GBH – Punk Junkies

Za rok uplyne čtyřicet let od chvíle, kdy se v Anglii zformovala jedna z nejvýznamnějších punkových kapel – GBH. Z dnešního pohledu uprostřed své existence vydala osmou řadovou desku „Punk Junkies“, na které se vedle stabilního tria podílel tehdy nový bicmen Scott Preece, který v kapele působí dodnes. Je to celkem rarita, že punkové kapele drží sestava tolik let, ale podle všeho jsou to kámoši a hudbou se hlavně baví. I když zrovna teď se chystají na velké americké turné s THE CASUALTIES; během srpna a září odehrají napříč USA takřka třicet koncertů.

Ale zpět k albu, které vydal v reedici tuzemský punkový label číslo jedna. Ten už má na pažbě čtyři alba birminghamské party a pokaždé se držel původního obalu, tentokrát ale došlo k lehké barevné modifikaci – jestli tedy internet neklame – a červenou barvu nahradila zelená. Jinak vypadá titulka stejně, na zadní straně je obdobná fotka posedávajících muzikantů a seznam skladeb. Grafika strohá, stejně tak i výtvarná stránka vnitřní přílohy, na níž je do třetice foto kapely, texty černé na bílém a Colinův sloupek poznámek k nahrávce. Všechno je vytištěné na kvalitním tvrdém papíru, přebal má silný hřbet, poctivá práce.

Deska poprvé vyšla v roce 1996, v době, kdy GBH zvolna opouštěli metalové výrazivo, které se objevilo na několika předchozích albech. V případě „Punk Junkies“ by se dalo mluvit o návratu ke kořenům, k tradičně pojatému útočnému punku, který Angličané servírují v patnácti skladbách (intro a outro nepočítám, jsou to blbinky). Při stopáži alba nedosahující čtyřiceti minut je jasné, že jde o zhruba dvouminutové štychy, v nichž není prostor na zbytečnosti.

Po intru se hraje svižný UK punk, dalo by se říci jedna hitovka za druhou. Na první straně vládne neskutečně chytlavá „Impounded“, skladba jak z punkové učebnice, s výrazným refrénem, který se okamžitě dostane do hlavy. Podobná slova pasují i na následující „Harmony“, kde se objevují typické kapelní sbory, nebo spíše výkřiky, protože Collinovi kolegové se zapojují jen tak, aby dali důraz důležitým slovům. Po dvou rychlých písních tempo v úvodu „Tokyo After Dark“ polevuje a hraje se o něco složitěji, rockověji, skladba je poněkud rozevlátá, pořád se mění rytmus, možná i na úkor spádu, na druhou stranu je potěšitelné, že se nehraje pořád na stejnou notu. Pro změnu následuje další vypalovačka, asi nejagresivnější z první strany, takřka hardcore, úderné a ostré jako břitva. Tady se ukazuje, že kapela dokázala i v devadesátých létech přitvrdit a že měla nabroušený zvuk, který je na vinylu remasterovaný – a nejspíš ku prospěchu věci, protože deska skutečně „hraje“ a všechny nástroje jsou pěkně vyvážené. Je to slyšet i v dalších skladbách, v nichž kytara ostře řeže, basa příkladně brní a bicí zní pěkně přirozeně, postaru.

Strana B začíná klasickou anglickou punkrockovou skladbou „Stormchaser“, která na první poslech nepřináší nic extra, ale když se člověk pozorněji zaposlouchá, zjistí, že kytarová práce je tu zašmodrchaná a že skladba není až tak jednoduchá, jak se zdá. To „Hole“ je další typická jízda, při které si člověk neodpustí pokyvování hlavou a na koncertech asi přijde pogo, rytmus k němu svádí dokonale. GBH uměli napsat chytlavé, ale nikoliv pitomé popěvky, o čemž přesvědčují v každém dalším songu, navíc si nejsou skladby podobné jako vejce vejci. Na béčku z mého pohledu vyniká „Cryin‘ (On The Hard Shoulder)“, kde se hodně povedly sbory, což neplatí o následující „Civilised“, kde sborové halekání působí poněkud toporně – z mého pohledu jediná trochu slabší záležitost na desce, ale chápu, že tyhle „hej hej hej“ výkřiky k punku tak nějak patří. Stejně jako trocha legrace, na úkor jakéhosi Enza, který toho ve třech slokách stihl docela dost. (úsměv)

Jubilejní 200. počin Papagájova Hlasatele je trefa do černého. Určitě jedno z nejlepších alb legendární kapely v pěkném provedení, s výborným zvukem, povinnost nejen pro fanoušky GBH, ale punku obecně.

Reedice – nebodováno.

Seznam skladeb:

1. Intro
2. Junkies
3. Impounded
4. Harmony
5. Tokyo After Dark
6. Shakin‘ Hands With The Machine
7. Don’t Drag Me Back
8. Break The Chains
9. Kangaroo Court
10. Stormchaser
11. Hole
12. Damn Good Time
13. Cryin‘ (On The Hard Shoulder)
14. Civilised
15. Lowering The Standart
16. Enzo
17. Outro

Čas: cca 39 min.
 
Sestava:

• Colin Abrahall – vocals
• Jock Blyth – guitar
• Ross Lomas – bass
• Scott Preece – drums

www.gbhuk.com
www.phr.cz