Je naprosto běžné, že kapely vydávají nahrávky pravidelně každé dva roky, nebo i častěji, aby byly vidět. Ale některé jsou v tomto ohledu tak trochu výjimkou a snadno se může stát, že čas běží rychleji, než by samy chtěly... a najednou je prodleva dlouhá sedm roků. Právě tolik jich uplynulo mezi posledními dvěma full nahrávkami brněnských MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOUR OF QUEER DECAY. Tato kapela, jíž lze několikrát do roka vidět na mnoha tuzemských pódiích, se konečně odhodlala zajít do studia a po dlouhých letech potěšit všechny fanoušky líbivých prasečinek a bujarých tanců novým počinem. Ten, kdo někdy MICINY viděl naživo, musí uznat, že dělat hudbu je pro ně především zábava a oproštění se od každodenních starostí.
Po přečtení prvního odstavce by se mohlo zdát, že půjde o klasickou humpa grind skvadru, která sází jednu skladbu hezky za druhou, aniž by mezi nimi byl sebemenší rozdíl. Opak je ale pravdou. Pokud si čerstvou nahrávku pustíte, tak první, co vás jistě zaujme, bude zvuk. Na zhuštěné kytary je dnes zvyklý každý. Ale MINCING FURY se podařilo najít kytarový efekt, jenž na jednu stranu skvěle zhutňuje, ale na stranu druhou nic nepřehlušuje. Proto není problém během poslechu několikrát registrovat i probublávání baskytary. Krom kytar mě hodně zaujal právě tento nástroj. Sám nevím, jak bych to přesně popsal, ale častokrát mám pocit, jako by právě baskytara ohraničovala místo, kam až může hudba zajít. Něco jako pomyslné obroušení ostrých hran vysokých tónů. Nebo jen okraj zvukových možností kapely. Právě takto skvěle namíchaným zvukem se opět potvrdilo pravidlo o tom, jak je důležité vybrat to správné studio. Kapela v tomto ohledu sáhla na osvědčenou značku studia Davos. Je fakt, že nahrávky od Otyna jsou vždy zabaleny do skvělého zvuku, který kapelám maximálně sedne. Stejně je tomu i v tomto případě.
Jednotlivé vály jsou jako sněhové vločky. I přes prověřené struktury a postupy jsou každý jiný. Ani jeden se nepodobá druhému. Což je další z plusových bodů oproti jiným kapelám holdujícím tomuto hudebnímu žánru. Ani se nechce věřit, že základy tohoto hudebního tělesa byly kdysi položeny někde v útrobách jedné brněnské hospody za účelem pouhé zábavy. I přesto, že z těchto nároků kapela ani po letech neslevila, se muzikanti snaží, aby jejich skladby byly co možná nejvíce zajímavé. Právě tato variabilita posouvá nahrávku o něco výš. Dovolím si tvrdit, že díky těmto častým zvratům by deska „Thousand Years of Emptiness“ mohla být zajímavá i pro posluchače, kteří moc často nevyhledávají nahrávky v tomto hudebním ranku.
Do hudebních útrob vtáhne hned úvodní „Tenuous Vision“. Skladba, jež zprvu vypadá, že bude pohodovým, ve středních tempech laděným otvírákem, se rozjede do výborného prasopalu. Dost dobře si dovedu představit, jakou náladu tento song vyvolá mezi fanoušky při živých vystoupeních. Jednotlivé riffy jsou dobře poskládány a tak hudba pěkně odsýpá. V pořadí druhá „Thousand Years of Emptiness“ je klasickým grindovým nářezem, plným odpočítávání a pomlk. Právě v této skladbě je nádherně slyšet práce baskytary. Možná právě díky tomu se jedná o jednu z mých nejoblíbenějších položek alba. To bych ale mohl s klidem prohlásit i o ostatních válech. Ty totiž také tepají s razancí kulometu. I přes zdání toho, že kapela míří na nejnižší hudební pudy, se musí uznat, že to dělá s důrazem a promyšleností. O zpěv se střídavě dělí Reef a Milcunt, ale právě prvně jmenovaný je autorem většiny textů. Ty dle jeho slov „pojednávají o nešvarech dnešního světa kolem nás a nastiňují jistou post-apokalyptickou vizi, která nás čeká, pokud se lidstvo bude k sobě a k naší planetě i nadále chovat tak, jak je tomu posledních několik let.“ Když jsem si procházel názvy jednotlivých skladeb, tak první, která mě opravdu zaujala a následně rozesmála, byla „While guitar player Motorak was drinking beers on the bar in the club in Berlin, the rest of the members of Mincing Fury and Guttural Clamour of Queer Decay were trying to find the hostel located just 200 metres from the club which took unbelievable 2 hours of needless walk around the city without a beer“. V názvu je obsažen snad celý text tohoto jeden a půl minuty dlouhého songu.
Zatímco se většina skladeb jeví jako vážná věc, tak za vážnou určitě nemůžeme považovat „Paranormal Abnormal“. Tento úlet-song v podstatě plní i funkci jistého bonusu na konci desky. Skladba je dílem, v němž muzikanti zcela upustili hudební otěže a nechali se vést jen čistou touhou zábavy. Svým hudebním nábojem a silným tanečním rytmem mi dost připomíná „Tranny Pop“ od SPASM. Jen s tím rozdílem, že zde je naprosto jasně řečeno „Táhni od mých dveří“. (smích)
Na nový zásek do diskografie MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOUR OF QUEER DECAY jsme si sice museli počkat několik let, ale to čekání se opravdu vyplatilo. Teď už nezbývá nic jiného, než si kapelu odchytnout na některém z mnoha vystoupení a společně s ní si užít trochu té zábavy.
Seznam skladeb:
- Tenuous Vision
- Thousand Years of Emptiness
- Liability
- Lies
- Break Me Down
- Fake Fate
- Gutalaxomy-Psy
- Access
- Denied
- Progeny
- While guitar player Motorak was drinking beers on the bar in the club in Berlin, the rest of the members of Mincing Fury and Guttural Clamour of Queer Decay were trying to find the hostel located just 200 metres from the club which took unbelievable 2 hours of needless walk around the city without a beer
- Bigger Dement We Hoped
- Paranormal Abnormal
Čas: 31:07
Sestava:
- Reef – zpěv
- Milcunt – zpěv
- Pyjus „Had“ Vypitkowicz – baskytara
- Motorak – kytara
- Dicko – bicí
