Honza Křížek – #.

Mohl bych na úvod recenze loňského alba Honzy Křížka vyjmenovat spoustu aktivit, které má tento multikulturní multiinstrumentalista za sebou, ale to bych dělal chytráka chlubícího se cizím peřím, peřím internetovým, kde jsou všechny Honzovy zářezy pěkně sesumírovány. Stačí mrknout na životopis a všechno má každý před očima… Pro mě je většina informací nových, jediné, co jsem registroval, byli WALK CHOC ICE a o těch vím jen to, že existovali a že jejich hit „Rejdit“ se sem tam dodnes ozve z rádia, i když už je plnoletý. A o tom, že Honza figuroval v BLUE EFFECTU, jsem se dočetl dneska. (úsměv) Nicméně se znalostí této skutečnosti chápu logiku zařazení „Slunečního hrobu“, jediné převzaté věci na albu. Samozřejmě se nabízí srovnání s verzí nazpívanou Vladimírem Mišíkem a samozřejmě v tomto klání nemůže nikdo padesát let starý song, proslavený po roce 1989 hlavně díky filmu Pelíšky, porazit. Nicméně Křížkova verze je důstojná, dlouhé roky ji po boku Radima Hladíka zpíval a tak ji lze třeba brát jako rozloučení s kytarovým mágem, který předloni svou pozemskou pouť ukončil. A své adieu přidává i Michal Pavlíček, který do skladby nahrál kytary. Když už jsem začal vypůjčenými songy, tak druhým, ne přímo vypůjčeným (spíš darovaným), jsou „Planety“, jejichž autorem je Dan Friml (MEAN MESSIAH), v jehož studiu The Barn nahrávka vznikala. „Planety“ do alba bez potíží zapadly, ani není poznat, že je autor jiný než u zbytku, což je ale dáno i tím, že je materiál pestrý, každá skladba trochu jiná a že na „#.“ se nachází jak popové, tak živější rockové pecky. V tomto směru to Honza udělal zajímavé, nálada písniček se střídá od melancholické po rozvernou a tak album nepůsobí monotónně.

Na druhou stranu nejsem z kolekce třinácti skladeb kdovíjak odvázaný. Řemeslně je to samozřejmě stoprocentní, instrumentálním ani pěveckým výkonům nelze vyčíst ani zbla, zvuk je taky parádní, ale co mě občas přijde jako klišé, jsou slova. Některé rýmy jsou tak fádní, až si říkám, jestli šly Honzovi od srdce, nebo jde o kalkul, který zaujme jak romantické posluchačky, tak dramaturgy rádií či multižánrových festivalů. To je hlavně případ „Tsunami“, která se dá považovat za první singl, protože má potenciál oslovit davy a taky k ní vznikl videoklip.

Když jsem poprvé slyšel začátek refrénu „mezi všemi vlnami“, ve skrytu duše jsem pikosekundu doufal, že se neozve „ty jsi moje tsunami“. Marně. Respektive skoro marně, ozývá se „ty jsi pravá obří tsunami“. Podobných textařských nápadů je na albu víc, ale chápu, že pro cílové posluchače jsou takové veršíky nutné, aby si skladbu rychle zapamatovali a notovali, třeba na koncertech. Na druhou stranu by nemělo zapadnout, jak skvěle Honza Křížek tahle omšelá slůvka zpívá, což platí obecně. Je evidentní, že ve studiu nic neodflákl, nepodcenil, s každým slovem si pohrál a výraz mění podle nálady hudby.

Úvod potěší spíše rockery, „Na první záběr“ odsýpá, kytary jsou celkem ostré, zpěv razantní. Ještě o fous lepší je „Láska je v nás!“. Za otřepaným názvem se skrývá hudebně velmi zdařilá věc, hlavně kytarové melodie jsou vkusné, chytlavé, přitom zemité. V několika písních se objevuje lehký závan elektroniky („Padám vzhůru“, „Protiklad“, „Planety“, „Runway“), nechybí vyložená popina („Nahý kormorán“), balada s klavírem („Rozsvítíme spolu hvězdy“) či akustickou kytarou ozdobená hitovka „Signál“. Po nenápadné „Ztracené“ přijde na konci ještě jedno překvapení, punkrocková jízda „Runway“. Úplný závěr patří prosvětlené věcičce „V loužích“, z níž dýchá atmosféra babího léta, a ačkoliv dle textu něco končí, zároveň i něco začíná… Možná jde o start Honzovy sólové kariéry, možná něco osobního, ostatně texty v řadě případů osobní jsou.

Supraphon na obalech nešetří, Křížkův sólový debut vypravil do světa jako digipack s šestnáctistránkovým bookletem, v němž nechybí rukou psané texty ani docela zajímavé fotografie, které jsou k vidění i v klipu k „Tsunami“. Místy zamrzí horší čitelnost slov na světlém podkladu (v případě „Planet“ spíše nečitelnost), ale jinak má grafika řád a smysl.

Seznam skladeb:

1. Na první záběr
2. Láska je v nás!
3. Padám vzhůru
4. Nahý kormorán
5. Protiklad
6. Planety
7. Rozsvítíme spolu hvězdy
8. Signál
9. Tsunami
10. Slunečný hrob
11. Ztracená
12. Runway
13. V loužích

Čas: 41:50

Sestava:

• Honza Křížek – zpěv a všechny nástroje

Hosté:

• Michal Pavlíček – kytara (10)
• Dan Friml – všechny nástroje (6), kytara (1)

http://www.honzakrizek.cz
Facebook
www.supraphon.cz