Skoro to vypadá, že na různé post rocky a post metaly je Švýcarsko nejbohatší zemí na světě. Ale ono je to o něčem jiném, o agilitě tamního labelu Czar Of Crickets resp. sublabelu Czar Of Revelations, pod jejichž křídly vychází zejména „postovní“ kapely. Tuhle firmičku vytrvale chválíme za přístup, protože všem svým interpretům věnuje náležitou pozornost – nejen tím, že vydané tituly rozesílá na recenze na všechny světové strany, ale že cédéčka vypravuje ve velmi pěkných obalech. Týká se to i KRANE, kapely z Basileje, jejíž obal je provedený jako šestistránkový digipack, na kterém převládá bílá barva a zvláštní symboly, jejichž význam mi zůstává utajen. V digipacku je sice vložený booklet, ale v něm, kromě fotky připomínající klobouk nějaké houby (nebo možná vojenskou helmu, nebo počátek atomového hřibu, nebo nevím – úsměv), nic, jen latinský slogan Inter arma enim silent leges, což se dá přeložit jako V době války zákon mlčí a zřejmě to naznačuje, že ideové pozadí nahrávky má co do činění s válkou. Cosi o tom píší i v promo listu, ale detaily netuším, a v textech si je nenajdu, protože nahrávka je instrumentální.
Instrumentální tvorbě se kvartet věnuje od založení v roce 2012. O rok později vydal debut „Ouroboros“, letos se o pozornost hlásí s albem nazvaným „Pleonexia“. Název podle chytré wikipedie znamená cosi jako chamtivost, hrabivost, nenasytná touha mít to, co právoplatně patří jiným, a zřejmě to s válkou souvisí tak, že si to, po čem ti chamtivci touží, vezmou silou. Ze seznamu skladeb pak lze dovodit, že válka se neobejde bez plánování (prvním krokem je „I: Strategic Level“), samotných válečných operací („II: Operation Level“) a při nich hraje roli taktika („III: Tactical Level“). Mezi těmito úrovněmi se ještě objevují klamání, destabilizace, vlastní boje a pak následky, takže scénář vypadá jak z nějaké vojenské příručky. Z muziky samotné to ale nejspíš pochopit nelze.
První skladba se rozjíždí hodně opatrně, půl minuty i tiše, celé intro „Deception“ je ambientní, i když v závěru přece jen trochu hrubne. „První level“ už ale nabízí vcelku klasickou post rock/metalovou muziku, v níž na první poslech zaujmou bicí. Ty jsou na žánrové poměry zahrané velmi pestře a mají zajímavý zvuk, chvilkami, jako kdyby se dostalo i na tympány, podobně výrazná je zpočátku i baskytara, ale z ničeho nic se muzika z rockové promění v metalovou, kytary přiostří a i když se vše odehrává bez zpěvu, rozhodně je co poslouchat. Znalci žánru určitě namítnou, že tohle už tady bylo nesčetněkrát, ale mě „strategická skladba“ baví a tak je mi celkem fuk, jestli jsou KRANE originální… taky co je dneska originální. „I: Strategic Level“ je celkem košatá, metalové „výbuchy“ se prolínají s pohodovými pasážemi a sedm a půl minuty uteče prakticky bezděky. „Destabilisation“ je podobně jako první položka hozená do ambientu, ale objevuje se v ní nějaký projev, možná reálný, možná z nějakého filmu, trochu to připomíná postup našich GRANDMOTHER IS DEAD, kteří do podobně laděné muziky zařazovali autentické citáty pamětníků z koncentračních táborů („The Camp“) a působilo to hodně emotivně.
S emocemi si pohrávají i KRANE, ve „druhém levelu“ začínají opatrně, přívětivými melodiemi a opět pestrou rytmikou, první dvě minuty se nesou na poloakustické vlně, aby opět došlo k metalovému „výbuchu“. S tím metalem je to ale tak, že jde typické post postupy, žádné náznaky obvyklé stavby skladeb požívané v death, black či thrash metalu, nejblíž to má k doomu, ale i tohle přirovnání je třeba brát s velkou rezervou. I v „II: Operation Level“ se objevuje proslov nějakého fanatika, po jehož skončení následuje nejsilnější pasáž skladby, atmosférická, a opět dojde na prolínání rockových a metalových postupů. Jestliže jsem u předchozí dlouhé skladby psal, že utekla bezděky, tak tady to platí taky – a to se hraje minut dvanáct, i když na konci si zase bere slovo onen řečník a strhává na sebe veškerou pozornost. „Třetí level“ je zpočátku nejmetalovější, skoro až deathmetalový, ale po chvíli se kapela vrací tam, kde je jí nejlépe, do prolínání emotivních post sfér, v nichž zůstává i v předposlední „bojové“ skladbě. Závěr obstarává trochu podivná „Aftermath“, v níž se objevují záznamy rádiové komunikace či střelba, jako doprovod slouží takřka „neviditelná“ muzika, která funguje jen jako podkres.
K solidnímu dojmu přispívá i zvuk, který si kapela pořídila vlastními silami, jen finální úpravu svěřila profesionálům.
Seznam skladeb:
- Deception
- I: Strategic Level
- Destabilisation
- II: Operation Level
- III: Tactical Level
- Combat
- Aftermath
Čas: 37:46
Sestava:
- Tobias Rickli – bass
- Dominique Anceschi – guitar
- Thomas Krebser – drums
- Mathias Edel – guitar
