Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
HUSMAN FEST

16. 9. 2017 – Újezd, Hella

Už léta mám v podvědomí vesničku Újezd, která se nachází nedaleko Hořovic. Nemám tam známé, fotbal jsem tam taky nikdy nehrál, není to pro mě úplně za rohem… ale hraje se tam hudba. Hudba, která mě z velké části poměrně míjela, což ještě nutně neznamená, že neoslovovala. Celá tahle vesnice a koncerty, které se tam odehrávají, jsou zajímavé hlavně tím, že se parta nadšenců zhruba před deseti roky rozhodla předělat statek, nebo spíš stodolu k němu přilehlou, na kulturní místo, kde se mimo jiné odehrávají i hudební akce.

Samotnou vesnici není problém najít, poměrně lehce se i podle velkého počtu aut dá odhadnout, kde se nachází samotný vyhlášený statek, ale když se jedná o vaši první návštěvu, není i přes slyšitelný šrumec lehké do stodoly trefit. Nakonec jsem statek pod závojem přísné tmy obešel vyšlapanou uličkou v trávě a najednou se ocitl u vstupu. První bobřík odvahy byl splněn, Mirek by měl radost. Po zaplacení vstupu padl můj pohled na prostor o velkosti nějakých 10x10 m, kde dominantní roli hraje skejtová rampa. Ta zasahuje i do okolních prostorů, kde ze země číhají různé nájezdy a zákruty a tak bylo vhodné vážit každý krok. Byl jsem svědkem dvou pěkných držkopádů, jak vystřižených z grotesky, tou dobou ještě střízlivých občanů. Ve stodole pochopitelně nechybí ani bar plný lahváčů a jak to tak u punkáčů bývá, mezi nohama se tam motali pobíhající psi. Samotný koncertní prostor je od centrální části stodoly oddělen a je také o dost menší, ale velikostí je naprosto ideální. Koncertnímu placu dominovalo menší pódium, na které se málokdy kapely vešly celé, což u typu hudby, jaká se tady z 99 % odehrává, vůbec ničemu nevadí.

Přijíždím na devátou a tím pádem přicházím o první kapelu, tu druhou – PORAJMOS, ale už stíhám. PORAJMOS byla jediná parta večera, jenž se bez problému poskládala na pódium. Kluci totiž vystupují jako duo – drum and bass. Doteď jsem neměl o kapele tušení. Tím pádem těžko soudit, jaké mají pánové zkušenosti, jak dlouho spolu hrají atd. Ale to, co předvedli, byla jedním slovem hrůza. Něco, co mělo připomínat HC, punk, crust, znělo jako parodie na sebe sama. Zvukově absolutně nedotažená záležitost, basa nedokázala plně vyplnit prostor a být něčím zajímavá, její pokus o střet s nezajímavými bicími party tak vyzněl úplně na prázdno. Pořád jsem čekal, čím by mohla tahle dvojice překvapit, ale po pěti minutách se nic nelepšilo. Naopak. Kluci začali v podstatě každý song kazit, několikrát začínali znova, basák musel skousnout několik vyčítavých pohledů od bubeníka… Tohle byla velká bída a zároveň velká odvaha od PORAJMOS vylézt s něčím takovým mezi lidi.

To KIBERA po Patovi a Matovi zněla jako balzám na duši. O kapele jsem věděl taky leda pěkný kulový, ale před akcí jsem si pustil jejich demo na Bandcampu a docela se na kapelu těšil, zněla dobře. KIBEŘE se sešel suverénně největší kotel a po mrknutí na pódium bylo jasné proč. Kapela musela být zřejmě plus mínus místní, protože zpěvačka se zeleným přelivem na hlavě mi hodinu předtím prodávala za barem čaj a bubeníka na tom samém místě bylo možno zahlédnout taky. KIBERA dostala fans do varu crustem, který je tak, jak to teď bývá, obohacený i o kytarové metalové party. Kytara byla ale pod palbou bicích a dost vytáhlé basy docela upozaděna, ale žádná tragédie to nebyla. KIBERA totiž působila v rámci stylu poměrně pestře, za což mohly změny tempa, kdy se nejen „dbítovalo“, ale kapela zapojovala i střední tempa. Oživením potom byly i vokály, které nezůstávaly jen na zpěvačce, ale vypomáhal i bubeník. Ač se jednalo o tradiční řev, působilo to slušně.

Žižkovská GOMORA je už dostatečně zavedeným pojmem a z odehraného koncertu bylo znát proč. Chválu si zaslouží víc než jen za to, že tady několik let dělá rámus a plive jedovatá slova. Slušně zkomponovaný crustový nátěr, který se v drtivé části odvíjí v palebném tempu, uvedla jediná zpomalená pasáž, stejně tak jako z jejich poslední desky „Popel a prach“, pak už ale zbyla jenom špína. V hudbě GOMORY uměli kytaristé občas vyloudit při troše fantazie melodické linky, ale ty byly za „odměnu“ vždy přeřvány Havranovým hlasem, který každou vteřinu působí, jako by to byl jeho poslední výkřik. Havranovi oproti desce nešlo v podstatě rozumět, ale to už byl jen takový detail, který nemohl zkazit jinak pozitivní dojmy, které se z jejich necelou půl hodinu trvajícího setu dostavily.

DROM byli tím důvodem, proč jsem do statku vyrazil. Rád jsem si poslechnul předchozí dvě kapely, ale hudební cítění DROM je mi mnohem bližší. Lepší by bylo říct, že mi bylo bližší. DROM mi totiž za poslední léta zmizeli z očí, jelikož jejich aktivita, co se týče nahrávek, opadla a na jejich poslední splitko s MORO MORO LAND mi doma padá prach. Jaká je současná forma kapely, to byla velká neznámá a stejně neznámý byl i repertoár, který ten večer zazněl. Kluci přehráli připravovanou novou desku, kterou se co nevidět chystají jít nahrát a dle živého setu se bude bezesporu jednat o zajímavé dílo. Dřív byly v jejich hudbě cítit vlivy post metalové scény, které samozřejmě zůstávají i teď, ale v nových skladbách se daly vypozorovat ve větší míře silněji zastoupené rockové party. Těžko soudit po jednom poslechu, ale nové písně budou potřebovat zřejmě větší čas na vstřebání, což platilo hlavně pro první dvě, v kterých se toho dělo opravdu hodně a určitě nefungovaly na první signální. To ovšem nelze tvrdit v několika momentech v druhé polovině setu, kdy došlo až na hymnické momenty a koncert nabral grády. Efektně a efektivně potom působilo, když se k bubeníkovi přidal druhý kytarista a paličkami rozbušil kotel; tou dobou oba dva svými údery rozvibrovali minimálně celou Hellu. Od libereckých zazněly čtyři dlouhé skladby a po 40 minutách bylo dohráno. Já byl spokojen. DROM se předvedli v dobré formě a navnadili na věci příští.

Akce skončila lehce po jedné hodině, což je na punkové poměry, kde čas je jen relativní pojem, slušná doba. Překvapením byla opravdu velká návštěva, kdy bych to tipoval na nějakých sto lidí, což je vynikající číslo. Moje první návštěva v tomto vyhlášeném místě dopadla nad očekávání dobře a tak jen doufám, že se příští rok do Helly vrátím. Pro letošek se tam s koncerty končí, což má svoji logiku – hrát ve stodole, když už venku začíná být kosa, je totiž holý nesmysl.


Zveřejněno: 19. 09. 2017
Přečteno:
3552 x
Autor: Coornelus | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

22. 09. 2017 09:27 napsal/a immortal
Coornelus
Ty taky vyrazíš na kdejakou pitchovinu. To jsi si určitě rozšířil hudební obzory co? Basa a bicí, ty vogo, i kdyby tam hráli Popodzimos a Polétos. Parafrátuji: Prej kaviárový tousty, to je vůl, mně dejte pivo a rum. (smích)
21. 09. 2017 12:01 napsal/a Coornelus
Corbow
Tak tos neviděl ty stejný jako já. Tady hráli PORAJMOS ne POJARMOS :-))) Ale efekt byl zřejmě stejnej :-)))
21. 09. 2017 08:33 napsal/a corbow
Ha!
Podle toho, co pises, tak jsem Pojarmos videl asi pred 6 lety. Taky na statku, ale kdesi u Kokorina :))) PS: bufet tam byl taky :)))