Škoda že se těchto milovníků sešlo jen něco kolem dvou set. I tak to byl vydařený večer a legendární OVER KILL byli jistě spokojeni, stejně tak i nadšený dav pod pódiem.
Musím se stydět, ale napsat report s víc jak měsíčním zpožděním je fakt ostuda. Žel se tak děje a tudíž mi nezbývá nic jiného, než se pořadatelům a lidem, co na něj čekali omluvit. Mé mlýny melou pomaleji, než by bylo záhodno, ale k cíli se vždy dopracují. Na druhou stranu mám měsíční odstup, a tak mohu bez emocí ohodnotit vystoupení jednotlivých protagonistů.Když píši bez emocí, myslím to vážně. Nepatřím totiž mezi ortodoxní fanoušky OVER KILL, přesto mě jejich vystoupení doslova uchvátilo. Tahle partička společně řádí dvacet let a moc dobře ví, jak zacházet s publikem, jak za sebou řadit jednotlivé skladby - kdy dát novou skladbu a kdy prsknout léty ověřený hit. Zkrátka a dobře byl to koncert par excelence. Hm, zdá se, že ani měsíční odstup neodvál veškeré emotivní prožitky, které jsem si tehdy odnesl s sebou domů.
Jako první se na pódiu představila hard corově laděná partička CONTRADICTION. Ti už se také pohybují na scéně nějaký ten pátek, ale řadu let o nich nebylo slyšet. Bratkatý frontman vyřvával do lidí svá moudra s takovou razancí, že jste si skoro museli ucpávat uši. Kapela jela na plný plyn a vůbec jí nevadilo, že celý večer otvírá a hraje takřka pro prázdný sál. U této partičky mě nejvíce zaujal pokérovaný plešatý bubeník, který měl na rukách svaly, které byly snad větší než jeho hlava. Rubal paličkama po přechodech a činelech a nejvíc si to odskákal virbl. Naštěstí ho neperforoval, ale tolik šílených ran, co si chudák za večer vytrpěl by složilo i vola. Jasně pak dominovala skladba All We Hate, které předcházel docela klišovitý úvod. Podobně tomu bylo i u ostatních skladeb. Nicméně, jde o HC a ne o nějakou filosofii. Takže je lepší plácnout nějakou tu otřepanou frázi a hrábnout do strun.
Další partička, která hrábla do strun nesla název 10 FOLD B-LOW. Skupina vedená opravdu úchvatným frontmanem si pohrávala s crossoverem toho nejhrubšího zrna. Mixovala a míchala hudební styly s takovou vervou, až se jeden nestačil divit. Tu šmátla k dnes tolik modernímu nu-metalu, aby v zápětí vlítla střemhlav do death metalu a pak hurá přes thrash do HC. Potrhlí mix, ale ve finále to neznělo zase tak špatně a rozhodně jsem se bavil víc než u první předkapely. Baculatý vokalista poskakoval po pódiu jako když je na trampolíně a u toho vydával zvuky někde mezi orangutánem a vypouštějící se vanou. U této polohy však nezůstával a velmi dobře zpíval charismatickým čistým hlasem. U toho se však vždy jen ohřál a pak začal thrashově vřískat. To mě docela mrzelo, protože tato poloha působila dost křečovitě. Zajímavostí bylo, že v kapele působila blonďatá kytaristka, která sice neexhibovala virtuózními sóly, ale zdatně šest strun ovládala a její hra byla oku i uchu lahodná. Pokud bych to měl shrnout, tak kapela byla zajímavá, zpěvák skvělý, ale jak poznamenal vedle mě stojící Šotouš ? zcela neprodejný. A to je fakt. Pokud by totiž kapela chtěla jít trendem nu-metalových ?velikánů?, měl by pěvec shodit značnou část kil. Na druhou stranu, třeba by pak už nebili tak moc zajímaví.
Na podiu se po delší pauze objevilo logo okřídlené lebky a ne jeden fanoušek se nostalgicky přenesl do konce osmdesátých let, kdy tento okřídlenec nabíral na síle. Samotní OVER KILL pak též přišli s nostalgií, která se úplně ztratila v nasazení a energii, která se do hlediště z pódia valila jako parní válec. Nicméně se z nástrojů a hrdel přítomných muzikantů valily převážně skladby staršího data. Nové album RELICXIV tak moc prostoru nedostalo. Přesto došlo i na nějaké fláky z této fošny a kapelu příjemně potěšilo, že mezi přítomnými v klubu byla spousta těch, kteří měli novinku naposlouchanou a pravděpodobně tisíckrát přehranou. Geniální zpěvák Blitz se do každé skladby pustil s takovou vervou, že bych si řekl, že mu je tak kolem dvaceti a neví co s nastřádanou energií. Jinými slovy, že se za chvíli vyřídí. A teď si vezměte, že je to už pán v letech :-) a těch dvacet let, co zpívá (patrně mnohem déle) s tímto nasazením řádí na nesčetných pódiích po celém světě. Je tomu již několik let, co se postavil čelem rakovině a díky Bohu nad ní zvítězil. Na tom člověku je znát radost ze života, z rock´n´rollu a z muziky obecně. Celá sestava OVER KILL je nápadná radostí ze hry. Během jejich produkce se objevovala spousta hlášek a fórků jak při muzice, tak v úvodech jednotlivých skladeb. Vše bylo korunováno dokonalou sehraností. Tahle kapela patří již dnes k legendám, které vždy zachovaly svoji tvář. Over Kill nikdy nepropadli komerčním sebeklamům a vždy servírovali pořádné porce upřímné a osobité muziky.
