Nejbližší koncerty
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
DARK GAMBALLE – „Dobrý lhář“

CD 2019, Supraphon / rock / Česko, Slovensko

Supraphon pokračuje v cestách do pravěku. Řadu reedičních titulů i různých výběrů aktuálně rozšířil komplet „ROCK LINE 1970-1974“. Což je období poznamenané rokem 1968 a následnými normalizačními excesy, během kterých soudruzi s bigbítem zametli a do popředí se dostával bezzubý, bezkrevný a bezobsažný popový škvár. Ale na začátku sedmdesátých let ještě dojížděla vlna konce šedesátých let, doba hojnosti, kdy se rodila jedna beatová kapela za druhou a kdy vznikaly stěžejní počiny tuzemské rockové historie. Optikou významnosti jsou časy po roce 1970 určitě mnohem slabší než předchozí dva tři roky, na druhou stranu i tehdy existovala řada kapel, která se dokázala udržet v mantinelech rocku, beatu, jazz rocku, folk rocku, prog rocku... Většina fungujících ansámblů se v dubnu 1971 sešla na 3. československém beatovém festivalu v pražské Lucerně a právě ony party se objevily i na „ROCK LINE 1970-1974“.

Na 2CD se vešlo 36 skladeb a tak je asi nemožné se v rámci recenze věnovat podrobně všem písním, ono bude stačit, když se zmíním o každé kapele a už tak bude recenze hodně dlouhá. Teoreticky by stačilo nějaké zobecnění, ale to je při žánrové rozevlátosti celkem těžké. Možná u textů by se dalo, pokud je tedy skladby mají – ono se se slovy tehdy docela šetřilo, spousta kompozic obsahuje dlouhé instrumentální pasáže, některé jsou instrumentální zcela. Důvody jsou zjevné – než dráždit komunistické funkcionáře a členy komisí, které povolovaly veřejná vystoupení, tak raději mlčet, nebo zpívat o neškodných věcech, nebo, dokud to šlo, anglicky. Druhé zobecnění je subjektivní a zní: v šedesátých letech vznikala muzika o poznání zajímavější. Když si pustím THE MATADORS, GEORGE AND BEATOVENS, SYNKOPY 61 či BLUE EFFECT z šedesátých let, vyhrávají u mě prakticky nad všemi účastníky výběru ze začátku let sedmdesátých.

Podrobněji popsal tehdejší situaci Karel Deniš v bookletu, kde je kromě obecného povídání trefný odstaveček ke každé kapele. Mohl bych opisovat jako ďas, ale zkusím to po svém. Podle hesla jedna věta ke každé kapele. (úsměv) A body ryze subjektivní.

FLAMENGO. Na úvod logicky to nejlepší, jeden song z „Kuřete“, dva, jež mu předcházely, v sestavě samé výrazné persony, mimo jiné Mišík, Kulhánek, Šedivý, Khunt (zpěv v 1), energický prog jazz blues art rock s dechy, perkusemi, výbornými instrumentálními i vokálními výkony. 8/10

BLUE EFFECT / MODRÝ EFEKT. Samozřejmě Hladík, s ním už Semelka a navíc Jazzový orchestr Čs. rozhlasu, takže docela pestré, v první skladbě ještě vyniká Hladíkova hravá kytara, prošel i anglický text, v druhé už se hraje na pompu a artrockovou notu. 7/10

PROGRES ORGANIZATION. Nedávno vyšla recenze na jejich nové album s historickým exkurzem, zde umístěné skladby jsou roztěkané, vlastní prog rock i převzatina od BEATLES, vokálně výborné, nápady nejzajímavější v třetí položce, celkově pro mě méně zajímavé než předchozí party. 6/10

JAZZ Q. Martin Kratochvíl, později kontroverzní postava, na počátku sedmdesátek ceněný jazzman, dvě dlouhé instrumentálky z ranku, který mě míjí, nedokáži ocenit, ani si poslech užít. 5/10

Michal Prokop / FRAMUS FIVE. Kdo má Prokopa spojeného s „Funebráky“ či pozdějším skoro popem, asi bude překvapený a možná ani nepozná, že to Michal zpívá, v první zařazené písni navíc překvapí flétna jak od JETHRO TULL, druhá pochází z artrockového „Města ER“. 7/10

EXPRESSION. Po všeobecně známých kapelách je zařazena zapomenutá záležitost, kterou táhl Pavel Sedláček, známý spíše z rock´n´rollu – tady nabízí převzatou skladbu, asi rythm´n´blues, což je pro mě zase cizí svět a když to zjednoduším, tak mě to nebaví. 5/10

REBELS. Korn a spol. po „Šípkové Růžence“. Asi jedna z posledních nahraných písní před rozpadem. Lehký artrockový nádech, typický Jiřího zpěv, v podstatě milá melodická věcička. 7/10

Dežo Ursiny / PROVISORIUM. Jedenkrát křehká písnička, jedenkrát exhibicionismus – jak jinak označit sáhodlouhé bubenické sólo, ale i další motivy žánrově obtížně zařaditelné druhé věci, která jde opět mimo můj záběr. 5/10

COLLEGIUM MUSICUM. Už název naznačuje vážnohudební choutky, Marián Varga se jimi prezentoval hlavně v první kompozici na motivy J. S. Bacha, ale i další songy s výraznými varhany jsou nejen pompézní, ale i umírněné, ve finále pestrá artrocková práce, bez debat velice kvalitní, z mého pohledu mnohem zábavnější než Ursiny. 7/10

Pavol Hammel / PRÚDY. Někdejší Vargův souputník Hammel (první položka jde na vrub jejich spolupráce) se osamostatnil a než se přesunul do popových sfér, věnoval se vcelku energickému rocku, byť „hodné“ melodie už nechyběly ani v PRÚDECH. 6/10

GATTCH. Instrumentální art rock bez výrazných momentů, spíše pocitová záležitost, na jednu stranu neotřelá, na druhou poměrně těžko vstřebatelná. Klavír, smyčce, náznaky vážné hudby i jazzu... 6/10

FLAMINGO. Marie Rottrová a parta vlasatých a vousatých muzikantů provozovala svižný bigbít, ve kterém mi překáží příliš výrazné dechy; jinak je to živelná muzika s náznaky soulu a hlavně s výborným Mariiným zpěvem v obou převzatých skladbách; škoda, že ve třetí ukázce se k Marii přidává nějaký pán s velmi bídným zpěvem. 7/10

MAJESTIC. I s nimi je spojená minulost Rottrové, ale i Stanislava Hranického, opět převzaté skladby reprodukované právě Hranickým mají asi blíž k soulu než k rocku, Standu bych bez nápovědy nepoznal a utahaná muzika nemá šťávu, byť druhé písni výrazně pomáhá opět Rottrová. 5/10

SPEAKERS. Ti na to šli přes vlídnost, melodičnost a chytlavost takřka popovou, jemné (i vícehlasé) vokály i decentní sound, případně přes převzaté notoricky známé písně; muzika je ryze spotřební, rádiová, ostatně kapela pak skončila u popu. 5/10

BLUESMEN. Už název naznačuje, o čem kapela je – o blues, překvapivě autorském a jednou i česky zpívaném, i když samozřejmě inspirovaném v zahraničí, řemeslně určitě kvalitní práce, ale pro mě opět záležitost mimoidní. 6/10

ATLANTIS. Sourozenci Ulrychovi, později se věnující folklóru, začínali jako bigboš a rythm´n´blues společenství, později spolupracující s orchestrem G. Broma, z této etapy je první věc, z artrockového období („Odyssea“) pak druhá, v obou případech jde o kvalitně provedené i nazpívané věci. 7/10

Ačkoliv nejsem cílovým posluchačem, obě CD jsem protočil (v práci) několikrát, spíše ze zvědavosti, než pro nějaký výrazný hudební zážitek. Na druhou stranu je zajímavé, kam pak bigbíťáci (hudebně) zamířili a kolik kapel přežilo následnou čím dál tužší normalizaci.

Pochvalu pak určitě zaslouží velkoryse pojatý booklet obsahující spoustu zajímavých postřehů, informací i fotek mladých hudebníků, z nichž někteří už nejsou mezi námi…

Čas: 73:13 + 76:53

www.supraphon.cz
https://www.supraphonline.cz/album/444445-rock-line-1970-1974

 


Zveřejněno: 15. 02. 2019
Přečteno:
3602 x
Hodnocení autora:
6 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář