LVMEN předloni povstali z popela, i když se oficiálně nikdy nerozpadli, a je o nich zase hodně slyšet, a je to moc dobře. Loňskou skvělou desku „Mitgefangen Mitgehangen“ podpořila kapela pár koncerty, ale až letos do toho tahle legendární banda práskla a vydala se na regulérní souvislé turné, které se ve svém závěru přesunulo do Prahy, kde se odehrál předposlední koncert celé tour.
Jak se dalo očekávat, o akci byl enormní zájem a bylo tím pádem jenom dobře, že se koncert konal ve větším klubu, než jakým byla v roce 2016 pražská „Sedmička“. Našťouchaná Akropole byla jasným důkazem správné volby a stvrzením faktu, že LVMEN jsou kapelou, na kterou se nezapomíná.
Celé turné s LVMEN jedou TOMÁŠ PALUCHA, ale v Praze se navíc k této dvojce přidali spřátelení PLEASE THE TREES, což nebyla špatná volba. I když kapela oproti LVMEN plave v mnohonásobně měkčích rockových vodách, určité průnikové body se daly vystopovat. Přišlo mi, že skupina hrála poměrně odlišný set od koncertu, který jsem měl možnost vidět v létě na Boudě. PLEASE THE TREES přehráli skladby, které zčásti vyzněly poměrně psychedelicky a přišlo mi, jako by své obvyklé hitovější věci nechali spát. Ale hodnocení je to jen povrchní, protože s kapelou nemám tolik zkušeností, studiovou v podstatě vůbec.
Jestli tento večer přinesl nějaké překvapení, pak to bylo jméno TOMÁŠ PALUCHA. Jak už asi většina lidí ví, TOMÁŠ PALUCHA je kapela, kterou tvoří duo kytaristů Jan Tomáš a Libor Palucha, kteří jsou doprovázeni dalšími spoluhráči na basu a bicí. Předloni se jejich jméno notně skloňovalo v souvislosti s deskou „Guru“, která ovšem kolem mě jen tak profičela a nezanechala výraznou stopu. O to větším překvapením bylo jejich vystoupení. TOMÁŠ PALUCHA hráli všechno možné, jenom ne to, co jsem na základě jejich LP očekával. Kapela stála na nápadech obou kytaristů, kteří se výborně doplňovali a zároveň každý hrál něco jiného. Od umírněnějších linek někde na pomezí post rocku se postupně přicházelo až k tvrdším pasážím, kde zněli TOMÁŠ PALUCHA jako střet LVMEN a NEUROSIS. Až někdy v půlce setu mi došlo, že je jejich celá produkce čistě instrumentální a až jsem byl překvapený, že žádný vokál nepostrádám. Předposlední věc byla poměrně hodně temná a tak, asi aby se nekončilo v černých barvách, závěr zpestřila rytmicky hravá věc, která jen podtrhla dojem ze skvělého setu.
Tři ze čtyř členů TOMÁŠ PALUCHA (oba kytaristé a bubeník Regál) zůstali na pódiu a doplnili tak zbylou trojici LVMEN – Husára, Melnika a Frantu. Koncert odstartovalo krátké noisové intro, které je součástí věci „XXII“, která už za tak krátkou chvíli silně mezi lidmi zakořenila a bude vnímaná jako jedna z top věcí kapely. Geniální úvod, jenž namluvil pan Krobot, dokázal přítomné vtáhnout do hry a na necelou hodinu nepustit ze spárů tolik promyšlené muziky. Stejně jako loni v Plzni se nic v playlistu neměnilo a tak se set opět skládal jen a pouze z poslední desky „Mitgefangen Mitgehangen“. Což mi oproti loňské zkušenosti nevadilo, protože poslední deska ve mně stačila uzrát a člověk si tak byl schopný naplno užívat veškeré dějové zápletky, kterých LVMEN naservírovali nespočet.
Tradičně silný hudební podklad zvýrazňovala dvojice bubeníků, což od dob KYLESY vlastně ani živě nepamatuji, a ačkoliv bych si zvuk právě u bubnů dokázal představit lepší, byla jejich obsluha zážitkem. Pochmurné tóny ještě prohlubovala projekce, která je nedílnou součástí kapely. Obzvlášť obrázky ke konci, kdy smrtka máchala kosou a chvíli nato se na obrazovce objevily obličeje dvou zesnulých členů Dády a Mirdy. Závěrečná poupravená věc „I“ předpisově propojila staré s novým a jen podtrhla pocit, že se kapele podařilo na svá starší díla vhodně navázat, neklesnout pod už tak vysoko nastavenou laťku a že existence LVMEN má stále smysl. Což bylo jasně patrné na reakcích publika, mezi nimiž bylo plno pamětníků, ale i lidí, kteří nemohou LVMEN na vrcholu sil pamatovat.
