Co na tom, že kapel tentokrát nemělo být tolik, do Brna měla přece vůbec poprvé zavítat známá metalová veličina z mlhou pokrytých anglických blat, vedle Cradle Of Filth či Venom jedna z nejznámějších britských black metalových kapel, mistři atmosférického death/blacku, no prostě Hecate Enthroned?
I přesto, že se defaktó jednalo o další pokračování jednoho, už pevně doufám i tradičního brněnského minifestu, mělo právě tohle představení onen zvláštní náboj sváteční atmosféry, který cítíte jen na velkých festivalech a koncertech těch nejkultovnějších band. Akce se tentokrát vyznačovala absolutní stylovou čistotou, prim hrál příjemně stravitelný melodic black a tomu odpovídalo i do černě zahalené gothic návštěvnictvo namíchané z místních i přespolních (zdravím Ostraváky! :-)). Ty čekala sestava celkem čtyř kapel, kromě Hecate Enthroned šlo o zkušené i nadějné tuzemské spolky, které k charakteristické muzice Angličanů skvěle pasovaly a které měly dohromady co možná nejlíp zastát role předskokanů. A tak v sobotu večer se Marquise, coby docela nenápadné individuum, vloudil do prostor Svatoboje a jal se nasávat místní atmosféru. Lidí v sále ještě docela málo, ale podle ksichtu tu poznávám i mimobrněnské fandy, klid má dokonce i místní bar, ale ne na dlouho. Ani ne čtvrthodinu po oficiálním začátku je v Svatoboji už minimálně sto hlav a první kapela na prknech si už vybaluje instrumenty.
A první překvapení je tu, místo ohlášených IMMORTAL TEARS z Pardubic, tu není nikdo jiný než agilní brněnský AMORTEZ. Netuším, co se Pardubákům přihodilo, na jejich nabroušený dusk black jsem byl od posledního Brutalu hodně zvědavý, ale co naplat, je tu náhrada. V případě nováčků AMORTEZ se dopředu obávám, že na akci takového významu ne zcela plnohodnotná. O klucích a slečně jsem už obšírně psal nedávno v minulém reportu z koncertu s Nekropolis a tam jsem krom chvály taky nadával na neprůraznost vyznění, no a dneska jsem čekal něco v podobném duchu, jenže právě v tom AMORTEZ příjemně překvapili. Na pódium k nástrojům nastoupili obřadně za zvuku intra jako největší stars typu Metallicy, zlepšil se i paint a hlavně hudba. Začalo se opravdu nářezově na ohulené kytary, bicí dodávaly kytarám na tvrdosti a o poznání nakopnutější kapela měla od začátku taky důstojný ohlas u publika. Svižně blackoví AMORTEZ odehráli skoro hodinu, došlo přitom i na nejstarší tvorbu kapely a celý set poctivých kompozic odehraný s velkým sebevědomím mi vylepšil dojem a záskok za chybějící Immortal Tears se AMORTEZ vydařil.
Pražská trojice ELEDHEL na nachystání potřebovala jen chvilku a poté do zaplněného sálu spustila svůj surový klávesový black metal. Na rozdíl od Amortez, zkušenější ELEDHEL nabídl už o poznání techničtější, rytmicky sekanou muziku, doplněnou tradičně perfektní image, přesto ale obecenstvo zůstalo dost chladné, černokněžníky navíc místy zlobil automatický bubeník a kapela ochuzená o jednu kytaru a s trocha vachrlatým nazvučením nezněla tak ledově pronikavě a hutně jako na Swampu č.14. Osobně ale ELEDHEL fakt můžu, a tak jsem si na jejich fortelný severský black a la Norge zapařil s chutí a líbili se mi, i když v globálu vzato to bylo, vzhledem k nevychytaným mouchám a vesměs neodvázaným reakcím publika, vystoupení z kategorie rozpačitějších.
Krátká pauza před další brněnskou bandou akorát postačila na malé občerstvení zrzavou vodou, návštěvníků opět o něco přibylo (no né, že by do štatlu dorazilo i Slovensko?) a vůkol vládla pohodová atmoška malého festivalu, kdy jste se mohli mezi řadami fans pod pódiem bez problému potkat a pokecat s muzikanty i ze samotných Hecate Enthroned, neumírali jste udušením v příšerné tlačenici stovek těl pod pódiem a nebuzerovali vás všudypřítomní pracovníci bezpečnostních agentur s pejsky. Právě díky nepřítomnosti těchto rušivých elementů si tentokrát šlo tenhle hvězdný koncert pořádně vychutnat a jen málokdo z přítomných toho nevyužil. S úderem půl deváté to na nás vybalil pětičlenný TORMENT, vedle Amortez jedna z nejmladších brněnských kapel. Pravda, jejich medieval blacku jsem při poslechu desky zrovna na chuť nepřišel, borci podle mě příliš sází na melodické vyhrávky sólové kytary, potlačují přitom rytmické spodky a kapela mi na blackovou smečku zní poněkud vyměkle, kór když se mi při poslechu riffů neodbytně vtírají jména zřejmě vzorových kapel jako jsou Running Wild, Sepultura a hlavně Evenfall. Jenže na Swampu TORMENT opět překvapil; měli perfektní, ostrý zvuk, kytary řezaly o poznání výrazněji než na desce a v domácím prostředí měl TORMENT pořádný ohlas u pařičů. I když mě jejich muzika dvakrát neoslovuje, musím říct, že se mi líbili mnohem víc než na desce, jejich úspěch byl zasloužený a TORMENT byli první kapelou, která roztančenému publiku musela přidávat.
Veteráni z HECATE ENTHRONED měli na nachystání spoustu času a můžu říct dopředu, na rozdíl od odflinknutého březnového megakoncertu COF ve Zlíně, tihle Britové byli zlatým hřebem večera. Kapela, která se v r.1995 vyvinula z uskupení Daemonum, se zhlédla v tehdy zvedající se vlně klávesového black metalu, Cradle Of Filth vokálně a hudebně podobní Hecate Enthroned do melodického blacku postupně přimíchávali deathovou tvrdost a album ?Kings Of Chaos? z roku 1999 je toho pěkným příkladem. Minulý rok kapele vyšlo zatím poslední album ?Redimus? a osazenstvo Hecate En. nelenilo a vyrazilo na turné, které nevynechalo ani naši zemičku.
V půl deset tolik očekávaná kapela konečně začala a hned ve velkém stylu. Nepřeháním, když tvrdím, že tohle bylo něco omračujícího, odstup od předešlých vcelku dobrých skupin byl obrovský. HECATE ENTHRONED nezklamali a hráli drtivý, mohutný a majestátný death/black, před kterým se nešlo nesklonit, na rozdíl od jiných atmosférických blackových kapel dokázali HECATE ENTHRONED přenést do živáku tu těžko popsatelnou náladovost a povznášející pocit z téhle specifické muziky, při níž se zasněně ztrácíte v objetí hlubokých hvozdů, bez vědomí o prostoru a čase nasloucháte šumícím stromům a v černém hábitu na skále vnímáte hukot bouřících mořských vln dole pod sebou a máte díky podmanivé a ducha povznášející hudbě moc roztáhnout ruce a rozletět se. Tohle éterické kouzlo ostatně fungovalo i v realitě Svatoboje a přede mnou i za mnou byly jen skloněné hřbety a točící se páča. Ještě jsem neviděl fandy na Swampu takhle divoce pařit. Asi není třeba říkat, že koncert měl od začátku ohromný úspěch, ryk po každé skladbě skromně vyhlížející kapelu očividně pozitivně nakopával a divoký vokalista Dean, který se ani trochu nešetřil, se na pódiu dostal doslova do transu. Nosné melodie se dobře doplňovaly s tvrdostí deathově otupených kytar, kapele se nic vzájemně nekopalo, zvuk byl dobře čitelný, a tak jsem měl chvíli pocit, že na pódiu stojí tu starý Emperor, tu zvukově brutální Dark Funeral. Padesátiminutová ďábelská jízda byla vyčerpávající pro všechny, přesto se kapelu podařilo vyvolat ze zákulisí na přídavky, po kterých nastalo velké loučení s publikem, na nedotknutelnost hvězd se tu vůbec nehrálo, s muzikanty bylo možné si normálně podat ruce a pozdravit se, takže ve mně HECATE ENTRONED zanechali hodně sympatický dojem :-). Díky zážitku z poslední kapely pasuju tohle pokračování swampu na to zatím nejvydařenější, a i když ani koncert legendární kapely do Svatoboje těch 200 hlav nakonec nepřilákal, přesto to byla akce s ojedinělou a úžasnou atmosférou, která se jen tak nevidí. Nic, končím už s výplody, čeká nás afterparty?
