Pařížané MOONREICH se začali formovat v roce 2008 a letos, deset let od svých začátků, přicházejí se svou čtvrtou dlouhohrající deskou „Fugue“ (útěk). I když z původních členů zůstal pouze kytarista/vokalista Weddir, vůbec to nevadí, protože Francouzi mají experimentování s black metalem v krvi (ALCEST, LES DISCRETS atd.).
Pohledný stříbrný přebal zdobí kresba srdce prolezlého hady, z kterého kouká oko. Po otevření digibooku, který by byl vhodný i jako dar, máme k dispozici texty všech písní ozdobené o černobílé melancholické fotografie Jonathana Steina, jenž se postaral i o ilustraci na přebalu. Na samotném disku je hlava hada připravená k zakousnutí se. Na zadní straně je klasicky seznam písní a logo vydavatelství Les Acteurs de l´Ombre Productions. Záznam byl pořízen ve studiu Henosis ve Francii a mastering se dodělal v Hertz Studios v Polsku.
Úvod patří první části písně s názvem „Every time she passes away“. Od prvních vteřin to parta hustí melodickými kytarami a zběsilým tempem bicích. Skladba se zasekne až na breakdownu a nastane změna tempa, aby se mohl zpěvák nadechnout k prvním slovům, která bude frázovat do úvodního rychlého motivu. Po celou dobu bezmála sedmi minut se neustále mění tempo a mísí se tradiční prvky blacku nejen s moderním metalem, ale i post rockem, proto je tu velký potenciál oslovit i neortodoxní fanoušky. Obsah textu je o vzácné psychické poruše zvané disociativní fuga; člověk se po prožitém traumatu vydává na dlouhou cestu, ztratí paměť a může přijmout jinou identitu. „Fugue pt.2: Every time the earth slips away“ chytře navazuje na první část, v lyrice se dále popisují stavy mentální poruchy s precizností, jako kdyby to autor sám prožíval. Jde o první desetiminutový song z celého záznamu, ve kterém muzikanti několikrát změní svůj styl. Houpavý, heavy a temný zvuk smíšený s post rockem překazí manické bubnování, za které by se nemusel stydět žádný bubeník brutal deathmetalové kapely. Jenže MOONREICH vytáhli z rukávu další trumf. Není jim vůbec cizí ani pro Francii typické shoegaze hučení. Člověk se začne při poslechu ztrácet, což mu pomůže lépe chápat pocity z textu.
Po klidnějším úvodu je další vál ranou mezi světla. „With open throat for way too long“ je hodně velký tlak na posluchačovy sluchovody. Důkaz, že kromě experimentování se styly umí Francouzi mistrovsky zatlačit ke zdi a drtit. Přesně uprostřed desky se skrývá „Heart Symbolism“ a mám pocit, že se MOONREICH nestydí míchat svůj koktejl s death metalem. Rytmickou lahůdkou je „Rarefaction“. Bubeník do toho mlátí kolotočově s kadencí kulometu, aby na vteřinku přestal a opět začal. No a kytary? Ty jsou jako hadí uštknutí. V předehře na finále „Carry that drought cause I have no arm anymore“ mi už pořádně těžkne hlava po hutnosti a po famózním vrstvení stylů, které dost hrají na emoce. Stopa 7 není zrovna šťastným číslem – je to deprese. V „The things behind the moon“ se uzavře celý opus o cestování a ztracení vlastní identity. Druhý track, který překročil 10 minut a už vůbec nevím, kdo jsem. Melancholické melodie a střídání tempa neustále mění nálady. Raději po poslechu zůstanu sedět doma na zadku, vydýchávat těžký materiál a řídit se posledními zpěvákovými slovy/radou: „Just stay.“
MOONREICH jsou kapelou, která se nebojí experimentovat. Díky ní a jim podobným máme jistotu, že hranice tvrdé hudby se neustále budou posouvat dál a metal jen tak nezanikne. Lehkost, s jakou na sebe skládají melodie, rytmy a lepí jednotlivé subžánry, je těžko uvěřitelná. V kombinaci s digibookem jde i hodnotné literární dílo. Máme tady jedno z nejoriginálnějších alb letošního roku a já mám chuť navštívit nějakou jejich show.
Přesné hodnocení: 8,5/10
Seznam skladeb:
- Fugue pt.1: Every time she passes away
- Fugue pt.2: Every time the earth slips away
- With open throat for way too long
- Heart symbolism
- Rarefaction
- Carry that drought cause I have no arms anymore
- The things behind the moon
Čas: 53:55
Sestava:
- Weddir – kytara, vokál
- Siegfried – basa
- Sinaï – kytara
- L. – vokál
