Na desku HENTAI CORPORATION se netrpělivě čekalo spoustu let. Je pravdou, že kapela nelenila a meziprostor od poslední nahrávky dokonale vyplnila čilým koncertováním, nicméně čtyři roky pauzy je prostě dost. Dost by to bylo za všech okolností, ale v případě této talentované kapely se ten čas táhnul jak med. Osobně jsem čekal od novinky velké věci, ale po několika desítkách poslechů musím říct, že to, co se skrývá pod názvem „Intracellular Pets“, je víc než jen standardně vydařená deska.
Jak už všichni dávno ví, při popisu toho, co vlastně HENTAI CORPORATION hrají, by si vylámal zuby kde kdo. V případě těchto šílenců platí, že ať řeknete cokoliv, vždy budete mít pravdu, ale zároveň lze vaše tvrzení snadno zpochybnit. Mix, kterým se kapela prezentuje, stojí samozřejmě na rockových základech, ale její skladatelský rukopis je natolik specifický, že nejenže podobnou kapelu u nás těžko najdete, což není nic zvláštního, ale podobnou budete těžko hledat i v zahraničí. Samozřejmě pár styčných bodů, jakými se třeba prezentovali MARS VOLTA, by se našlo, ale potom by bylo potřeba vyjmenovat plejádu dalších umělců začínajících u ALICE IN CHAINS přes PRAŽSKÝ VÝBĚR a u SYSTEM OF A DOWN konče. A stejně ta přirovnání kulhají.
To, díky čemu je tato nová deska tak skvělá, lze pojmenovat naprosto jasně. Je na ní devět skladeb, u kterých nevíte, jaká je vlastně lepší. Samozřejmě u některých věcí je potřeba delší čas na vstřebání, protože v každém songu se toho děje tolik, že nezbývá než pochvalně pokývat hlavou. Výhodou alba a vlastně celé tvorby HENTAI CORPORATION je, že i když dokáží do jedné věci nacpat kvanta pozoruhodných momentů, nezahlcují posluchače prázdnými místy a neustále přitápějí pod kotel. Tím pádem skladby nejsou nijak extra dlouhé, v průměru kolem čtyř minut, a tím pádem jednoduše valí. Je jasné, že při tom spádu, jaký album má, se jeví těch necelých čtyřicet minut jako málo. Ze začátku se mi tento pocit vtíral na mysl a chtěl jsem víc, ale teď to vidím jinak. Je mnohem lepší nahrát desku přetékající nápady a zbytečně ji nenatahovat, třeba coververzí jako minule – navzdory tomu, že se jednalo o povedenou předělávku…
Už na minulé desce, která měla tak debilní název, že to sem ani psát nebudu, bylo evidentní, že jsou kluci instrumentální hrdinové. Což se postupem času nemění, ba naopak, ale je jasné, že mezi členy je vše vyladěné do detailu a funguje mezi nimi pověstná chemie. Nástrojová souhra funguje jak v divočinách, jakými jsou třeba „The Fall Of Johann M.“ nebo „Heaven?“, zároveň je cítit z kapely vyspělost a sluší jí to i v lehce vážnějších polohách, jaké přináší devadesátkovým grungem načichlá „Dancing With The Devil“. Souhra všech nástrojů vyniká i díky tomu, že se zvukově jedná o citlivě nahraný a zmixovaný materiál, kde jsou nástroje slyšet tak, jak by to mělo být.
Vybrat vyloženě jeden ultimátní hit se zdráhám. Důvod je jasný, baví mě každá z devíti věcí. Zároveň plně chápu kapelu, že natočila alkoklip k úvodní věci „Synthetic Limits“, ve které je pěkně shrnuto kouzlo téhle party. Svižné tempo, chytlavý refrén, hlasové kreace, působivé klávesy… nejen tyto atributy se v jiných variacích prolínají celým albem.
Když už máte skvěle zvládnuté své nástroje a dostatečně poutavý materiál, bylo by to samo osobě už dost dobré, ale perfektní by to nemohlo být nikdy. Je k tomu ještě potřeba mít výraznou osobnost za mikrofonem. A i takovým nadstandardem HENTAI CORPORATION disponují. Ve svém středu totiž mají svého Radka. Tenhle chlap, kromě toho, že je skvělým frontmanem a na koncertě víte, že s ním nuda nebude, je hlavě pan zpěvák. Těch poloh, kolik na albu vystřídá… Zároveň těžko pojmenovat tu, ve které vyniká, protože obdiv zaslouží po celou dobu. Když řve, jste v pozoru, když použije melodický hlas, tak dokáže pohladit…
Jakkoliv bylo čekání na nový materiál HENTAI CORPORATION dlouhé, tímto albem dala kapela ráznou odpověď. Nahrála devět skladeb, které se poslouchají tak lehce a jsou tak zábavné... Celkově vytváří pocit, jakoby je kapela vytvořila s prstem v nose. Album má silný potenciál, který doufám, že bude široce oceněn. Pro mě osobně je tohle jedna z nejlepších desek, jaké jsem letos slyšel.
Hodnocení: 9,5/10
Seznam skladeb:
- Synthetic Limits
- Tardigrade Hunt
- Mr. Self-denier
- Soul Dismantler
- Over
- The Fall Of Johann M.
- Dancing With The Devil
- Heaven?
- Paralyzed
Čas: 38:11
Sestava:
- Radek Škarohlíd – zpěv
- Petr Škarohlíd – kytara
- František Koucký – klávesy
- Matouš Duraj – basa
- Zdeněk Šťáva – bicí
- Daniel Kühn – you
