EXTIP – Extip

Je to skoro neuvěřitelné, ale kořeny EXTIPU sahají do roku 1979. Tehdy ještě pod názvem TIP, ale s basákem/zpěvákem Mikim Mikuškou v sestavě! Vykřičník je na místě, Miki totiž s určitou pauzou v osmdesátých letech v kapele působí dodnes, stejně jako druhý důležitý člen, kytarista/zpěvák Sveťo Korbel, který se přidal na začátku osmdesátých let (a je zároveň dlouhé roky aktivní i ve SLOBODNÉ EURÓPĚ). Oba pánové plus bubeník Tibor Čech jsou podepsaní pod albovým debutem, oficiálně eponymním, neoficiálně označovaným jako „Pekný, škaredý deň“, podle názvů stran desky. Ta byla dlouhou dobu jediným vydaným počinem kapely; nepočítáme-li reedici s několika bonusy v roce 2001 (pod názvem „Kraken“), druhé album „Nová stará doba“ vyšlo až v roce 2008, a od té doby nic. Až letos Papagáj oprášil debut a vydal jej v reedici, aby nakrmil i punkery, kteří v době založení kapely, či původního vydání v roce 1991 nebyli na světě.

A jak je u PHR Records zvykem, reedice nabízí něco extra. V případě alba „Extip“ je to hlavně provedení vlastní gramodesky i obalu, zvuk navíc prošel remasteringem, o který se postaral Bármy ze ZEMĚŽLUČE – a deska hraje opravdu parádně. Ale ještě k fyzickým parametrům – vlastní vinyl je zlatý lehce průsvitný, obal rozkládací, uvnitř gatefoldu jsou texty i dobové fotky, na zadní straně seznam skladeb a čtyři královské karty, přičemž barvy si kapela upravila po svém – srdce doplňují tráva, pivo a kytara. Pivo nechybí ani na titulce, muzikanti sedí v hospodě a zajímavý je určitě fakt, že aniž by dopili rozpité pivo, už jim tam stojí nové kousky. (úsměv) Aby ne, pivo se v textech objevuje poměrně často – ale nejde jen o takové ty laciné hospodské popěvky, spíše o popis klasického punkového života, který se skládá z piva, trávy, rock´n´rollu… hlavní je dobrá nálada. A ta z první strany alba sálá na všechny strany. Bratislavští před šestadvaceti roky nahráli docela pestrou kolekci, která osciluje od bigbítu přes rock´n´roll, punk až k hardcoru.

Úvod obstarává klasický slogan RAMONES „Hey ho, let's go“ a po něm následuje muzika, která nemá k RAMONES daleko – „Kengura“ je hravá legrácka s absurdním textem, i když pro české posluchače je absurdní už jen to, že se na Slovensku řekne klokan kengura. (úsměv) Druhá skladba je bigbít / hard rock, text o tom, že život je rock´n´roll, dobře do svěží muziky pasuje, i když ono neustálé omílání ústředního sloganu už tady bylo mnohokrát. Po dvou skladbách ve středních tempech EXTIP zrychlují, z rukávu vytahují svižnou punkovou rotyku, která nutí do skoku (poga) a střídání žánrů je určitě ku prospěchu věci. Čtyřka je zase pomalejší, zpěvnější, s dalším chytlavým refrénem, opět o životě v pohodě, stejně tak následující ještě pomalejší a spíše bigbítová věcička pojmenovaná nejspíš po autorovi textu „Vadim rock“. A pak jsou tu „Ryby“, které mám zaryté v paměti díky jejich účasti na porevolučním sampleru „Punk´s Not Dead“. Vyloženě oddychová záležitost s dalším surreálným textem a tom, že v pokoji létají ryby, nebo že s nimi autor v akváriu surfuje. Můžeme tady dumat, jestli to psal za střízliva (úsměv), ale zábavné to bezesporu je. Závěr první strany patří nejtvrdší áčkové skladbě „Čakám na zelenú“, valivé a zachmuřenější věcičce, která po předchozích odlehčených písničkách působí trochu chladněji.

I úvod béčka je trochu zamotanější, „Krajina času“ je rytmicky nejpestřejší a dnes by se možná řeklo emopunková, i kvůli textu, který je existenciální, vážnější než předchozí vesměs nic neřešící legrácky. A aby té temnoty nebylo málo, „Anjel“ koketuje s gothic/post punkem, a EXTIP dokazují, že umí věrohodně podat i takto zaměřenou záležitost. Ona je celá druhá strana mnohem vážnější, což koresponduje s jejím označením („Škaredý deň“). Texty jsou spíše pesimistické, ať už jde o popis monotónního životního rytmu, odmítání autorit, prázdné hospody nebo klasické no future téma. Hudebně se taky přitvrdilo, „Tak žijem“ je rychta po vzoru THE EXPLOITED (nebo našich ŠANOV 1), svižně odsýpá i „Nechceme vaše heslá“ s ostře nabroušenou kytarou, následující „Nikde nikto“ je druhá notoricky známá položka, jež se v roce 1990 objevila na již zmiňovaném sampleru, i „Nová smena“ odsýpá a když nad tím tak přemýšlím, tak mi je B.Side milejší, protože je agresivnější a má blíž k hardcoru. Jen závěrečný „Symptóm z vesmíru“ se liší, jak hudebně (je pomalejší, temnější), tak hlavně sci-fi textem, který pojednává o zničení naší planety silami z vesmíru. Skladba končí podobně, jako začíná celá deska, tedy halekáním „Hey ho, let's go“, po kterém následuje něco jako skrytý bonus, který je samozřejmě v drážkách patrný, i když v seznamu skladeb uvedený není. Halekání o pivu do postapokalyptického rytmu bych klidně oželel…

Celkově ale téhle reedici tleskám, jednak Papagájovi, že desku po letech oprášil a vypravil do světa v pěkném balení, jednak kapele, že před lety dokázala namíchat zajímavý a pestrý koktejl, který i dnes bez problémů obstojí a vůbec nezaostává za aktuální punkovou produkcí.

Reedice – nebodováno.

Seznam skladeb:

• A.Side: Pekný deň

1. Kengura
2. Život je rock’n’roll
3. Ideál
4. Nič nenechám náhode
5. Vadim rock
6. Ryby
7. Čakám na zelenú

• B.Side: Škaredý deň

1. Krajina času
2. Anjel
3. Tak žijem
4. Nechceme vaše heslá
5. Nikte nikdo
6. Nová smena
7. Symptóm z vesmíru

Čas: cca 40 min.

Sestava:

• Miki Mikuška – bagitara, spev
• Sveťo Korbeľ – gitara, spev
• Tibor Čech – bubny

Bandzone
Bandcamp
www.phr.cz