Nejen black metalem je člověk na Islandu živ! BENEATH totiž nerazí žádné černé umění, nýbrž technický death metal spíše amerického střihu. Tato parta, stejně jako většina metalového dění na Islandu, pochází z hlavního města Reykjavíku. Zemi ohně a ledu opanuje svým death metalem již bezmála 7 let a novinka „Ephemeris“ je jejich třetím dlouhohrajícím zářezem.
S technickým death metalem jsem měl poslední dobou vcelku problém. Z nových věcí jakoby se vytrácel duch na úkor matematiky a vymydlené produkce. Ku příkladu kanadští ARCHSPIRE se svým „Lucid Collective“ sice poukazují na to, že technicky jsou dnes kapely na neuvěřitelné úrovni, nicméně ona sterilita a absence určité esence je zde jasně hmatatelná. Přitom se technika, brutalita a atmosféra dají skloubit naprosto famózně (ULCERATE, AD NAUSEAM, GORGUTS,.. ). No, BENEATH pocházejí z Islandu a zajímalo mne, zda ona izolace přináší ovoce i v technicky pojatém death metalu.
Zvláštností a určitou zárukou kvality je, že BENEATH se již od prvního alba „Enslaved by Fear“ upsali k Unique Leader Records, což je na poli death metalu zavedený a kvalitní label. Pod jejich křídly můžeme nalézt třeba BEHEADED, HIDEOUS DIVINITY, INTERNAL BLEEDING, nebo také výborné Francouze GOROD. Stejně, jako mají BENEATH stálý label, tak disponují stálou kytarovou sekcí. Dvojice Unnar/Johann působí v kapele od začátku, a jsou tak základními pilíři této mlátičky. Zpěvák Benedikt se ke kapele připojil v roce 2013 a baskytarista je naprosto čerstvou krví, premiéru zažívá právě na novince „Ephemeris“.
Novinka začíná sympaticky zvonivou basou, které začnou náhle sekundovat drtivé bicí, hutné kytarové vyhrávky a především hluboký vokál Bjarnasona, který vcelku připomíná Rosse z IMMOLATION. Sice je po celou dobu stálý a o nějaké variabilitě si můžeme nechat zdát, nicméně do muziky naprosto sedne a od té chvíle bych to už neřešil. Především v pomalejších pasážích panuje. Už v této skladbě s názvem „Constellational Transformation“ je znát jedna z předností BENEATH, a tou je naprosto skvělá rytmika. Žádný motiv se příliš neopakuje - co bylo řečeno, bylo řečeno, a chlapi hned předkládají zcela jiný motiv. Za to nahoru i palce na nohou. Titulní „Ephemeris“ se uvede ve středním tempu, kde se dvojice Unnar/Johann opravdu vyřádí. Je znát, že bez těchto dvou pilířů by to nešlo. Předvádí opravdu inteligentní kytarovou sekci, kde o nápady není nouze. Skladby ani nepotřebují být přehnaně dlouhé, nicméně se do nich vejde velké množství zajímavých poloh.
„Ephemeris
Of two eyed moons that orbit nothing
They follow the falsified backward - step of motion
Clockwork built upon this sidereal time
Realize the pattern“
K produkci nemám absolutně žádné výhrady. Není to úplně čistá a křišťálová práce, zvuk je poněkud hutnější, nicméně to dodává na atmosféře, a jednoduše to více nakopává, není "umělá" .
„Cities of the Outer Reaches“ je se svými šesti minutami nejdelší skladbou na albu. BENEATH se zde opět neuchylují k přehnaným sypačkám, spíše naopak, všechno příjemně vrství. Stejně jako i ony sypačky jim jdou od ruky, tak jsou schopni i naprosto zvolnit, zklidnit a nechat vás chvilku čekat. Budu se opakovat, ale rytmika opět výtečná. Předposlední kompozicí jest „Amorphous Globe“, která je v mém osobním žebříčku na prvním místě. Z počáteční vyhrávky je dokonce cítit pach síry pocházející z islandského black metalu. Nicméně ty disharmonie uprostřed skladby! Na to mě každá kapela dostane..
BENEATH dokazují, že i v death metalu se na Islandu tvoří kvalitní materiál, ač se samozřejmě nejedná o nic tak endemického, jako blackmetalová scéna na onom ostrově. Celkové vyznění bych přikládal nějaké z amerických kapel. To je ale úplně jedno. S nahrávkou se dají strávit příjemné chvíle. Já mám za sebou nějakých 7-8 poslechů a jsem spokojen.
Seznam skladeb:
- Constellational Transformation
- Eyecatcher
- Ephemeris
- Alignments
- Guillotine
- Cities of the Outer Reaches
- Medium Obscurum
- Amorphous Globe
- Multiangular
Čas: 36:41
Sestava:
- Unnar Sigurðsson - kytara
- Jóhann Igni Sigurdðsson - kytara
- Benedikt Natanael Bjarnason - vokál
- Gísli Rúnar Guðmundsson - basa
