TELEPATIE

Kniha 2018, MetalGate, Česko

Kniha kovu je zpět! Exkurze, kterou po českých metalových polích sledujeme prostřednictvím autora Václava Votruby, si vyžádala třetího pokračovatele. Zatímco první díl se věnoval hned třem metalovým subžánrům (black, death a thrash metal) a druhé pokračování zacílilo na dva na první pohled zásadně odlišné metalové proudy (doom a grind), tak aktuální počin se věnuje jedinému žánru.
Metal se v průběhu dekád rozrostl do takové míry, že jej lze směle přirovnat k mohutnému, košatému stromu, jenž dává tak různorodé plody, že si z něj vybere takřka každý. Právě v této mimořádné rozmanitosti tkví jedna z jeho největších krás. Pošetilé by bylo snažit se odpovědět na otázku, která z metalových větví je ta nejvýznamnější (právě proto, že metalové žánry nejsou a priori o vzájemném soutěžení ale naopak o doplňování se). Odpovědět na to, z jakých kořenů metalový strom vzešel, je též na delší rozpravu, přičemž o skutečném původu se dodnes živě debatuje. Co ale lze celkem úspěšně a s velkou mírou konsenzu popsat, je kmen tohoto pomyslného stromu. S největší pravděpodobností totiž v tomto případě dojdeme k závěru, že tímto kmenem je klasický heavy metal.

Takhle pěkně košatě popisuje třetí díl Knihy kovu vydavatel. Oba předchozí díly – black, thrash, death, resp. doom & grind – lze považovat za velmi úspěšné, a ač jsem měl k oběma nějaké ty připomínky, ve finále jsem si dvakrát pěkně početl. Početli si i fanoušci extrémních metalových divočin, jejichž chutě byly tímto ukojeny, zato melodici zatím přišli zkrátka. Ale rok se sešel s rokem a pod stromečkem mohli i heavymetalisté najít dárek, který pak nejspíš stihli přelouskat za tři večery. Soudím podle sebe, protože jsem to za ty tři večery v pohodě stihl, a to i přesto, že mě ze všech Vencou zpracovaných metalů těžký kov zajímá nejméně.

Ale nebylo tomu tak vždy, kdysi jsem na klasice začínal... v osmdesátých letech. Právě ta tvoří jednu ze šesti kapitol, do kterých je kniha rozdělena. Je nazvaná Do roku ´89 a všechno, co se v ní píše, jsem zažil na vlastní kůži, uši i oči. (úsměv) A proto mě tahle část bavila nejvíc. Možná bych mohl polemizovat nad chronologií, v jaké jsou kapely uvedeny – napřed zábavový bigbít/metal, poté ARAKAIN, VITACIT, CITRON, TUBLATANKA (do roku 1989 kniha mapuje československou scénu), aktivity Petra Jandy („Rockmapy“) a pak další už ne tak významné party. Já bych začal od CITRONU, protože ať si říká kdo chce co chce, CITRON byl prostě první kapelou, která za komoušů vydala LP. A pak mi první kapitola přijde krátká, mohlo se v ní objevit více informací, více vzpomínek…

Další dekády jsou zpracované podrobněji a prezentovány jsou kapely různého významu, což je klasicky dáno vkusem autora i upovídaností respondentů (jako v předchozích částech, i tady dostávají velký prostor muzikanti a metaloví pisálci a komentují dění a nahrávky). Těžko tady něco vytýkat, každý fanoušek žánru „velikost“ kapel vidí jinak. Důležité je, že zmíněny jsou desítky skupin, nahrávek i událostí. Pro mě je to místy španělská vesnice, protože řadu kapel neznám, myslím jejich tvorbu, protože mě heavy, power a speed už řadu let zajímají nejméně ze všech metalů. (úsměv)

Trochu jinak je pojatá kapitola Kapely, kde není deset nejvýznamnějších podrobněji a další stručněji – tentokrát jsou si všechny rovny a v přehledu jich je šedesát šest! To už je pěkná porce hevíkářů, ani by mne nenapadlo, že tu tolik kapel v heavy (speed, power) ranku působilo/působí. Opět nechybí ani Časové přehledy, které na časové ose reflektují nejdůležitější mezníky žánru.

I když mě třetí Kniha kovu zaujala nejméně, nelze jí upřít čtivost a nejspíš se dá souhlasit s větou, která všechno tak nějak shrnuje: „Když se řekne český heavy metal, většina nostalgiků vzpomíná především na alba z druhé poloviny 80. let a první poloviny 90. let. Jak se snad tato kniha dokázala, i v následujících letech se zde vyrojilo plno zajímavých kapel, natočilo se několik kultovních desek, odehrálo nepočitatelně nezapomenutelných koncertů… Zkrátka heavy metal stále žije!“ Ale zrovna tak se dá souhlasit s tvrzením, že se český heavy metal neprosadil za hranicemi, na rozdíl od tvrdších odnoží, kdy nejen MASTER´S HAMMER, KRABATHOR, ROOT či GUTALAX zanechali významný otisk.

I třetí Kniha kovu vyšla jako paperback, znovu se o grafiku postaral Chymus a když si všechny tři knihy položím vedle sebe, musím pochválit šikovně využité hřeby na titulní straně. Což jsem signalizoval už minule, že nebude problém s hřeby vystačit i pro třetí díl. (úsměv) Grafika vnitřku je rovněž prakticky stejná jako v předchozích případech, tedy bez obrázků, ale na oko pěkná, hlavní text zpestřují různé citáty na bocích jednotlivých stran, kvalitní papír pak dobrý dojem podtrhuje.

Seznam kapitol:

  • Do roku ´89
  • 1990-2000
  • 2001-2011
  • Současnost
  • Kapely
  • Časová osa

204 stran

www.metalgate.cz


Zveřejněno: 14. 01. 2019
Přečteno:
2859 x
Hodnocení autora:
7 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

17. 04. 2019 19:06 napsal/a Václav Votruba
Rockpalace
Ahoj Martine, jelikož je trojka čistě heavymetalová, oslovil jsem lidi ze zinů, které se této muzice prioritně věnují. Proto tam má největší prostor Metal Forever, RockShock a Rockpalace. První dva díly byly zaměřeny na extrémnější metal, takže tam dominovala Fobia, Rum atd. Honza Holý je zároveň velký fanoušek a pamětník, z toho důvodu jsem mu dal prostor, a jsem rád, že mi čas věnoval :-) Ale tvůj názor samozřejmě naprosto respektuji a díky za něj!
17. 04. 2019 10:33 napsal/a Martin
...
Dlouho jsem váhal, jestli si tento díl pořídím, nakonec jsem tak učinil a celkově jsem docela spokojený.Bodově bych nejspíš hodnotil stejně jako autor recenze. Co mě ovšem dostalo, že se v knize ke kapelám vyjadřují lidé, kteří neumí dát dohromady kloudnou větu a o jejich fundovanosti se dá hodně pochybovat. Navíc jsou třeba ještě nazýváni novináři... Na mysli mám třeba jistého Jana Holého z nějakého webu Rockpalace, o němž jsem do té doby neslyšel. Schválně jsem se na web podíval a kvalita článků dotyčného je tak na úrovni prvního stupně ZŠ. Divím se, že má vůbec odvahu se s něčím veřejně prezentovat. Myslím, že je to trochu devalvace, ale samozřejmě je to věc autora, koho nechá ve svém díle mluvit.