Finští HOODED MENACE jsou v našich končinách poměrně známým jménem a to už v podstatě od začátku své existence. Může za to hlavně vydavatelství Doomentia, které pomohlo kapele realizovat několik nahrávek. Kroky skupiny a její vývoj je tím pádem dost známý a troufnu si tvrdit, že jméno HOODED MENACE má u nás spoustu fanoušků.
HOODED MENACE s každou deskou neustále stoupají v oblibě a tento stav zřejmě momentálně vrcholí, protože reakce na novinku jsou víceméně jen nadšené. HOODED MENACE se postupnými krůčky dostali přes skvělé vydavatelství Profound Lore Records k Relapse Records, aby po dvou deskách přesídlili k nynějšímu vydavateli Season Of Mist. Ať už ale kapela byla upsána čertovi, nebo ďáblovi, vždy se držela death/doomového řemesla, na kterém bylo nutno před prvním poslechem smést pavučiny.
A kormidlo času se neustále stáčí do raných devadesátých let, do dob, kdy se hrál pomalý death metal, právě tady se HOODED MENACE cítí nejlépe. Přes podobné vyznění prvních tří alb udělal Lasse, duše skupiny, na minulém „Darkness Drips Forth“ menší změnu, když o něco zpomalil, a deska tak dostala více doommetalového ducha a chvílemi koketovala až s funerálovými postupy. To novinka „Ossuarium Silhouettes Unhallowed“ je v tomto směru rychlejším materiálem, ale i když to tak na první pohled není patrné a neustále se pohybujeme v poměrně úzkých mantinelech, je oproti zbytku diskografie přece jen v něčem rozdílná.
Na první poslech je jasné, že přibylo větší množství melodií. Ne že by melodické linky v minulosti absentovaly, ale tentokrát jsou viditelnější a je jich mnohem víc. Zkuste úvod úvodní „Sempiternal Grotesqueries“, ta se nese na teskných linkách, které, stejně jako některé zemitější pasáže, evokují například počátky PARADISE LOST a jim podobné spolky z této revoluční doby. Logicky nechybí ani sóla, která mi přijdou jakousi formou přístupnější, konkrétně v prvním tracku je to vyložená „hejvyna“. V druhé „In Eerie Deliverance“ se potom nachází jedna z nejpřístupnějších pasáží, kterou kdy kapela složila a jasný odkaz k death/doomu anglického střihu je víc než evidentní. Pátá „Charnel Reflections“ opět vyloženě chvílemi doomově „pláče“ a tak se dostavuje pocit, že kdysi všudypřítomná hororová surovost lehce ustoupila na úkor o něco přístupnějších pasáží.
Přesto se v drtivé většině jedná o staré známé HOODED MENACE. Jejich hudba je nadále syrová, klasicky teskná, stále neschází hrubé riffy a valivé tempo. To, že přibylo líbivějších pasážích, ještě neznamená, že by se jednalo o nějak vyloženě snadněji stravitelnou záležitost. Ono umístit na začátek desky desetiminutovou záležitost je ukázka zdravého sebevědomí a určité snahy vtáhnout posluchače do hry. A to se daří.
Určitou přelomovou záležitostí na „Ossuarium Silhouettes Unhallowed“ je fakt, že se zde o vokály postaral Harri Kuokkanen. Ten sice s kapelou normálně zpívá naživo, ale do této doby si kromě bicích obstarával na předešlých nahrávkách vše Lasse. Harri je vokálně rozhodně komplexnější, ale monotónní chrapot Lasseho měl také něco do sebe. Nicméně v tomto bodě nikdo strádat nebude a námitky se nepřijímají.
Nové album těchto sympatických Finů je celkově opět zdařilým dílem. Nemůžu tvrdit, že by se pro mě jednalo o jejich nejlepší dílo, víc se mi líbila poloha na druhém nebo třetím albu, jak zvukově (určitá špinavost kapele slušela), tak i díky riffům, které občas dýchaly lehce „Sabbatem“, než je tomu tentokrát. Nicméně HOODED MENACE pro mě stále jsou velkou kapelou, která si s novinkou dala hodně práce a nemám problém uznat, že se jedná o skvěle zkomponovanou desku.
Seznam skladeb:
- Sempiternal Grotesqueries
- In Eerie Deliverance
- Cathedral of Labyrinthine Darkness
- Cascade of Ashes
- Charnel Reflections
- Black Moss
Čas: 41:31
Sestava:
- Lasse Pyykkö – kytara, basa
- Pekka Koskelo – bicí
- Teemu Hannonen – kytara
- Harri Kuokkanen – zpěv
