Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
INSANIA

CD 2018, Supraphon / banjo punk future jazz kántry / Česko

Skupina dobře vypadajících mužů hrající original banjo punk future jazz kántry v turbošansonovém duchu. Žádné zvuky nástrojů co neexistují, žádné texty o věcech, co se nestaly, anebo nikdy nestanou. Jemné, přesto vulgární, přízemní, leč nad věcí, smutné, přeci veselé, sladké, přesto hořké. Respekt to Waldemar Matuška, Voskovec a Werich, Jiří Šlitr a Semafor, Ivan Mládek, Divadlo Sklep a Jára Cimrman. /POLETÍME? vlastními slovy/

POLETÍME? jsou z Brna, existují od roku 2007 a na kontě mají pět alb. To aktuální, „Chce to h!t“, obsahuje kromě skladeb ve výše uvedeném žánrovém rozpětí i kroky do dalších hudebních zákoutí, včetně hudby lidové. Na první pohled i poslech na mě nahrávka působila jako poněkud nesourodá, jak po hudební, tak po textové stránce. Přišlo mi to celé napůl infantilní, hlavně tedy texty; přišlo mi to jako pel mel řady jiných kapel; přišlo mi to, jako kdyby pánové tvořili podle návodů v seriálu Kumšt. (úsměv) Prostě mi to napoprvé vůbec nesedlo.

Ale něco by na tom asi mělo být, říkal jsem si. Tak jsem si dal druhé kolo, třetí, čtvrté… a svůj pohled na blbnoucí třicátníky začal korigovat. V první řadě jsem kromě textů začal poslouchat muziku. Ono to není úplně snadné, protože frontman Rudolf Brančovský prakticky nezavře pusu a pořád něco mele. (úsměv) Ale k té muzice – hned v titulní skladbě je slyšet pestré nástrojové obsazení, nicméně v kontextu alba jde o takový střízlivější kousek, přímočarou rockovou písničku, jež opravdu aspiruje na hit, hlavně díky refrénu, který se pětkrát zopakuje a tak si jej zapamatuje každý. To „Pojď se mnou, lásko má“ zní jako střední proud z roku 1980. (úsměv) Nicméně POLETÍME? dokáží i v takhle pokleslém žánru udržet balanc mezi trapností, parodií a stravitelnou produkcí, i když třeba bicí nástroje bych tady doporučoval nevnímat (a v následujícím songu rovněž). (úsměv) Ve finále to drží nad vodou text, který je i přes klišovité milostné téma místy až cynický („mrtvou kočkou vytřu zem“), „zamilované“ sliby by pak mohly zaujmout leda bezdomovkyni. (smích) Koukám, že takřka každá věta mi končí (úsměvem), ale pořád je čemu se usmívat, třeba pochodové písni o žížalách, ve které hrají prim rozverné housle, ale samozřejmě se zapojují všechny níže uvedené nástroje, tady výrazněji dechy, piano v křehkých „Kamenech“, kde Rudolf ukazuje, že umí nejen po hospodsku vyřvávat, ale i melodicky pět – a že to připomíná tvorbu semaforských S+Š vlastně není na škodu. Největší hitovkou jsou „Tři kámošky psycholožky“, rozverný banjo punk s dalším veselým textem o třech dámách a jejich dobrodružstvích nejen v lese s vosami. Parádní jízda s dalším silným refrénem, v němž s předákem prozpěvuje většina osazenstva.

První zásek u mě nastává s „Dajánou“. Vypůjčení notoricky známé melodie je sice jen epizodní záležitostí, takže to až tak nevadí, ale skladba jako taková mi přijde co do nápadů chudší a dechové úseky mi nesedí, i když saxofon by asi měl evokovat nějaké to umění. Neevokuje. Až v bajce o medvědovi a králíkovi se bubeník připomene jinak než umca umca rytmem; obecně jsou bicí na celém albu hodně jednoduché a i v rychlých písních si nikdo neuvědomuje, že by se občas šikly nějaké přechody nebo brejky. „Drápy“ každopádně mají co nabídnout nejen po textové stránce, která jako správná bajka přináší nejen příběh, ale i nějaké to poučení, ale i hudebně, pestré aranže dávají prostor řadě instrumentů a finální sólo na flétnu se taky neztratí. První půlku alba uzavírá folkem lehce načichlá věcička „Dřevěný, železný, kamenný“, která asi „ahojákům“ udělá víc radosti než mně, který si radši poslechne „Upíra vegetariána“, který nemá lehký život, nebo „Nahou paní“, parafrázi na paní bílou; jenže tahle dáma courá po hradě nahatá a navíc je jejím cílem kuchyně, kde zblajzne kde co… Ivan Mládek hadr. (úsměv)

Ryzí lidovka „Moja mama“ je další věc, kterou bych si odpustil, nemám k téhle formě folklóru žádný vztah, i když tady je to samozřejmě pokroucené a parodické. Obecně mi druhá polovina nahrávky přijde trochu slabší, ale možná bych totéž psal o skladbách na začátku, kdyby byly zařazeny na konci… asi je těch 56 minut prostě moc a album už nedokáže ničím zvláštním překvapit. Ne že by mě poslech otravoval, ale třeba „Létající koberec“ mě ničím nezaujal, „Čokoládová víla“ zrovna tak, i když té nelze upřít chytlavý refrén ani hravost v podání flétny. Co je ale největší bizár, a doteď nevím, jestli se jedná o vtipnost, nebo o trapnost, je „Píseň o plynu“, další skoro folkovka s textem o prdění… Nejslabší položkou alba je pro mě „White Trash“, kterou sráží úsek vypůjčený od největšího sračkoida osmdesátých let Michala Davida a nepůsobí to vtipně, ale hloupě.

Jak je u Supraphonu zvykem (alespoň tomu tak bylo u většiny CD, jež se mi dostala do rukou), obal je  kvalitní, prostý grafických přehmatů a obsahuje všechno, co považuji za nutnost. V podstatě jediné, co mi není úplně po chuti, je přední strana digipacku s fotkou rozesmátých muzikantů a s logem se srdcem se svatozáří a křídly… Booklet o 24 stranách obsahuje lepší fotky kapely, texty, sestavu, hosty, informace o nahrávání atd., vše precizně a hezky zpracované.

Celkově jsem z prvního setkání s POLETÍME? příjemně překvapený. Nečekal jsem nic a po prvotním váhání jsem dostal porci pozitivní muziky s vtipnými texty. Sice mě z té porce baví zhruba dvě třetiny, ale ani to není málo...

Seznam skladeb:

  1. Chce to hit!
  2. Pojď se mnou, lásko má
  3. Pochod žížal
  4. Kameny
  5. Tři kámošky psycholožky
  6. Dajána
  7. Drápy
  8. Dřevěný, železný, kamenný
  9. Upír vegetarián
  10. Nahá paní
  11. Moja mama
  12. Létající koberec
  13. Čokoládová víla
  14. Píseň o plynu
  15. White Trash
  16. Auto, co veze ovci

Čas: 56:20

Sestava:

  • Rudolf Brančovský – zpěv, elektrická a akustická kytara
  • Vojtěch Konečný - housle, zpěv
  • Jáchym Hájek – trubka, zpěv
  • Pavel Križovenský – saxofon, příčná flétna
  • Ondřej Hájek – piano, akordeon, zpěv
  • Josef Zámečník – banjo, zpěv
  • Vít Kraváček – basová kytara, zpěv
  • Michal Jež – bicí, perkuse, zpěv

Hosté:

  • Bohumír Jež – lesní roh (16)
  • Jana Schejbalová – cimbál (11)
  • Klára Hájková – viloncello (4)
  • Veronika Coganová – klarinet (16)

Facebook
www.poletime.info
www.supraphon.cz

 

 


Zveřejněno: 27. 07. 2018
Přečteno:
3714 x
Hodnocení autora:
6 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář