Peťan:
Začalo to v pátek, jako správnej fór. Seděli jsme s Pavlem v parném letním odpoledni na pivu u řeky Otavy a bavili se o koncertech, které nás v nejbližší době čekají. Pak mi došlo, že náš kamarád Žakyn bude mít v lednu padesátiny. Sakra práce, co tomu starýmu bastardovi koupíme? Návrhy byly různé, ale protože já sám mám raději zážitky než hmotné věci, zrodila se myšlenka na uspořádání tajného koncertu, o kterém nebude oslavenec do poslední chvíle vědět. Pája byl pro, takže jsme mohli kout žhavé železo.
Jako první jsme oslovili kamarády z LAHAR, zda by to toho šli s námi. Odpověď byla kladná, takže celá akce začala nabírat reálnějších rozměrů. Vypracovali jsme seznam hostů, které na akci pozveme a které budeme muset oslovit zároveň s prosbou o mlčenlivost. Upřímně, příliš jsem nevěřil tomu, že se celá akce k Žakynovi nedonese. Aby v tom LAHAR nebyli sami, měl jsem tu drzost oslovit naše bratislavské kamarády MAJSTER KAT, zda by nepřijeli také zahrát. Problém spočíval pouze v tom, že tato slovenská jednička neměla koncert dva a půl roku a teprve pomalu dávala dohromady novou sestavu. Basák Tapyr byl okamžitě pro a po cca 3 dnech, kdy se poradil se zbytkem kapely, potvrdil účast MAJSTER KAT. To byla skvělá zpráva! Pak už jsme jen domluvili zvukaře, klub Pí a postupně oslovovali jednotlivé hosty. Účast přislíbili téměř všichni z našeho seznamu. Všem jsme neustále omílali, aby o akci mlčeli, což byl docela vtipnej paradox. Do teď jsem pořádal všechny koncerty tak, aby o nich vědělo co nejvíce lidí. Tentokrát to bylo naopak. LAHAR nacvičili speciální narozeninový set plný coverů starých thrash legend, které má Žakyn rád. Také MAJSTER KAT dali dohromady parádní setlist se skladbami z první desky „Svatá Zvrhlost“, jednoho nového songu a jednoho coveru. Týden před koncertem Žakyn obvolával kamarády, zda s ním někdo nechce jít v sobotu 26. 1. na pivo, že měl přeci tu padesátku… Každý poctivě odmítl a vymluvil se, a tak smutně konstatoval „no, tak já to oslavím až v létě, když nikdo nechce…“. Díky všem, kteří udrželi jazyk za zuby!!! Sám jsem měl jednou namále, když jsem v e-mailové komunikaci týkající se této akce skoro přidal Žakyna do kopie, haha…
V den D jsme připravili klub, obě kapely se nachystaly a my u vstupu mezitím kasírovali příchozí o kilo. Tento symbolický vstup pokryl náklady na celou akci právě tak akorát, díky všem! Proběhlo památeční focení se stylovým plakátem celé akce, který (jak doufáme) si Žakyn nechá zarámovat a pověsí v ložnici, haha. Pak už nastalo jen netrpělivé očekávání oslavence, kterého manželka vezla „jako na večeři“. Nakonec se vše podařilo naplánovat tak, že Žakyn skutečně až do otevření dveří nic netušil. Ten jeho překvapený výraz, když viděl plný klub kamarádů, z nichž mnozí absolvovali cestu stovky kilometrů dalekou, asi nikdy nezapomenu.
Celá akce dopadla na jedničku. Díky těm nejochotnějším kapelám, kamarádům a přátelství. Co mě potěšilo nejvíce, je to, že je podpora naší malé scény cítit jak na klasických koncertech, tak i na takovéto spontánní akci, kdy šlo hlavně o to udělat radost kamarádovi. To jsme, myslím, všichni udělali skvěle. Život je třeba prožít, bavit se, naplnit ho zážitky. Těší mě, že jsme jeden takový mohli kamarádovi připravit. Takže, všechno nejlepší, Žakyne!!!
Johan:
Předchozí Peťanova slova potvrzují, že i v dnešní internetové době lze utajit akci takových rozměrů. A potěšitelné je, že se jednak nikdo ze stovek lidí, kteří o konspiračním podniku věděli, Žakynovi neprořekl, a pak že se mezi námi pohybují lidé, kteří bez sociálních sítí dokáží v pohodě a spokojeně existovat. Třeba Žakyn, v tomhle smyslu samorost, v jiném tvrďák, ale i tvrďákovi se při pohledu na zaplněný klub roztřásla kolena i hlas. Gratulantů se sešlo asi sedmdesát a když hlavnímu hrdinovi všichni potřásli rukou, mohl začít kulturní program.
Kdo jiný než LAHAR by měl Žakynovi ke kulatým narozeninám zahrát. Kapela, na kterou se oslavenec navyváděl nejvíc, při jejíchž koncertech nejčastěji skákal z pódia nebo na pódiu pařil s muzikanty. Ti napřed spustili klasický set, takže zazněla třeba „Neviditelná fronta“, „Fekete Peter“ nebo „Dva hroby“. V polovině vystoupení přišla slavnostní chvilka, na pódium byl povolán Žakyn, kterému kapela ústy zpěváka popřála, pak milá slečna předala stylový dortík a všeobecné veselí nebralo konce. Růža sypal vtípky a taky ohlásil spešl set složený ze starých fláků, které kapela na Žakynovu počet nacvičila. A výběr to byl skvostný hlavně pro fosilní posluchače, kteří v sále samozřejmě převládali. DESTRUCTION, SODOM, SLAYER, TOXIC HOLOCAUST a na závěr „Kladivo na čarodějnice“ od TÖRRU. Všechno naprosto parádně zahrané, se skvělou dobovou patinou, a třeba o „Kladivu“ pak většina říkala, že bylo zahráno nejlíp, jak ho kdy slyšela, samozřejmě myšleno včetně TÖRRU. Za zmínku určitě stojí i ten SLAYER, v Písku v poslední době hojně skloňované jméno. (smích) LAHAR si vybrali „Black Magic“ (část kapely jej hrávala i v RADIOLOKÁTORU) a proč to uvádím, že dočtete na konci. (úsměv)
V klubu vládla parádní přátelská atmosféra, všude samé úsměvy, nikdo nikam nespěchal a na pódiu se v klidu chystali MAJSTER KAT. Tihle borci urazili přes tři sta kilometrů, aby Žakynovi přijeli zahrát, navíc v době, kdy mají dlouhou koncertní pauzu. Sice jim chyběl jeden z kytaristů, ale žádný významný vliv na produkci to z mého pohledu nemělo. Kapela skvěle šlapala a s úsměvy předkládala svůj thrash s heavymetalovými prvky, nechyběla ani katovská sekera a samozřejmě Žakyn na pódiu i v letu. A závěr? „Black Magic“ podruhé. Shoda náhod… dvě kapely a stejný nápad, jak udělat oslavenci radost. Jak pak Peťan podotýkal, ani na koncertu SLAYER se „Black Magic“ dvakrát nehraje… Písek je prostě magické město, old school metalu zaslíbené. Žakyn svůj večer zakončil jako netopýr zavěšený za nohy na klimatizačním potrubí a kdosi se vtipně tázal, zda slaví padesát, nebo patnáct let… (smích)
Fotky: Skalík, Syky
Sykyho videa:
LAHAR
MAJSTER KAT
