvadně identifikovatelný, na druhou stranu tomu trochu chybí nějaký větší tlak, který by deathmetalová nahrávka mít mohla (měla). Muzikanti evidentně pevně zakořenili v dobách svých začátků a nechtějí se pouštět do zvukových experimentů, což ve finále nehodnotím jako špatné řešení – album se i díky oné čitelnosti poslouchá docela příjemně, zejména „fosilní“ posluchači budou nadmíru spokojeni.
Mně k nadšení cosi chybí, kromě zmíněných lopaťáckých motivů je to vokál, který je pravda posazený poměrně hluboko, navíc relativně srozumitelný, ale na druhou stranu vcelku monotónní. A pak nevyrovnanost nahrávky – samozřejmě je to subjektivní vjem, ale na jedné straně (minusové) rozháraná „The Apocalypse“ nebo nemastná neslaná zabrzděná „Hatred“, na druhou stranu (plusovou) pečlivě vystavěná majestátní „Honor And Glory“ s příjemnými melodiemi či pěkně oldchoolově tepající „Odium“, v níž si pánové hezky vyhráli s budováním atmosféry. Ta se daří i v dalších skladbách, překvapivě na mě pomalé pasáže působí lépe než svižné, které třeba v „The Day After“ nabídnou tří různé pohledy na rychlý death metal, ale ve finále mi song přijde přeplácaný. I „Sectumsempra“ je pestrá záležitost, ale tady mi návaznost motivů sedí lépe a deathovské motivy zahřejí u srdce, stejně jako neurazí death´n´rollový sypec v „Omen“, i když takřka totožných postupů už člověk slyšel tunu (MOTÖRHEAD/MASTER).
Obal ctí ducha žánru i název nahrávky. Labyrint v hlavě má dneska kdekdo, booklet kromě titulního obrázku (autorkou je dcera zpěváka) obsahuje texty, koncertní fotky členů kapely i fotku statickou plus všechny potřebné informace. Grafika je strohá, starodávná, na druhou stranu prostá přešlapů.
Abych to nějak uzavřel – „Labyrinth“ je lehce nadprůměrný počin, který by měl potěšit milovníky tradičního old school death metalu s technickými prvky, kterými se sice šetří, ale když na ně dojde, mají úroveň.
Seznam skladeb:
- The Apocalypse
- Fallen Angel
- Hatred
- Honor And Glory
- Odium
- The Day After
- Sectumsempra
- Omen
- Dreams don´t Lie
- Voice Of Conscience
Čas: 41:39
Sestava:
- Mira Šebesta – vocals
- Aleš Žofré Crhonek – guitar
- Zdeněk Kupčík – guitar
- Pavel Bártek – bass
- Alice Caravello – drums
