Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
FORGOTTEN SILENCE - Vemork Konstrukt

Rozhovor s východočeskou skupinou MARANA, která si klade nemalé cíle.

Nové kapely vznikají a vznikají… a tak se před dvěma roky ve východních Čechách objevila MARANA. Ačkoliv za sebou má jen jednu kratší nahrávku, není od věci dát občas slovo partě, která je takříkajíc na startovní čáře. MARANA má ambice dobýt velká pódia, v jejích řadách se sešla vcelku zajímavá sorta muzikantů, z nichž většina prošla řadou žánrově rozmanitých kapel. O tom, jak jim to společně ladí, o nahrávání debutu, koncertech i plánech do budoucna jsme si povídali s Otakarem Říhou zvaným Kazatel.

Ahoj, MARANA asi zatím nepatří mezi známé pojmy, tak na úvod určitě neuškodí krátké ohlédnutí – kdy, kdo, proč, proč MARANA?
    
Kapela byla založena v roce 2016, tento název byl použitý, protože jsme měli (a stále máme) v oblibě oldschoolové hry na PC. Název je právě ze staré PC hry Blood, kde místní nepřátelé, kteří jsou členy sektářského kultu, pokřikují ve svém jazyce spoustu hlášek a jednou z asi nejčastějších je marana, tedy v překladu smrt. A prvotním impulsem bylo samozřejmě hrát pořádný brutality. Všichni jsme muzikanti, dřív jsme spolu hráli v kapele POHŘEBNÍ HRANICE – mluvím teď o zakládajícím seskupení Smolík (kytara), Inkvizitor (bicí), Kazatel (zpěv) – a chtěli jsme založit kapelu, která bude lámat rekordy a velká pódia a stále na tom tvrdě makáme.

Když si slovo „marana“ zadám do webového vyhledávače, kromě vaší kapely a významu slova (v sanskrtu smrt) se v nabídce objevuje americké město, estonská vesnice a nějaké boty na skateboard. Když jste název vybírali, hledali jste na netu, jestli tenhle název už někdo nepoužil, nebo jestli nemá slovo nějaký jiný, pro metal nevhodný význam? A omrkli jste informace o zmíněném městě/vesnici či botkách? To by bylo celkem stylové, kdybyste si je koupili… (úsměv)

Přiznám se, že nás vůbec nenapadlo to kontrolovat. Začalo to tak, že mi Inkvizitor zavolal, že chtějí založit kapelu a že se bude jmenovat MARANA. Já jsem hru Blood neznal, takže mi vysvětlili, co to slovo znamená a byl jsem pro. Mysleli jsme si, že je to vysoce originální název a že se nikde nevyskytuje. Hra Blood je sice kultovka, ale není tak známá jako třeba Doom, takže jedna hláška z vymyšleného jazyka bude na světě unikát. Až později jsme to hledali na netu a narazili na to město, ale že jsou i boty a v sanskrtu že to slovo existuje a opravdu znamená smrt, to je pro nás novinka. Začínám nad těmi botami dost uvažovat. (úsměv)

Jak jsem psal v úvodu, zatím nejste příliš známí, takže druhá představovací otázka – kdo tvoří aktuální sestavu a co už mají jednotliví členové na hudebním poli za sebou?

Tak začneme od kytar. Milan Karpíšek (31), teď přejmenovaný na Satana, drtí svou šestistrunku od svých 10 let. Ve své podstatě jsme ho ukradli z kapely YOSHIMITSU (což jsou naši kamarádi z Moravské Chrastové), kde hrál na kytaru, ale jejich power violence ho z hlediska kytarových technik dostatečně neuspokojovalo. Jelikož jsme tenkrát hráli jenom ve složení kytara, bicí, zpěv, hledali jsme všechno, co nás zvukově vylepší, takže poté, co jsme ho svou dosavadně složenou hudbou oslovili, se k nám rozhodl přidat. Ve svých mladých letech békal kapele MITOSIS.

Dominik Zach (19) hraje na svou kytáru od 11 let. Je to obrovský talent a věříme, že hudbu MARANY posune zas o pořádný kus dál. Momentálně hraje ještě v kapele CHAOTIC AGE; ti hrají vesměs covery.
    
Jan Vyskočil (41), zvaný Káňa, rozezvučuje svou basu od roku 2013, ale hudebně, jak jistě všichni ví, je aktivní již přes 20 let a to hlavně v kapele TWISTED TRUTH, která právě stagnuje, protože nemá bubeníka. Káňa momentálně ještě zpívá v bandě ČERTŮF PUNK, která má též nemalé ohlasy na scéně. A pokud se někdo pohybuje na blackové scéně kolem Karviné, tak asi slyšel o projektu URGE, ve kterém Káňa též figuroval.
    
Štěpán Bobek (24), aka Inkvizitor, hraje na bicí skoro 10 let a je to slyšet. Vystřídal asi tunu kapel (POHŘEBNÍ HRANICE, MENTÁLNĚ NARUŠENÁ MOUCHA, AND THAN SHE FARTED, ORTODOX TERROR a další), ale momentálně se naplno věnuje MARANĚ.
    
Otakar Říha (24), alias Kazatel, hraje na své hrdlo od 15 let, kdy hrál společně s Inkvizitorem v kapele POHŘEBNÍ HRANICE, dále je jeho jméno spojováno s více méně garážovými projekty jako POT A KREV, UNHOLY SOLDIERS nebo s nikdy nehrajícím projektem Y.M.I.Y.L.

Když to celkově shrnu, tak jsme se hudebně vystřídali ve stylech punk, black, grind, thrash, power violence, fastcore, crust a po tom všem jsme konečně dozráli technicky k deathu. I když on to není úplně tak čistý death, je tam slyšet spousty jiných vlivů. Je to takový náš hudební podpis, proto tomu říkáme blood metal, když už jsme se inspirovali hrou Blood.

POHŘEBNÍ HRANICE, to je docela zajímavý název. Jak dlouho kapela fungovala, co hrála a proč jste si název nenechali?

Díky za pochvalu, lidem se ten název líbil, přišel jim vtipný. Hráli jsme spolu asi 3-4 roky a bylo to něco, co jsme nazývali alternativní black s growlem. Jeden náš kamarád to nazval blackcore, když se ten nazval pak rozmohl, tak už to nebylo tolik fantaskní, ale název jsme si nenechali, protože tohle byla nová kapela, s jiným cílem, s novým začátkem. Pohřební hranice vzplála na Svitavsku a zase také vyhasla a na jejím popelu vznikla nová skupina – MARANA.

Za tu krátkou dobu jste stihli i nějaké ty personální změny. Proč vaše řady opustili Smolík a Dalibor? Jestli správně čtu informace na obalu, tak „Death is hidden in the plastic“ už nenahrával Smolík, ale ani Káňa a Dominik.

No, nejvyšší čas to vyjasnit s tou personalistikou. Dalibor Peňáz je totiž v našich kruzích zvaný Smolík, jenže nechtěl na obalu tuhle přezdívku a tak si vybral ze srandy přezdívku Breakdown, takže se nahrávání účastnil. Naše řady opustil, protože mu toho kapela brala moc. Pokud hrajete jednou za měsíc ve svém městě, je to oddychovka, ale pokud je váš cíl dostat se na velká zahraniční pódia, musíte kapele obětovat spousty času, energie, pohodlí a v neposlední řadě dokonce i peněz. Navíc se nechtěl proslavit s deathovou kapelou, nýbrž s metalcorovou, což MARANA rozhodně splňovat nebude. Je pravda, že Káňa a Dominik na „Death is hidden in the plastic“ nejsou, protože tenkrát ještě nebyli v kapele. Káňa s námi brnká od nového roku a Dominik asi měsíc. Upřímně, sehnat muzikanta, co chce kapele naplno věnovat, není žádná sranda. Nějak to muzicírování lidi asi netáhne.

Na kontě má MARANA zatím jen jednu nahrávku, kterou jste nahráli v nepříliš známém studiu… Co vás k tomu vedlo? Jak jste s výsledkem spokojeni?

CD jsme nahráli v nahrávacím studiu Neeasi record u Mike Duška a byla to naprosto senzační spolupráce. Mike je skvělej chlap, vyšel nám ve všem vstříc a my si ho nemůžeme vynachválit a to jak z hlediska jeho přístupu, tak i z hlediska výstupu jeho práce.

Co jsem tak pochopil, tak nabízíte CD za symbolickou cenu. Proč to?

Cena je vskutku lidová a to 60 Kč, jedná se pouze o náklady, neboť chceme, aby se naše tvorba dostala k co největšímu počtu uší. Pořídili jsme 100 kusů a co se týče odbytu, tak že by nám lidé utrhali ruce, se říct nedá, ale skladem nám všechno rozhodně neleží. Obecně mám pocit, že lidé jsou teď více zvyklí kupovat CD na koncertech i od neznámých kapel, takže pokud si od nás někdo něco koupí, je to většinou CD nebo nášivka.

Co mi ale není úplně jasné, je vydání vlastním nákladem plus v Pařátu coby split s HISTOS. Která edice vyšla dřív? Jak došlo k navázání spolupráce s Pařátem?

Prvně vyšlo demo naším nákladem a začali jsme ho šířit všude, kde se dalo. Asi po pár dnech se nám ozval Pařát, že ho to zaujalo a jestli to nechceme vydat v jejich říjnovém vydání. A jelikož je to demo, tak by to mohlo být formou splitu s někým, koho si najdeme, a pokud ne, tak nám s výběrem pomohou. Jelikož jsme si nenašli parťáka na split, tak nám domluvili HISTOS a my jsme opět jenom rádi. Kluci s HISTOS jsou super lidi a jsme rádi, že máme společný počin. Takže ve své podstatě se jedná v Pařátu o reedici.

Vaše muzika se dá označit jako death metal s lehkými úkroky ke grindu, v obou případech ale old school vládne. (úsměv) O kterých kapelách se dá říci, že jsou vašimi inspiračními zdroji?

Těch inspirací je hodně, každý má asi svou vlastní, ale pokud bych měli vyjmenovat kapely, na kterých se všichni shodneme, budou to asi CANNIBAL CORPSE, BENIGHTED, THE BLACK DAHLIA MURDER a díky Milanově CD v autě, které posloucháme pravidelně při cestách ještě CYTOTOXIN. Pravda tohle zrovna není plejáda old schoolu, ale jak říkám, těch inspirací je hodně a mohli bychom tu jmenovat desítky kapel, ale na těchto se všichni stopro shodnem.

Texty máte v češtině, ale obal CD je neobsahuje… o co v textech jde?

Texty jsou v češtině, pouze názvy skladeb máme v angličtině, aby byly mezinárodně srozumitelné. Češtinu používáme, protože je chceme přiblížit naší hlavní fanouškovské základně, tedy Čechům. Plánujeme je však ještě přeložit do angličtiny a dát je na web, aby i naši zahraniční fandové měli možnost si přečíst, o čem tam hudláme. A jedná se hlavně o levicově sociální témata, jako je domácí násilí, sexuální zneužívání ze strany rodičů, důvody, proč lidi skončí u prostituce, drogová závislost, bezdomovci atd. Pokud chcete psát a popisovat brutality, nemusíte si vymýšlet scénáře z béčkových hororů, stačí se na ulici rozhlédnout kolem sebe, to je ta skutečná brutalita, proto je většina textů inspirována reálnými příběhy. Někdy je text odlehčen, ale pořád v něm je základ skutečného problému.

Přijde mi, že obal s texty moc nekoresponduje. Co vlastně znázorňuje a kdo je jeho autorem?

Právě, že koresponduje. Je v něm totiž znázorněna hlava, která je dušena pomocí igelitového pytlíku, což je podtrženo názvem desky, který volně v překladu znamená „Smrt je skryta v igelitu“. Stejně se totiž jmenuje hned titulní píseň, která popisuje těžký život dětí, ze kterých se staly bezdomovci z nejrozličnějších důvodů a jedna z jejich hlavních aktivit, jak dát svému životu smysl, je inhalace výparů lepidla z igelitových pytlíků. Strašný osud, který bude mít ještě strašnější konec – smrt v mladém věku. Proto to dušení, droga jim totiž pomalu ukrajuje ze života.
Autorem loga a obalu je Milan, protože je vlastně skoro jediný, kdo z nás umí funkčně pracovat s grafickými editory, takže veškeré fotografie a grafiky pocházejí z jeho dílny. Důležitost těmto věcem přisuzujeme stejnou jako všemu ostatnímu, tedy velkou. Bereme vše vážně a nic nezanedbáváme. Pokud chcete bořit velká pódia, nemůžete nic nechat náhodě.

Kolik koncertů máte za sebou?

Koncertů máme za sebou relativně málo, něco kolem 10, takže se zatím těžko vybírá úplně ten topový. Mám pocit, že každý zatím byl skvělý a něčím výjimečný. Například když jsme křtili CD, tak to byla skvělá upocená UG akce, kde byla hlava na hlavě a ruka na ruce. Naposledy, když jsme hráli v Novém Jičíně na akci od kluků z Top Sekret, tak jsme hráli poslední a místo toho, aby tam byli poslední přeživší, tak celý klub byl jako smyslů zbavený a pařil do posledního válu. Jak říkám, každá z akcí byla zatím topovka, doufáme, že jich bude takových co nejvíc.

Co zahraničí? Plánujete koncerty i v cizině, nebo zatím cílíte jen na domácí publikum?

Tak do zahraničí rozhodně!!! Momentálně už sami plánujeme cesty ven, z finančních důvodů zatím „pouze“ po Evropě, ale i tak jsme z toho nadšení, že ta možnost je. Akorát je třeba ještě zařídit fůry věcí, takže zatím nebudeme nic prozrazovat, ale až přijde ten čas, vykřikneme to hned do světa.

Jste v podstatě na začátku své cesty. Kam by měly směřovat vaše další kroky?

Plány do budoucna jsou jasné, urvat co nejvíce koncertů a to jak na tuzemské, tak na zahraniční scéně. Za chvíli půjdeme nahrát zbytek válů, takže co nevidět vydáme full-lenght CD. Momentálně prostě jdeme za tím maximálně vykřičet do světa jméno MARANA a to takovým způsobem, aby, až budeme napsaní na plakátech zahraničních festivalů, bychom byli psaní velkým písmem.

RECENZE

Facebook
Bandzone

 


Zveřejněno: 02. 04. 2018
Přečteno:
3852 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář