DARK GAMBALLE - Romance panenky a kladiva

Po přečtení článků v sekci ?Postřehy? mě Kazim kontaktoval s tím, jestli bychom měli zájem o jeho názor na zde propírající se danou tématiku. Neváhal jsem a odpověděl kladně. Za pár dní přišel od Kazima zajímavý článek, posuďte sami... Márty

Je Bible v pohodě?

Ano, pokud ji chápeme jako zábavné čtení. Nikoliv však, pokud ji chceme považovat za historický dokument a už vůbec ne, pokud bychom na ní chtěli založit svou víru a zařídit si podle ní svůj život. Proč? V prvé řadě proto, že Bible je založená na lži a plagiarismu.

Jednotlivé části Bible ? ať už se jedná o Starý nebo Nový zákon ? se tváří nebo o sobě dokonce tvrdí, že byly napsány v určitou dobu určitými lidmi. Ve skutečnosti bylo prokázáno, že byly sepsány někdy jindy ? obvykle mnohem později ? někým úplně jiným. Vezměme to tedy hezky popořádku.

Starý zákon

Vznik a autorství.

Židé a křesťané věří, že prvních pět knih (Genesis, Exodus, Levitikus, Numeri, Deuteromium) sepsal sám Mojžíš více než jedno tisíciletí před naším letopočtem. My však dnes víme takřka určitě, že žádný z biblických textů není staršího data než 800 př. n. l. Kniha Danielova zase tvrdí, že byla napsána okolo roku 600 př. n. l., přestože ve skutečnosti pochází z období 300-200 př.n.l. a s největší pravděpodobností není dílem jediného autora. A tak by se dalo pokračovat dál a dál.

Zdroje

Také není těžké prokázat, odkud brali autoři Starého zákona inspiraci ? z mytologie ostatních národů, především pak od Sumerů a Babylóňanů. Stvoření světa a člověka podle Sumerů je velice podobné tomu, co se píše v Bibli. Pověst o Noemově arše vznikla jen docela nepatrnou úpravou původního sumerského mýtu. Život Mojžíšův zas v mnohém nápadně připomíná bájný životopis sumerského krále Sargona.

To vše je důkazem toho, že Starý zákon nebyl sepsán v důsledku žádného ?božího vnuknutí?.

Exodus

Nic nenasvědčuje tomu, že by Egypt kdy opustila nějaká početnější skupina jeho obyvatel. Exodus je spíše symbolickou narážkou na určitou kulturní a politickou spjatost s Egyptem. Oblast biblického Kanaanu spadala v různých obdobích pod správu Egypta. Židé jako národ se s největší pravděpodobností začali v této oblasti formovat přirozeným způsobem ze semitských kmenů kočovných pastevců. Určitě docházelo k bojům a válkám, nikoliv však k důsledné systematické genocidě, jak je popisována v Bibli.

Monotheismus

Monotheismu je skutečně velice zvláštním a výrazným rysem judaismu. Je záhadou, jak Židé ke svému náboženství dospěli. Monotheismus totiž odporuje lidské přirozenosti. Lidé mají různé potřeby, musí čelit různým životním situacím. V polytheismu bylo pro každou potřebu, situaci či roli specifické božstvo, ke kterému bylo možné se obrátit. Důkazem nepřirozenosti monotheismu je například to, jak násilně jej bylo třeba prosazovat i to, jak rádi se lidé vraceli k pohanským božstvům ? dokonce i v Bibli o tom najdeme četné zmínky. Král Šalamoun např. nakonec začal stavět chrámy starým modlám, za což byl Bohem potrestán. Dalším důkazem je křesťanství, které vlastně není monotheistickým náboženstvím v pravém slova smyslu, neboť Hospodin zde má svého protivníka ? Satana. A je úplně jedno, že Satan není nikdy v Bibli za boha označován. Má totiž jednoznačně božské atributy. Kromě toho nacházíme v křesťanství plejádu svatých, kteří vlastně suplují onu lidskou potřebu ?boha pro každou příležitost?.

Existuje teorie ? která ovšem nemá příliš mnoho zastánců ? že Židé získali monotheismus nějakým způsobem od Egypťanů. První člověk, o kterém víme, že začal myšlenku jediného (a žárlivého) boha prosazovat, byl egyptský faraón Achnaton. O Achnatonovi víme, že prostřednictvím kultu boha Atona usiloval o upevnění své absolutní moci. Jeho násilná reforma však narazila na tvrdý odpor a Achnaton byl nakonec pravděpodobně zavražděn. Po jeho smrti byl jeho kult potírán se stejnou brutalitou, s jakou se snažil Achnaton vymýtit ostatní božstva. Já osobně zastávám teorii, že myšlenku jediného boha mohli do Kanaanu přinést Amónovi kněží (Amón byl hlavní egyptský bůh, o jehož potlačení Achnaton usiloval nejvíc), kteří prchali před Achnatonem. Je to ovšem čirá spekulace. Zajímavé však je, že židé, křesťané i muslimové používají slovíčko ?amen? ? které v žádném jejich jazyce nic neznamená. Mohlo by to však znamenat právě ono jméno boha Amona. Amónovi kněží si mohli z Egypta odnést poznatek, jak mohou být ostatní bohové nebezpečí, a tak se snažili ve svém novém působišti prosadit boha pouze jediného. Jestli to tak ale doopravdy bylo, se s největší pravděpodobností nikdy nedozvíme.

Víme však, že Židé nevyznávali monotheismus od počátku, ale propracovávali se k němu postupně.

Satan

Ve Starém zákoně se slovo satan (שטן) vyskytuje velice často. Nepřekládá se však jako satan, ale jako protivník, odpůrce nebo jako sloveso ? odporovat, vzdorovat. Je vcelku k zamyšlení, proč právě v Jóbovi, 1. Paralipomenon a Zachariáši se překladatel rozhodl slovo satan nepřekládat. Protože třeba v Numeri 22:22 se píše:

Vzplanul Bůh hněvem, že jede, a Hospodinův posel se mu postavil do cesty jako protivník - satan.

Chcete-li si to ověřit, stačí si otevřít stránky s hebrejským textem bible - (nebudete tomu rozumět, ale to je jedno) a zvolit v prohlížeči Úpravy/Najít שטן. Sami uvidíte, kolikrát tam to slovo je.

Vidíme tedy, že postava Satana vznikla vlastně špatným překladem zcela běžného slova.

I tam, kde je satan ponechán jako Satan, je jasné, že se nejedná o odpůrce Boha ale lidí, který Bohu podléhá a plní jeho příkazy. Had z ráje tedy není Satan a věta ?ty jemu rozdrtíš patu a on tobě hlavu? těžko může znamenat nějaké proroctví o vítězství Ježíše na Satanem.

Další problémy se Starým zákonem

Roku 70. n.l. byl Jeruzalém dobyt římskou armádou. Jediný, kdo byl schopen (a ochoten) se s Římany dohodnout, byl farizejský kněz Jochánan ben Zakkai, kterému bylo dovoleno odejít z města a založit rabínskou školu v Jamnii. Následně pak všechny ostatní sekty a směry zmizely (byly vyvražděny?) a veškeré texty, které nebyly v souladu s učením z Jamnie byly nemilosrdně likvidovány. Právě proto jsou pro nás tak cenné Svitky od Mrtvého moře.

Nový zákon

Vznik a autorství

Patrně nejstarší křesťanskou písemností je Pavlův list Tesalonickým, u něhož se předpokládá, že mohl být napsán někdy okolo roku 49 našeho letopočtu. Je to list poměrně krátký a Pavel se v něm otázkami víry až tak nezabývá. Píše tam:

?Nechceme vás, bratří, nechat v nevědomosti o údělu těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději.

Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu.

Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme.

Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.

Těmito slovy se vzájemně potěšujte.

Často se můžeme setkat s názorem, že ?Kristovo učení bylo ryzí, ale Pavel ho překroutil?. Toto tvrzení však nemá žádné opodstatnění, protože my o Ježíši a jeho učení nevíme nic kromě toho, co nám o něm napsal Pavel. A Pavel sám přiznává, že Krista nikdy neviděl. Evangelia vznikla až později. A z tzv. Pavlových listů je Pavel autorem pouze sedmi. Ostatní byly napsány až mnoho let po Pavlově smrti.

Z tučně vyznačené pasáže je jasně patrné, o co Pavlovi šlo. Pavel věřil v blízký konec světa ? věřil, že nastane ještě za jeho života. A tomu podřídil veškeré své konání. Z jeho listů vysvítá ještě něco ? že se věřící na svých sešlostech uváděli do transu a následně měli prorocká vidění, mluvili jazyky apod. Zda k tomu používali drog, holotropního dýchání či jiných prostředků či technik není známo. Ale fakt, že si uměle navozovali stav změněného vědomí můžeme brát za prokázaný. V takovém stavu mívá člověk všelijaké nápady.

Žil nebo nežil člověk jménem Ježíš Kristus

Osobně jsem na 99% přesvědčen, že nikoliv. Kromě Nového zákona o něm není nikdy ani zmínky. Tzv. Testimonium Flavianum, první zmínka o Ježíšovi z jiných než křesťanských zdrojů, je s největší pravděpodobností podvrh. A i kdyby nebyl, nic to neznamená. O Josefu Flaviovi víme, že nebyl příliš důsledný historik. Své dílo navíc začal psát až někdy v roce 90. n.l., takže měl samozřejmě přístup ke křesťanským zdrojům. Ani Tacitovo líčení ukrutností páchaných na křesťanech po požáru Říma z příkazu císaře Nera, nelze bez výhrad přijmout. I zde existuje poměrně reálně podezření, že se jedná o ?vsuvku? mnohem pozdějšího data.

Ve skutečnosti však ani otázka, zda nějaký Ježíš Kristus skutečně žil či nikoliv není důležitá, protože, jak už jsem uvedl, pokud Kristus doopravdy žil, stejně o něm nic nevíme. Pavel nám o něm mnoho neříká a evangelia jsou vybájená. Údajné Kristovo učení vychází kromě judaismu ještě ze zoroastrismu, mithraismu a řecké filosofie.


Zveřejněno: 22. 04. 2005
Přečteno:
3008 x
Autor: Kazim | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

03. 12. 2008 13:51 napsal/a DW
Pavliku
Však on Ježíš mohl existovat, ale byl pravděpodobně nějakým prodejcem bot(sandálů), nikoliv božím synem.. Určitě mnoho postav v Bibli má reálnou podobu, jen přehnanou.. Co se týče věrohodnosti sepsání bible a podobně, podobnost s předchozími, i jinými než v článku uvedenými prameny není čistě náhodná.. Vlastně všechny prastaré historické prameny (třeba z našich luhů a hájů \"Kosmova Kronika\", kterou \"určitě\" stihl napsat sám Kosmas, nebo třeba Hómérovské eposy) jsou obestřeny rouškou tajemství, co se autorství týče. Myslím, že to tak má být.. Jinak bible je prostě nástroj, je správné že lidé věří, a pokud jim křesťanství příjde jako správná volba (v případě, že v demagogickém extrémismu neškodí jiným), nemám proti tomu námitek. Jak říká Frankie v Podfucku, \"Lidé rádi věří..\" @Peklop: A co má dělat :).. Další potopa? To už jsou starý triky a stejně se nic nezměnilo :)..
03. 12. 2008 13:10 napsal/a Pavel
K náboženství.
Líbil se tvůj článek, zastávám velmi podobný názor. Pokud by Ježíš opravdu existoval, bylo by o něm zůtalo mnohem více zmínek.Také mítus o jeho ukřižování způsobil v historii a působí i dnes mnoho zla. Zvláště židovský národ byl katolickou církví velmi poškozen, když byl označen za vraha božího syna. Vidím to tak, že i často citované Kristova slova, proti kterým je těžké něko namítat, nemohou vyvážit ty miliony a miliony obětí které díky tomuto mýtu našli smrt.Posledním jasným příkladem je film Ukřižování Krista, který má za úkol rozšířit nenávist k jinak smýšlejícím lidem. Já sám, i když jsem přesvědčen o existenci něčeho vyššího, považuji jakéko-li náboženství za věc, která lidi rozděluje, vede k nesnášenlivosti a k násilí.
09. 05. 2006 20:22 napsal/a Standa
historický Ježíš
Tvrdit, že o Ježíši nic nevíme je nesmysl,z kanonických evangelií ač jsou spíše věroučného charakteru lze přece jen vyčíst určité společné prvky z Ježíšova života respektive učení.Zvlášt cenné jsou i mimokanonické zdroje např. Rozhovor se Spasitelem či Tomášovo evangelium které pravděpodobně zachycuje ještě formovaní předkanonické tradice a dochované výroky historického Ježíše.Taky mi příjde celkem pomýlené odvozovat jeho 99% neexistenci z toho, že se nedochovali nějaké historické záznamy či byly později zkreslené křesťany, když to nebyl ani král ani nějaký mocensky vyznamný člověk tehdejší doby, ale v podstatě jen rebel,který sice v důsledku změnil svět
08. 11. 2005 13:05 napsal/a Peklo
dobry
fakt povedenej clanek. a jeste lepsi obrazek :-D
09. 05. 2005 13:06 napsal/a manafob
..
obrazek je fakt hustej... a novej papez taky