Nejbližší koncerty
  • 23. 02. 2024Plzeň, Pod Lampou
  • 24. 02. 2024SEVEN (České Budějovice) + DEAD DANIELS (Praha) společně ...
  • 28. 02. 2024UNDERCROFT Death/Thrash metal (Chile) DEKAPITED Thrash...
  • 06. 03. 2024Stíráš si pot z čela při paralýze volbou během listování ...
  • 08. 03. 2024Hrají: XIII. STOLETÍ legendární gothic rock ( Jihlava ), ...
  • 09. 03. 2024Tortharry, Murmur, Bloodcreek
  • 12. 03. 2024DAVID ELLEFSON (ex-Megadeth) - Bass Warrior Tour 2024. P...
  • 15. 03. 2024- - - First Spring HARDCORE THERAPY - - - 15. 3. 2024 - -...
FORGOTTEN SILENCE - Vemork Konstrukt

Sazka Arena se dočkala prvního koncertu české kapely, tedy v doprovodu zahraničních hvězd. Arakain, jakožto hlavní hvězda večera, splnil očekávání příchozích na výbornou takže fanoušci vnímající jen show a muziku mohli být navýsost spokojeni.

Tentokrát jsme na akci dostali dvě akreditace. Mohli jsme tedy s Manafobem směle vyrazit. Bylo nám řečeno, že novináři mají být na místě někdy mezi půl sedmou a půl osmou. Přišli jsme už na půl sedmou. Po cestě jsme probírali, jak je hrůzné strávit rockový případně metalový koncert ?na židli?, protože pak není možné ho odpovídajícím způsobem prožívat, vnímat a tudíž o něm ani zcela objektivně napsat článek. Inu, jali jsme se následovat instrukcí a u dobře střeženého vchodu č. 31 jsme se registrovali. Jaké bylo naše rozčarování, když jsme zjistili, že každý má na akreditační kartě jiné označení (?foto-tv? a ?press?); přičemž nositel prvního zmíněného byl ten večer rozhodně ve šťastnější pozici?

Jakési teen-age hostesky nás uvedly do podzemní, nevím jestli to nazvat místnosti, kde byly připraveny židle pro novináře a kde jsme se měli všichni sejít a získat jednotné instrukce k pohybu po Sazka Areně. Postupně docházeli kolegové z ostatních přizvaných médií. Seděli jsme v řadách za sebou jako v kině, před sebou plazmovou obrazovku a kolem neustále poletovali členové Arakainu, manažeři a lidé, kteří se kolem koncertu nějak ?motali?.

Krátce po půl osmé přišel zástupce pořádající agentury Bestsport, aby nás poučil zejména o tom co nesmíme a kam nesmíme. Byli jsme rozděleni na dva tábory. Fotografové mohli být pouze u pódia a nám píšícím byla určena tribuna ? tato informace mě značně otrávila, protože jsem si živě dokázala představit, co z koncertu budu mít.

Koncert měl začínat v 19:50, cca pět minut před začátkem byli na své stanoviště odvedeni fotografové. Na pódiu se rozezněly tóny skladeb první kapely a my píšící jsme stále čekali. Podle pořadatele tedy nejspíš není nutné referovat o prvních momentech koncertu.

Když nás mladinká hosteska vedla do patra, stoprocentně se mi potvrdilo, že budeme sedět na tribuně, definitivně nás dorazilo umístění na tribuně v rovině s pódiem ? ono opravdu VIP místo na hokeji není to samé jako VIP místo na hudební akci, kde člověk má posuzovat kromě jiného i zvuk.

Po té, co jsme s kolegou z jiného webzinu prudili ? tedy spíš on hodně prudil, nám bylo umožněno stoupnout si na tribunu přímo proti pódiu mezi kameramany.

Pořadatelům podobných akcí doporučujeme zkusit se vcítit do fans, kteří na jejich akce chodí. On se metalový fanoušek opravdu necítí dobře, tlemí-li se na něj po celou akci ?gorily? instruované, kam všude nemají lidi pouštět. Turnikety, celkově sterilní prostředí a zkostnatělý nelidský přístup by měl být na podobných akcích rozhodně eliminován. Je možné, že právě on způsobil skutečný počet návštěvníků koncertu maximálně tři až čtyři tisíce, nikoli předpokládaný megapočet deset až třináct tisíc.

A muzika? Jak jsem již uvedla, z první kapely jsme toho moc neměli a abych řekla pravdu, tóny její muziky mě za pochodu kolem sedaček nijak zvlášť neuchvátily. Předskokanem číslo jedna byla táborská kapela Gaz69. Na můj vkus v Sazka Areně nic zvláštního.

Druhá přizvaná kapela Seven; hmm, to už bylo jiné kafe. Instrumentální trojice Honza ?Kirk? Běhunek (kytary), Jirka Kejšar (kytary) a Slávek Franc (bicí) v současné době hledá zpěváka, proto byla tentokrát v roli doprovodné kapely, s níž nejprve odzpívala svůj part Doro Pesch a posléze i Blaze Bayley. Doro zvládla publikum celkem solidně rozpařit! Její heavy-metal sexy kostým má také stále něco do sebe. Ale hlavní je samozřejmě hlas, a i ten zpěvačku stále šlechtí. Odzpívala známé pecky All We Are, při které zapojila do své performance publikum, jež nechala opakovat titulní verš písně, dále Fight, Kiss Me Like a Cobra, Burnig the Witches ? velmi příznačný song, když při něm vidíte blond ?divoženku? pobíhající na jevišti.

Blaze Bayley je legendou díky svému někdejšímu působení v Iron Maiden. Ovšem natěšené publikum spíše utlumil než aby je přivedl do ještě většího varu. Působil poněkud neenergicky, což podpořila i skutečnost, že jeho hlas, ve srovnání s jeho nástupcem v ?Železné panně? Brucem Dickinsonem, není nic světoborného. Koncert by se nejspíš bez ?hvězdy? výkonu Blaze Bayleyho obešel.

Po výše zmíněné performanci následovala přestávka. Lidé z tribun se jali korzovat kolem barů, popíjet pivo, předkuřovat se na následující dvě hodiny, případně si za nějaké kilčo dávat snack ve fastfoodu.

Zvukový signál ohlašuje, že na řadu přichází ?hlavní hvězda? akce ? Arakain. Kompozice koncertu slibovala velmi kvalitní představení a jeho aktéři tomuto příslibu dostáli.

Celý koncert otevřela skladba z nového alba Warning! s názvem Vnitřní hlas, kterou odzpíval Petr Kolář. Pokračoval dále písní Prázdnej kout z předposlední placky Metalmorfóza (zatím u mě nad Warningem vítězí energičností, větším nábojem), následují věci ze starších počitů Arakinu A zvony zvoní, Rám křivejch zrcadel a opět nová Strom života. Stejně jako v klipu, i tentokrát přišel Petrovi sekundovat Honza Toužimský (žel na začátku ho nebylo slyšet ? že by vypnutý mikrofon?). Po odehrání ? a hlavně odzpívání ? Stromu života se pánové Petr Kolář a Honza Toužimský střídali v interpretaci jednotlivých písní, některé odzpívali společně, což jim značně dodalo na síle.

Honza rozhodně potvrdil slova Jirky Urbana, který mi kdysi napsal, že ten, kdo Petra Koláře neviděl na živo, nepozná mezi jeho a Honzovým hlasem žádný rozdíl. Byla jsem skutečně překvapena tím, jak jsou hlasově oba pánové ?stejně? vybaveni. Stejná poloha hlasu, rozsah, intonace? Na Honzovi bylo jen chvílemi vidět, že se potřebuje ?otrkat?. Byla na něm občas znát mírná nervozita (jsme ?jen? lidi takže rozhodně netvrdím, že to bylo na škodu). Malinko rušivým elementem v jeho vystupování byla jakási snaha o vytvoření věrné kopie Petra Koláře ? stejné vystupování, stejný způsob komunikace s fanoušky, stejným způsobem uchopený mikrofon, snaha o stejné grimasy? no, třeba to tak není a je to o Honzově přirozenosti, ale?. Jsem si jistá, že má na to, být frontmanem v pravém slova smyslu a zároveň být přirozený a sám sebou. To chce ale čas a zkušenosti. Honzo, hodně úspěchů!

Zhruba uprostřed koncertu byl na pódium uveden Kamil Střihavka (další z nej českých hlasů) jakožto kmotr desky Warning!. S Honzou Toužimským odzpíval Jesus Business přímo z novinky. CéDéčku popřál všechno super a pokropil ho šampáněm. Petr Kolář pak informoval jak má Kamila rád a že Kamil před krátkou dobou přestal kouřit, ale že tak rychle jak s touto neřestí skončil, tak rychle se k ní zase vrátí.

V průběhu večera zazněly pecky jako Už ho vezou, Brána iluzí, Zase spíš v noci sama, kterou Honza věnoval svojí sestře (byla někde v publiku), Hlas krve, Ptáci z ráje, Špatný dny,?

V poslední třetině koncertu přišel na pódium i zpěvák, který s Arakainem absolvoval značnou část kariéry ? Aleš Brichta. Dost lidí po jeho odchodu Arakainu značně lálo, protože Brichta jednoduše k Arakainu patřil, naopak je tábor lidí, pro které Arakain začal být zajímavý až se ?skutečným zpěvem? tj. s příchodem Petra Koláře. Ať tak či onak, Alešův výkon byl dosti utahaný, kde nic není? Ale to už by byla příliš silná slova. Objektivní hodnocení by mohlo znít asi takto: průměrný hlasový výkon. Aleš Brichta si s kapelou vystřihnul Princess a Gilotinu.

V programu se objevila malá vsuvka, v níž se na pódium vrátil Mr. Blaze Bayley a v doprovodu Arakainu odzpíval ironmaidenovskou Man on the Edge. Do hry se opět vkládá Doro Pesch, aby podpořila svým hlasem Blaze v hymně Fear of the Dark ? tohle šlapalo.

Závěr koncertu byl ve znamení nadupané čtvrthodinky, kdy Arenu rozpumpovala Apage Satanas, v níž se vystřídali při přednesu jednotlivých slok Petr Kolář, Aleš Brichta i Honza Toužimský, refrén ?vypálili? všichni dohromady ? a to byla síla! A už tu byly jen přídavky: Pán bouře, Proč? a Amadeus.

Samozřejmě v průběhu koncertu nechyběla představovací pasáž.

Co říci závěrem? Pomineme-li škobrtnutí organizátorů a ne tak úplně nutnou přítomnost zahraničních hvězd, jednalo se o skvělou akci. Arakain dokázal, že je právem tato kapela na špičce českého metalu (ve svém ranku). Kvalitní rytmika (i díky Romanovi Lomtadzemu) v podobě mocných bicích a dunivé basy, výborné hlasové výkony obou zpěváků, celkově profi vystupování, prostě fakt dobrý :)). Koncert jistě významně podtrhoval i kvalitní zvuk a světelné a ohňové efekty. Všichni mohli na poslední noční metro vyrazit s pocitem spokojenosti a radosti, že u toho všeho byli.

www.arakain.cz

www.arakain.cz/clenove/touzimsky/

www.doro.de

www.planetblaze.com


Zveřejněno: 07. 05. 2005
Přečteno:
3521 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

08. 05. 2005 16:03 napsal/a weronyka
Ales Brichta
jo, ja mam moc rada Arakain starsiu tvorbu, sice som to spoznala len pred troma rokmi,takze nie som ziadny stary skalny fanda... No, kazdopadne, Brichta mal ten spravny vyraz v hlase aspon na albumoch, kedze nazivo som ich pocut este s Brichtom nemohla a ktovie ci sa mi to dakedy splni no asi nie:-( No Torr hadam este stihnem dakedy.
08. 05. 2005 01:28 napsal/a manafob
...
no mne prislo vsechno v pohode, ale byl jsem pouze pod podiem... jediny co mi trochu "nevonelo" byla trocha nejistoty od Blaze...
07. 05. 2005 14:28 napsal/a Agos
nejsem si jistý
Já bych jen chtěl říct, že mě asi bavili písničky s Brichtou nejvíc. Nejsem si jistý, zda to není nostalgie (uznávám, že ostatní zpěváci jsou na tom pěvecky lépe). Nicméně ARAKAIN byl v té chvíli tím pravým Arakainem. Docela mě mrzelo, že si nevystřihnul Brichta i Amadea a Proč?