Nejbližší koncerty
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
ASMODEUS - "Pobřeží královny Marie"

O nové podobě EDAIN jsme si povídali s basákem Zdeňkem Záhorou.

Brněnští EDAIN začali psát novou kapitolu své historie. Po odchodu zpěváka se stali instrumentální kapelou a dle slov odpovídajícícho basáka Zdeňka jsou s momentálním stavem velice spokojení a nic na něm měnit nehodlají. Kapela má za sebou čerstvě vydané nové CD a tak důvodů k zajímavému povídání se našlo víc.

Nedávno vám vyšla nová deska, která přinesla jednu zásadní změnu, stali jste se instrumentální kapelou. Jak se to celé přihodilo a jak to, že jste se rozhodli pokračovat bez zpěvu?

Zpěvák se sám rozhodl ukončit činnost v kapele a my mu nebránili, jádro EDAIN je založené na dobrovolnosti a na tom, že nás to jednoduše baví. Pokračovat bez zpěvu byl logický a taky lákavý krok. Běžně jsme měli v písničkách víc instrumentálních pasáží než těch se zpěvem. Proto akorát zvyk skládat instrumentální party organicky přešel ve skládání instrumentálních skladeb.

Co považujete na tom, že nemáte zpěváka, za plus a co je naopak minusem?

Plusy ani minusy to nemá, spíš je to jiné, než je standard. Hudebně to na skladby klade větší nároky na promyšlenost a kompozici, protože zpěv často táhne pozornost. Když má instrumentální skladba bavit, musí být zajímavá a důmyslná. Nestačí jen pár opakujících se riffů a rozdílné sloky. Ta odlišnost od standardu nám nevadí, naopak to přináší nadšené posluchače, protože bez zpěvu očekávají nějakou hovadinu a po koncertě jsou potom pozitivně v šoku.

Nikdy neříkej nikdy, je možné, že se momentální sestava opět někdy v budoucnosti rozroste o zpěváka?

Standardní line-up se určitě o zpěváka nerozroste, na to nás instrumentální muzika dostatečně láká. Dovedu si ale osobně představit, že na některém z dalších CD zaexperimentujeme s hostováním. V dohledné době je to ale velmi málo pravděpodobné.

Když srovnáte vedle sebe vaše všechny tři velké desky, co se vám vybaví?

Spousta dobrých koncertů, nahrávacího času a radosti z hotového. Jestli je jedním ze základních prvků EDAIN dobrovolnost, tak druhým je změna a hudební vývoj, proto mám rád i tematické skoky mezi alby.

U vašich předešlých nahrávek se dalo mluvit o progresivní formě death metalu, na „Rephrased“ se tento stav mění, protože album i přes jasně definovaný metalový základ nepůsobí nijak tvrdě, za což může i absence hrubých vokálů. Jaké jste měli představy o novém materiálu, který jste skládali už s tím, že skladby budou čistě instrumentální? Volili jste úplně jiný přístup ke komponování než v minulosti, bylo to v něčem složitější?

Nový materiál vznikl naopak mnohem snadněji než předchozí alba. Pár skladeb bylo ještě skládáno i s party pro zpěv. Ty jsme postupně opakovaným zkoušením a koncerty jaksi „ohráli“ a dotvořili je dalšími hlasy (akorát nástrojů), lehce překomponovali a když se nám zdály OK, šli jsme na další. Jestli mají nové skladby něco společného, tak je to absence žánru a jakési uvolnění, že není třeba držet se nějakých žánrových pravidel. Jde spíš o aktuální chuť, instinkt a chemii na zkouškách.

Vaše hudba je technického rázu, kdy je nutné své nástroje ovládat. Přijde mi, že jste ale na „Rephrased“ dobře vybalancovali poměr mezi hraním pro „hraní“ a tím, aby výsledek mohl oslovit i běžného fanouška, který se nijak zvlášť nevyžívá v technických finesách. Jak důležité pro vás bylo, aby skladby byly pořád ještě songy a nejen přehlídka toho, kdo lépe ovládá svůj nástroj?

Děkujeme za chválu, byť mnohem šikovnějších muzikantů jsou po celém světě tisíce. Přesto se za naši hudbu nestydíme, a i z reakcí na koncertech víme, že hrajeme pro náročné (jak posluchače, tak muzikanty). Skladby jsou pro nás už celkem, který se má dobře hrát, má být konzistentní a jednotlivé části musí dávat dohromady smysl. Postupně se dostáváme do stavu, kdy zjišťujeme, že jednoduchost může být v hudbě pořád komplexně zpracována a mnohdy to je větší dovednost než běhat precizně po hmatníku mezi prstolamnými akordy.

Už léta hrajete žánr, který u nás není nijak výrazně doceněný, což se s novinkou ještě násobí. Váš žánr je posluchačsky náročnější, ale vás to evidentně neodrazuje. Máte pocit, že jsou EDAIN hudbou pro fajnšmejkry a s tím, že nebudete hlavními hvězdami festivalů, jste smíření?

Fajnšmekři si myslím nejsou typickými posluchači, není jich mnoho. Zvlášť s „Rephrased“ zjišťujeme, že se cílová skupina posluchačů rozšiřuje. S odložením undergroundového rámce pologrowlingu se z naší hudby stává svébytný mix, který proplétá hudební zájmy nás čtyř. Ano, takový hudební mix se pravděpodobně uživí pouze v globální konkurenci, ale přesně jak píšeš, to nás neodrazuje. Na festivalech bychom vystupovali rádi. Nebál bych se tvrdit, že jak na Brutal Assault, tak na Colours Of Ostrava by to byl pro lidi skvělý zážitek.

Hrajete koncerty převážně v domovském Brně, případně blízkém okolí, souvisí to s tou popularitou, nebo jde o to, že ani vy sami nemáte zájem jet zahrát někam přes celou republiku pro dvacet lidí?

V průběhu let jsme pojezdili už mnoho míst v republice, párkrát na Slovensku a jednou se vydali i do Srbska na velký festival. Zahrajeme rádi kdykoli a kdekoli, protože nás živé vystupování baví nejvíc – a kdo byl na koncertě EDAIN, kde bylo „jenom“ dvacet lidí (a že takové byly), tak si moc dobře pamatuje, že nehledě na počet posluchačů na pódiu sršíme energií, úsměvy a radostí z muziky. Pro zájemce o (spolu)koncert: napište, dojedeme, zahrajeme.

Jak byste porovnali EDAIN, kteří se mi linou z beden a EDAIN v živém provedení? Baví vás hrát koncerty?

Koncerty jsou katalyzátorem všeho. Prakticky každý nám dodá palivo. Částečně je to i z toho důvodu, že jsme i dobří přátelé a cesty tam, zpět a pobyt na místě je vlastně sám o sobě pohodovým časem. Koncert je k tomu euforický bonus, protože komunikace s publikem, potlesk a smích mezi písničkami během uvádění, to je vše podstatná součást toho, proč nepřestáváme. Naživo je EDAIN lepší, protože nejsme jako celek statičtí, je to vždy zážitek a má větší dynamiku.

Váš debut „Through Thought And Time“ vyšel pod hlavičkou Pařátu, další alba pak pod Martinovým vydavatelstvím Zero Budget Productions a novinka je už čistě pod vaší režií. Hrála hlavička vydavatele někdy u vás nějakou roli? Bylo vydání pod Pařátem pro vás nějakým způsobem nejprospěšnější?

Pařátu jsme vděční za start, který se mnohým kapelám nepoštěstí, CD vyšlo ve větším nákladu a bylo přílohou časopisu. V průběhu let ale nebylo patrné, že bychom po tomto vstupním nakopnutí nějak rapidně ztráceli. Díky kontaktům ZBP se alba dostávala do zinů po celém světě, neboť vazby na underground má Martin silné a i tyto kontakty vyústily ve skvělý koncert v Srbsku. Na druhou stranu na lokálním koncertování nebo množství posluchačů to myslím velký dopad nemělo. Proto v době, kdy se konzumace hudebního obsahu rapidně proměnila (digitální distribuce, on demand služby, YT jako přehrávač hudby) necítíme nutnost zařadit se pod vydavatele. Samozřejmě služby propagace, dalšího marketingu a oslovení posluchačů kolem daných vydavatelů je prospěšné a lákavé, ale momentálně v tyhle úvahy čas neinvestujeme.

Nové album, stejně jako skladby na něm, máte pojmenované v angličtině, je to ještě pozůstatek doby minulé? A jak přistupujete k názvům skladeb, když už nemáte žádné texty?

Zvyk tam určitě hraje roli. Ve všech kapelách jsme pojmenovávali skladby anglicky. Na koncertech si z toho dělám legraci, že zahrajeme další, která se jmenuje… tak třeba sedmá z devíti. Název písničky vznikne většinou, když je skladba rozmyšlená, reflektuje náš pocit z toho, jak působí. Někdy je název přímo navázán na konkrétní použitý hudební prvek, jako je to třeba u nové skladby „Event Horizon“ (klastr), nebo název souvisí s hudebním zkoumáním „Honest Questions“ (obě se objeví na dalším CD).

Vaše tvorba je ovlivněna kapelami, jako jsou nebo byly DEATH, CYNIC, OPETH…, tady se asi shodneme, ale jaké současnější kapely na vás působí? Nemusí se jednat přímo o inspiraci, ale jejich hudba vás baví...

Každý máme hudební historii trochu jinou, stejně tak jako aktuální zálibu v muzice. Mne osobně imponuje Devin Townsend, ANIMALS AS LEADERS, PLINI, ale i SNARKY PUPPY, herní soundtracky, retrosynthwae, tradiční Jazz (Brubeck, Davis)… nějaký vzorec se tam hledá těžko. Klíčoví jsou ale pro hudbu EDAIN kytaristé Franta a Pavel, kteří se skladbami či motivy pro ně přicházejí.
 
EDAIN loni dosáhli deseti let existence. Splnilo se vám to, s čím jste kapelu zakládali a jak byste si ideálně představovali roky následující?

EDAIN nyní je něco vzácného. Čtyři individualisté, kteří mají rádi muziku a nezdráhají se s ní experimentovat. Baví je hrát naživo, taky to umí dostatečně na to, aby se na pódiu bavili a měli z muziky radost. Kombinace kvalitní muziky a pohodového přednesu je myslím něco, co mnohým kapelám chybí. To myslím zařizuje divákům na koncertech skvělý a nenucený hudební zážitek. Za mě je ideál: mít za deset let stejnou sestavu, 4-5 nových CD, co nejvíce koncertovat (kluby i festivaly, domov i zahraničí) a užívat si společný čas.

Děkuji za váš čas a odpovědi.

My děkujeme za zájem o muziku a vynaložený čas!

RECENZE

Facebook

Bandcamp


Zveřejněno: 01. 07. 2018
Přečteno:
3606 x
Autor: Coornelus | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář