Pod labelem MetalGate vychází v drtivé většině striktně metalové záležitosti, tím pádem je docela překvapením, že pod křídly této stáje vyšlo album DÆRRWIN. Kapela totiž hraje black metal s předponou post, která tady hraje zásadní roli.
Jak vydavatelství trefně udává, jedná se o album pro příznivce alternativně metalové scény, jenže otázka je, kdo je tím příznivcem přesně myšlen. Je to už poměrně dlouho, kdy se lidé z HC scény rozhodli mydlit black metal. Základem byla jistá neotesanost a svérázný přístup ke zvuku, který naschvál evokoval zkušebnu. V Čechách začala tuhle pěšinu prošlapávat MARNOST, kapela lidí z REMEK nebo GATTACA. Asi nejznámějším jménem, které se rozhodlo hrát onen moderní black metal tentokrát už ale s emo vsuvkami, který klasičtí black metalisti (ne)poslouchají, jsou plzeňští NIC. Ti v roce 2012 poměrně rozčeřili tuzemské vody. A hodně podobný přístup, byť s kořeny v lehce odlišné scéně, lze vystopovat u nováčků na scéně DÆRRWIN.
Ono to s těmi nováčky není ale až tak horké. Když se člověk podívá na fotky kapely a přečte si, že za mikrofonem stojí Zdeněk, kterého mám spjatého s kapelami jako BORN AGAIN nebo 5SYMBOLS, je jasné, že nabité zkušenosti se musí někde zúročit. A kdyby nic jiného, tak kapela má elán a dlouhé a šikovné prsty, díky kterým odjela za krátkou dobu činnosti a bez nahrávky dost koncertů a to nejen v Čechách. Zbytek sestavy má za sebou také několikaleté zkušenosti s hudbou, ale dané kapely si s black metalem moc netykaly a upřímně řečeno zjištění, že DÆRRWIN tvoří lidé, kteří se pohybovali ve skupinách, které hrály metalcore a deathcore… mě upřímně vyděsilo. Je to sice povrchní uvažování, jsem si toho vědom, ale dané žánry mě děsí asi jako heavy metal, tak se mi nedivte.
Měl jsem za to, že tento blackový trend je už dávno pryč, evidentně žiji v tomto bludu už pět let, což je od vydání jedné z nejzásadnějších desek v tomto žánru - „Sunbather“ od DEAFHEAVEN, kteří tento styl dotáhli do bodu, kdy už se není kam vyvíjet. Z tohohle pohledu jsou DÆRRWIN jen dalším klonem. Zní to hanlivě, ale není to myšleno jako urážka, jen mě lepší přirovnání prostě nenapadá. Podobně znějících kapel je v každém státu dost a dost, pravda u nás to až tak neplatí. Problém je, že DÆRRWIN chybí vlastní rukopis, což je na tomto ambiciózním debutu hodně cítit. Klukům nelze upřít nasazení a energii, kterou do své tvorby vkládají, ale pocit, že dostanete něco, co jste ještě neslyšeli, že je kapela něčím specifická, se prostě nedostavuje.
DÆRRWIN na svém textově koncepčním debutu servírují čtyři skladby, proložené stejným počtem intermezz. Každá z daných skladeb pochopitelně pracuje s dynamikou, kdy se blast beaty střídají s pomalejšími pasážemi, které lze nazvat shoegaze; dřív se tomu samému říkalo emo. V těchto momentech jsou kytary většinou líbivé, což by dle daných šablon zřejmě tak být mělo. Naopak nahánění severských vichrů je kolikrát nehostinné, tak jako třeba na začátku čtvrtého tracku „Chapter II“. Celkově všechny kompozice netrpí žádnými hluchými místy, k čemuž přispívá i uvědomělá délka desky, ale dopídit se po něčem, že byste si řekli, že posloucháte DÆRRWIN, dá fušku.
Nechci tvrdit, že DÆRRWIN hrají zle, jen prostě přišli pozdě a čerpají tam, kde už není moc co brát. Takhle nepatří už ani do druhé vlny tohoto trendu, což by tak nevadilo, kdyby to bylo vykompenzováno nadupaným materiálem a ne jen přehráváním svých inspiračních vzorů. „Uv'Derekh“ má potřebný tlak, instrumentální preciznost, graficky je to dotažené album, ale...
K tvorbě DÆRRWIN se musí přistupovat jinak, než ke klasickému black metalu. Kluci hrají hudbu pro jiné spektrum posluchačů než jsou vyznavači rohatého. Proto upřímně doufám, že nikdo ze členů kapely nemá na bundě čerstvě přišitou nášivku DARKTHRONE.
Seznam skladeb:
- Foreword
- Chapter One
- Intermezzo Before Second Chapter
- Chapter Two
- Intermezzo Before Third Chapter
- Chapter Three
- Intermezzo Before Fourth Chapter
- Chapter Four
Čas: 31:34
Sestava:
- xZdenX – vokál
- Ulwerson – kytara
- Bam – kytara
- Francesco – basa
- Ivan – bicí
