Psal se únor 1998 a český národ se právě opájel hokejovým zlatem z Nagana, kdy vznikalo kapelou od té doby možná stále nepřekonané album, alespoň tedy co do počtu obsažených hitovek. Přestože z thrashového období zde zůstaly jen občasné dozvuky a nahrávka spíše pokračovala v melodičtější linii předchozí pětiletky, místy patrný návrat k techničtější muzice byl tehdy milou předzvěstí toho, co kulminovalo o rok později a částečně přetrvává dodnes.
Poté, co ARAKAIN v minulých letech formou turné dvakrát připomenul své slavné thrashmetalové desky „Thrash The Trash“ a „Schizofrenie“, u příležitosti dvaceti let od vydání se stejnou metodou rozhodl pro koncertní vzkříšení alba „Apage Satanas“. Škoda jen, že zároveň nedošlo k jeho reedici, ať už na LP či alespoň CD, takže pokud pomineme edici nových triček, dávno vyprodané album na tomto turné možná trochu paradoxně vůbec nebylo v prodeji.
Album koncertně vyždímané už v době vydání se tedy po dvaceti letech vrátilo na koncertní prkna, ale oproti těm thrashovkám v naprosto kompletní podobě a dále v přesně původním pořadí skladeb. Jenže ještě než k tomu došlo, byl nabízen i nějaký ten předkrm.
Pražští BOOTERS produkují zcela průměrný rock/metal, jaký hrají desítky dalších kapel. Poměrně schopný zpěvák dokáže na sebe upoutat pozornost a trochu tak pozvednout jinak rytmicky toporné písně, vzácně se objevily i náznaky arakainského stylu, vyhrazených 40 minut ovšem představovalo plně postačující demonstraci tvorby, bez níž se lze obejít.
Bučovičtí FORREST JUMP jsou přece jen zkušenějším a o poznání lepším souborem, který i přes trvale crossoverové znění na posledních dvou albech tak trochu zararakainovatěl a snad právě proto si vysloužil a zasloužil výborný ohlas publika. Hlavně z novější tvorby čerpajících 50 minut nabídlo vcelku pestrou směs od ostře palebných písní „Z pijavic“, „Opratě“ či „Šašek a král“ přes působivé „Na dotek“, kde si občasný textař ARAKAINU a moderátor z Rebelu dobře poradil s původně ženským partem, až po zřetelně poklidnější „Meriarty“ a „160628“. Dvakrát se dostalo i na předchozí album, jehož obalový motiv se skvěl na pódiových stojanech, a vždy na poznání toho, že kapela je schopna jakžtakž zajímavé tvorby a jejího zdárného předvedení.
ARAKAIN to přesně podle očekávání rozjel stále pamětihodnou skladbou „A zvony zvoní“, načež Honza Toužimský s nadsázkou slíbil předvést „celou desku od začátku do půlky“, čemuž však jistě málokdo věřil. Přestože zvuk kupodivu nebyl zcela stoprocentní, kapela tradičně hrála coby skvěle promazaný stroj a čtyři panely s rotujícími obrázky dokreslovaly vizuální vjem. Přes silnou baladu „Karavana slibů“, svižný „Kyborg“ či tancovačkovou „Princess“ vše dospělo nejen k ostřejší písni „Šér Chán“, ale nepochybně až do konce alba i něčemu navíc.
Žel, během písně „Hey kritik“ jsem chtě nechtě musel vyklidit pole a odejít pryč. Ne snad proto, že bych se cítil být potrefenou husou, přece jen, nejsem žádný „pan hudební vědec“ a ani nevymetám „rauty, párty zaplacený“. Jen jsem, nemaje jiné možnosti odvozu, spěchal na poslední večerní vlak. Opravdu jsem nechtěl tvrdnout do rána v nějakých nonstopech, nemluvě o deštivém počasí a rovněž faktu, že kvůli změně času byla tahle noc o hodinu delší.
Zřejmě jsem nebyl sám, protože při pohledu na FB událost bylo zjevné, že hned několik lidí hledalo noční odvozy do Hranic, Mohelnice či Uničova. Právě s ohledem na přespolní posluchače by možná příště neškodilo vše časově trochu posunout a hrát třeba jen s jednou předkapelou, ale hlavně aspoň o hodinu dříve, což by někteří příchozí rozhodně ocenili.
Setlist FORREST JUMP:
- Na dotek
- Z pijavic
- Data Morgana
- Meriarty
- Normotvor
- Siréna
- Dna
- Opratě
- 160628
- Monolit
- Šašek a král
Setlist ARAKAIN:
- A zvony zvoní
- Mý jméno je plamen
- Karavana slibů
- Kyborg
- Princess
- Špatný dny
- Návrat bohů
- Šér Chán
- Hey kritik
- Půl století
- Trip
- Promiňte slečno
- Apage Satanas
+ další skladby, hrané po mém předčasném odchodu
