Kniha kovu mapuje naše metalové území od doby jeho vzniku do dnešních dnů. Mapový podklad tvoří tři klasické subžánry metalové hudby - black, death a thrash. Na tomto podkladu pak čtenář nalezne historii subžánrů, vznik a vývoj kapel, hlavní protagonisty a jejich názory, ale i drobné klípky a zajímavosti.
Kniha přehlednou a ucelenou formou podává přehled o metalovém dění v českých zemích. Je určena pro základní přehled čtenáře metalu neznalého, ale především pro fanoušky tvrdé muziky. Pro všechny, kteří byli nebo jsou „u toho“. A s ohledem na autorovu mravenčí práci při atakování pamětníků, při sběru podkladů a jejich zpracování může kniha také sloužit jako podnětný studijní materiál.
Po přečtení „Knihy kovu“ jsem si říkal, jestli projekt takového rozsahu mohl dopadnout lépe, nebo jestli se v daný okamžik podařilo nejlepší možné. A přemýšlím o tom pořád... Mám to těžší, protože si pamatuji úplné začátky žánrů, kterým je kniha věnována, samozřejmě i jejich vývoj, a tím pádem pro mě kniha nepřináší praktiky nic nového, takže jsem byl po jejím přečtení lehce rozpačitý. Ale pak jsem se potkal s kamarádem o generaci mladším a ten se na knihu díval úplně jiným pohledem, pohledem člověka, který „u toho“ v počátcích nebyl a uvedené informace jsou pro něj cenné, místy překvapivé a knihu považuje za výbornou.
Ale popořadě, začněme fakty. Tři části (black, death, thrash) mají totožné členění v pořadí Historie, Kapely, O lidech a Časový přehled; tento systém považuji za dobrý nápad.
V první části nechybí historické souvislosti s krátkými exkursy do zahraničí, tuzemské reálie a komentáře zainteresovaných muzikantů a publicistů. Lze tady samozřejmě polemizovat nad výběrem respondentů, a lze určitě namítnout, že větší prostor měly dostat ty největší persony daného žánru. A šlo by to. Část vyjádření sice vznikla „na zakázku“ pouze pro účely knihy, část je ale „vypůjčena“ z časopisů a webzinů, kde by zajisté šlo vydolovat více slov od Vlasty Henycha, Franty Štorma, Big Bosse, Christophera, Kolinsse, Miloše Bešty nebo Pípy, jen by bylo třeba mít po ruce nějaký archív časáků z devadesátých let. Ale k těm „zakázkovým“ - asi je to i tím, že někteří oslovení se nevyjádřili vůbec, nebo jen krátce a tím pádem pak dostali větší prostor ti, kteří slovy neplýtvali. Z mého pohledu v tomto směru dopadl black a death metal solidně, s thrash metalem mám ale problém. Ke slovu se dostali hlavně lidé z kapel, jež až tak hluboký zářez v pažbě nemají, a ti, kteří naopak žánr reprezentují, mluví méně, nebo vůbec.
Výčet kapel je víceméně vyčerpávající, lehce ovlivněný vkusem autora, který z mého pohledu několik méně známých, ale přesto zajímavých (nebo alespoň zmínky hodných) kapel opomněl. Ale z těch zásadních nechybí žádná, navíc ty věhlasné dostaly větší prostor, ty menší pak menší... (úsměv) Zase tady hraje roli názor autora, který se s mým kryje tak z devadesáti procent. Co mi chybí? V black metalu SATOR MARTE a ADOR DORATH, větší prostor by slušel TROLLECH a STÍNŮM PLAMENŮ, úplně opomenut zůstal black metal vycházející z HC scény (např. MARNOST, KRUH, PUSTINA, LICHENS, NIC, DOPPELGÄNGER OF DEATH), který by stál alespoň za zmínku. V death metalu nepostrádám nic (zásadní kapely uvedeny jsou, v těch menších nemám až takový přehled). V thrash metalu mi toho chybí nejvíc - v první řadě se většího prostoru mělo dostat LAHAR a RADIOLOKÁTOR, dvěma partám, které mají na svědomí boom žánru v posledních pěti letech. A kde jsou KAAR a MURDER INC., dvě největší současné naděje? A proč je řada thrash/HC part (PRŮMYSLOVÁ SMRT, STOLEN LIVES, CONOPED, SEE YOU IN HELL, BEHIND THE CEMETERY WALL, KRAOST, HIROSHIMA NIGHTMARE) pouze zmíněna a není o nich alespoň pár slov? Tady si neodpustím rýpavou poznámku - Venca se v thrash metalu až tak neorientuje.
Lidi - výběr OK, profily nevyrovnané, často ušité horkou jehlou. U nejmenovaného manažera jedné deathové kapely pak praští do očí bijící nesmysl ohledně jeho publikační činnosti na tomto webzinu. Ach jo.
Časové přehledy - silně subjektivní, často jsou zmíněny nahrávky nebo události, které mně přijdou nevýznamné, občas se objevuje i chybná informace.
Další věc, která mi taky trochu překáží, je obecně oslavný tón knihy. Všechny kapely jsou líčeny jako skvělé, slova kultovní a legendární se objevují častěji než slovo metal (trochu přeháním - úsměv), takže to vypadá, že naše scéna je na úrovni norské, americké, švédské nebo tak nějak...
Provedení knížky je sice na první pohled ekonomické (brožovaná vazba, absence obrázků), ale na druhý potěší kvalitní křídový papír i jednoduchá, ale funkční grafická úprava, o kterou se postaral Tom F. Hanzl alias Chymus. Jediné, co mi přijde naopak, je používání velkých písmen - ta jsou použita u názvů alb, jména kapel jsou psána písmeny malými a já to mám rád obráceně, tak, jak to píšeme na Fobii... (úsměv)
Ale abych jen nehledal mouchy. Publikace je čtivá, přečetl jsem ji jedním dechem a připomněl si časy dávno minulé i vývoj spousty kapel a jejich nahrávky, zaujala mě řada názorů hlavních protagonistů a jako rukověť českého black, death a thrash metalu poslouží „Kniha kovu“ ideálně.
Seznam kapitol:
- Black metal
- Death metal
- Thrash metal
286 stran
Odkaz na ukázku z knihy: http://metalgate.cz/cz/records/541-prectete-si-ukazku-z-knihy-kovu
Rozhovor s autorem knihy: https://www.youtube.com/watch?v=k60Xt0R8bfM
