Platí to o všech odvětvích, ať už v rovině pracovní, sportovní, ale přiznejme si to, i té hudební. I když se teď nebudeme bavit zrovna o hvězdách, jakými jsou Karel Gott, KABÁT, KRYŠTOF, Aleš Brichta, ORTEL, F.O.B.…, tak i ten náš malý underground je hlavně o penězích. Nemá cenu vám nic nalhávat, šeptá se o tom už léta a i my nyní jdeme s pravdou ven. Nikdo z nás tady na Fobii, a platí to i pro všechny ostatní weby, jako jsou Echoes, Marastmusic, Aardvark…, neudržuje své webziny z čisté lásky k hudbě. Možná tomu tak bylo na začátku kariéry, kdy každý z redaktorů vstupoval do pisatelského života plný elánu a naivních představ, jak napsáním recenze pomůže nějaké spřízněné kapele k jejímu zviditelnění. Jenže to takto nefunguje. Zhruba před deseti lety se postupem času stala z koníčku sice rutina, ale tou dobou velice dobře honorovaná, převážně ze stran kapel a vydavatelství. Najednou tady byl slušný přivýdělek, a i když to byla často nuda, každý z pisálků se držel svého kopyta. Postupně však webziny přestávaly být atraktivní, kapely a vydavatelství začaly formu propagace mířit jiným směrem a nyní si vše pokryjí pomocí sociálních sítí zcela samy. Tím pádem se začaly utahovat finanční kohouty i na té naší zinařské scéně. Jistě jste si všimli, kolik webzinů skončilo (Payo, Abyss, Metalzone, Mortem, Rockmag), jak každým rokem kvalita jednotlivých zinů uvadá, redakce jsou okleštěné, málokterý zin vypotí článek denně… Situace je taková, že honorování za psaní recenzí a dělání rozhovorů (šíleně otravná činnost) je už dnes dávno na hranici symbolické záležitosti a těch několik tisícovek za měsíc, které těm nejaktivnějším redaktorům připluje na účet, není za to vynaložené úsilí důstojnou odměnou. To je potřeba si uvědomit.
V tuto uvadající chvíli se jako blesk z čistého nebe, ano z nebe, pro našeho kolegu Johana otevírá nová životní příležitost. Johan obdržel nabídku nastoupit do redakce věhlasného magazínu Metal Hammer! Dostal tak šanci stát se lepším, bohatším, krásnějším a milovaným člověkem i jinde než v našich kotlinách. Je faktem, že u nás už Johan dosáhl maxima. Posbíral všechna ocenění, Fobia a Pařát mu už dávno nemají co nabídnout. Přáli bychom vám vidět, kolik tisícovek lidí mu poplácalo na koncertech pochvalně po zádech – situace je už natolik neúnosná, že jen tak si vyrazit na akci hudebního charakteru je pro něj neúměrná zátěž. Každý si s ním chce pokecat, vyfotit se… jestli existuje něco jako metalová tuzemská celebrita, je to jedině Johan. Tohle nezažívá ani Petr Korál, natož Petr Herdron.
V průběhu podzimu se upekla přestupová bomba a pro jistotu ji ještě jednou zopakujeme. Je nám ctí vám oznámit, že Johan dostal laso od Metal Hammeru! Od nového roku tak Johan opouští šéfredaktorskou židli Fobiazine a jde za eury a lepším životem do německé pobočky tohoto největšího hráče na trhu. Byt už má zařízený nedaleko berlínského Olympijského stadionu, dokonce údajně dostal permanentku do čestné lože místního bundesligového klubu Hertha BSC, kde ho poprvé bude provádět Vladimír Darida. Absolutně nový svět.
Je možné, že někdo z vás stále nemá úplně přesné představy, o jakou přestupovou bombu se jedná, ale na následujícím příkladě to jistě pochopíte. Zvolíme pro to fotbalovou terminologii. Johan nebude kopat po boku Krmenčíka, Škody, Kadlece... pro tři tisíce diváků na ušmudlaných stadiónech, ale vstoupí do elitního útoku po bok Messiho a Suaréze, Neymara s Cavanim, nebo chcete-li, vedle minimálně stoprocentního muže Ronalda s Benzemou. Takovýto kariérní skok, byť téměř v důchodovém věku, jde udělat i z toho našeho skromného českého rybníčku. Hluboký respekt, Johane!
Johanův příběh je fascinující a snad si z něho mladé pisatelské naděje vezmou příklad. Recept je jednoduchý: je potřeba vydržet, být zarputilý, občas dokonce i nespat, aby se dokončil článek a odměna se dostaví. Johan celá léta makal, dřel, psal a psal a tak trochu se i kamarádil na správných místech... to ale není výtka, spíš jeho šikovnost. Každopádně to, co bral v korunách, teď bude dostávat v eurech, a za to se ta dřina v předešlých letech vyplatila! Podle uniklých informací se teď Johan pilně doučuje anglický a německý jazyk – oba sice na slušné úrovni ovládá, takže nemá problém komunikovat s kapelami a labely a následně překládat do češtiny (z jistých důvodů to dlouho tajil, protože jinak by ho Petr Herdron z Pařátu dávno zahltil další prací), ale publikování v zahraničí je přece jen jiný level. Ale doučování prý jde hodně dobře, mladá slečna učitelka je moc milá a občas udělá Johanovi i něco nad rámec její pracovní smlouvy, takže se zdá, že vše jde zatím dle plánu, možná i lépe. Navíc se Johan už od hlubokého mládí dokáže plynule domluvit rusky, což otvírá jemu a celému Metal Hammeru další prostory pro extrémně velký a dobře placený trh. Ve smlouvě má klauzuli, že v případě, že se mu bude po celý následující rok dařit, dostane šéfredaktorskou židli v ruské pobočce, kterou Metal Hammer plánuje od roku 2019 zřídit v centru Moskvy.
Tuzemská zinařská scéna však tímto přestupem utrpí zásadní ránu a je dost možné, že minimálně Fobia do roka a do dne skončí, protože takového druhého srdcaře a bráchu prostě nenajdete. Tak to prostě je. Takovýmto talentem obdařený žurnalista se u nás narodí jednou za padesát let.
Asi vás napadne, jaký dopad bude mít Johanův odchod do Německa na fungování Fobiazine... Momentální situace v táboře Fobie je taková, že je redaktorské jádro neustále v šoku a neví, co pořádně dělat dál. Po jedné prosincové náročné noci a ještě náročnějším ránu komise složená z představenstva a čínských investorů ustanovila, že se na šéfredaktorské křeslo posouvá Coornelus, který se začal intenzivně učit česky, a uvidí se, co bude dál. Spíš ale nečekejte nic. Johanovu charismatu a umění držet redakci pořád ve střehu, být v těžkých chvílích přítelem a naopak ve správný čas se nebát dát redaktorům „Fergusonův fén“, se nemůže nikdo ani přiblížit.
Na závěr se sluší Johanovi popřát hodně štěstí v jeho budoucím životě. Je víceméně jasné, že od ledna to pro něj bude to pravé metalové sex, drogy a rokenrol! Johan si teď místo pravidelného lahvového Dudáka před spaním bude dávat do nosu Heineken, místo jedné ženy, sice milé, ale přece jen starší, bude mít k dispozici tři metalové dračice v nejlepších letech a nebude už muset psát recenze na umaštěná proma zaslaná poštou, ale na čerstvoučké a nejprestižnější nahrávky přinesené na zlatém podnose a podložené stoeurovou bankovkou… minimálně.
Budeš nám chybět, šéfe!
Kolektiv Fobiazine.
