Ještě před rokem bych se ani nenadál, že někdy uvidím LVMEN naživo. A hle… loni na podzim jeden koncert v Táboře, v prosinci dvakrát za sebou vyprodaná pražská Sedmička a ohlášení nového alba na rok 2017. Samé dobré zprávy. Pokud se nepletu, tak od té doby byly v plánu pouhé dva koncerty. Jeden před čtrnácti dny v Brně a druhý právě v sobotu v plzeňské Lampě.
Bylo evidentní, že se jedná o velkou událost a tomu nasvědčovala i návštěvnost. Přicházím ke klubu na avizovaný začátek setu předkapely a nestačím se divit, kolik lidí postává venku a hulí. Jsem neskutečně rád, že jsem z akce přijel nepřidušen a nesmrdím jako popelník, ale tenhle nesmyslný zákon o kouření neschvaluji. Tou dobou je už Lampa slušně naplněná i zevnitř a čeká se na NIC. V mezičase se dávám do řeči s klukem, který měl chuť na pivo, jenž se musí pít v útrobách klubu, zatímco jeho kamarádi dali přednost kouření na chodníku… bohužel tohle je jen začátek absurdních zákazů, které se budou pod vedením slovenského oligarchy a jemu podobných jenom stupňovat.
Role předskokana se chopili NIC, což dávalo smysl. Jedná se o místní partu, část její tvorby čerpá z podobných hudebních vod jako LVMEN a tudíž žánrově to k sobě ten večer ladilo. Navíc jsou NIC už poměrně zavedenou kapelou, se slušnou základnou posluchačů, což bylo na ohlasu znát. Hned od úvodních tónů mě napadla myšlenka, že pro NIC musí být poctou zahrát si s LVMEN, jelikož jejich první věc si pohrávala s tóny v klasickém vyznění post hardcore plného atmosférického oparu, podobně jako to dělá hlavní hřeb večera. Jenže jak je známo, NIC kombinují už zmíněné vlivy s black metalem a tak nechyběly nezbytné vichřice, ve kterých NIC plenili. Kapelu jsem dlouho neviděl, ale stejně jako tak v minulosti i teď hráli NIC se třemi kytarami a bez basy, ale zvuk tím rozhodně netrpěl. Kytaristé vyluzovali chytlavé vyhrávky a několikrát mi přišlo, že se v jejich skladbách v pomalejších pasážích objevuje větší množství melodických momentů, které na mě byly chvílemi až lehce nasládlé. Celkově mě ale NIC bavili, i když doma mě poslední dobou post hardcore v kombinaci s blackem poslouchat nebaví.
Chvíli po desáté nastoupili LVMEN, na které se nezapomnělo ani za ta dlouhá léta jejich nečinnosti, což je jenom dobře. Kapela, která nahrála takové skvosty, si přízeň zaslouží všemi deseti a v Plzni to bylo znát. Osobně jsem ještě nikdy tento klub neviděl tak zaplněný, i když zase tolik akcí jsem tady nenavštívil, což ale nic nemění na tom, že koncert LVMEN byl událostí. Ze čtrnáct dní starého vystoupení v Brně jsme pochopil, že kapela hraje z ničeho nic se dvěma bubeníky, což, jak se ukázalo, byl asi jenom jednorázový experiment, protože v Plzni seděl za bicími jenom jeden ze tří členů klasických LVMEN – bubeník Mělník. Dále se dalo vytušit, že LVMEN hrají jenom nový materiál, který ke vší smůle nemám naposlouchaný, protože novou desku jsem zakoupil až na koncertě. Naštěstí virtuálním světem už nějaký čas létá uvolněná nová věc „XXII“ a ta mi stačila v uších zdomácnět a moc se jí tam líbí. A jelikož podle sledu skladeb je pojmenována číslem „XXII“, logicky odstartovala koncert právě ona. Musím říct, že, už jen kdyby kvůli téhle skladbě, návrat LVMEN smysl měl. „Dvacetdvojka“ asi navždy zůstane v paměti jako ta, v které vede monolog pan Krobot, což zní skvěle. Naživo se jednalo o silný koktejl, tak, jak ho uměli staří LVMEN originálně namíchat. Nechyběla kombinace tišších pasáží, proložená těmi rychlejšími, což zafungovalo i tentokrát. V těch ostřejších fázích potom zněla kapela hodně syrově, což podtrhávali svými řvanými vokály klávesák Husar a novic v sestavě basák Franta Klimt (ex-MITOTE, atd.) V jednu chvíli člověk nevěděl, jestli má sledovat dění na pódiu, nebo tradiční projekci promítanou v pozadí. Ta nabírala největší účinnosti v kombinaci s nasamplovanými pasážemi; tady v tom bodě LVMEN kvalitativně rozhodně neslevili.
V průběhu celého setu zřejmě došlo na všechny nové věci, které jsem kvůli faktu, že jsem je slyšel poprvé v životě, nemohl plnohodnotně ocenit. Jejich vyznění nebylo nijak diametrálně vzdálené výrazu LVMEN, který má každý v hlavě zažitý, přesto i díky živé prezentaci působil nový materiál poměrně tvrdě, snad i rychleji. Výjimku tvrdila sympaticky znějící věc, v které si uzmula čisté pěvecké party další z nových tváří, kytarista Tyson Cosby, alespoň doufám, že to je on. Jelikož nové album „Mitgefangen – Mitgehangen“ je na jednom LP a jeho délka není tím pádem nejdelší, byl set doplněn ještě o jednu věc, kterou byla znovu oprášená „I“, která svou délkou téměř patnácti minut natáhla celkový set o čtvrtinu. Volba to byla výborná, skladba byla sice poměrně upravená, ale její vyznění a dopad byl neustále drtivý. Samozřejmě by člověk uvítal víc starších věcí, co bych dal za takové „IX“ a „XIII“, ale na druhou stranu postoj kapely chápu. Zkoušet staré věci, když mají teď ty nové, pozměněná sestava…
Koncert uběhl jako voda a po necelé hodině se nechce nikomu věřit, že je skutečně konec. Ale u podobných kapel se na přídavek nečeká a myslet si, že se LVMEN nechají vyvolávat zpět, je holý nesmysl. A tak i přes skvělý úvod a dokonalý závěr odcházím lehce nerozhodný v hodnocení, jaký koncert jsem vlastně navštívil. Vidět LVMEN jsem moc chtěl a to se mi splnilo. Kvůli neznalosti nového materiálu nemůžu ale tvrdit, že bych si užil každou notu, což platí i při poslechu LP „Mitgefangen – Mitgehangen“, které se mi tu při psaní reportu točí. Tohle potřebuje čas.
