Ahoj Miloši, zahráli jste na fanoušky pěknou habaďúru. (úsměv) Bez ohlášení jste vydali nové album „Oko Horovo“, přitom v minulosti jsi byl pověstný plánováním, které bylo na mnohem vyšší úrovni, než když komunisti sestavovali pětiletky. (úsměv) Jak Tě tahle konspirace napadla? V dnešní době to všichni dělají přesně naopak a dlouho dopředu chystané nahrávky avizují…
Ahoj. To byl přesně ten protipól. Opak, který mě napadl někdy v březnu 2016. Hned jsem volal Berrymu a nějak jsme byli naladěni na stejnou vlnu. Udělat něco jen tak spontánně, bez přípravy, nečekaně a hlavně tajně. Připravit takovou hrubou neotesanou nahrávku, která se později – postupně v průběhu natáčení, měnila ze dne na den, až z toho všeho nakonec vypadl trochu jiný sound a řekněme takové svěží, provzdušněné, přímočaré, ale stále ASMÁČSKÉ pojetí metalu.
Zároveň s vydáním „Oka“ jste ohlásili, že k albu nebudete koncertovat. Vím, že obecně nemáš koncerty zrovna v lásce, radši jsi ve studiu, ale vydat album a nepropagovat ho na koncertech je další neobvyklá věc…
U nás je to v prvé řadě dáno osobním časem jednotlivých hráčů. ASMODEUS je kapela složená z lidí, kteří mají své povinnosti v jiných skupinách a dále aktivity směrem k rodinám - a se zbývajícím volným časem už musejí nakládat rozumně. Takže pravidelné koncertování v podstatě nepřichází v úvahu. Je to tak mezi námi nastavené a předem dohodnuté a tato pravidla se nemohou a nebudou měnit. Jsme teď předběžně domluveni, že v polovině příštího roku zvážíme několik vystoupení k třicetinám ASMODEA. Zatím je to ve fázi úvahy, kolik zmíněných vystoupení bude a zda se vůbec uskuteční. Protože jsme kapela perfekcionistů, musíme vyhodnotit potřebný čas k znovu nazkoušení alespoň 15 skladeb, abychom je mohli předvést v odpovídající kvalitě. A to není jen tak. Na všechno potřebuješ čas. Nejde vzít kytaru do ruky a říci, jedeme. Takhle to nefunguje, i když si to spousta lidí myslí.
Předchozí „Past na Davida Kleinera“ získala Cenu Anděl, takové ocenění zavazuje. Asi se při skládání nemůžeš ohlížet na to, že bys měl minulé album za každou cenu překonat, to by svazovalo ruce i hlavu, ale... nehlodal Ti přece jen v hlavě nějaký červíček pochybnosti?
Je jasné, že tyhle věci cítíš, ale u mne to zafungovalo spíše naopak. Člověk si plní různé sny, některé si splníš snáze a na jiné se musíš pořádně zmáčknout. A my jsme v případě „Kleinera“ makali nadoraz se vším všudy. A konečná odměna v podobě druhého místa v Břitvě a prvního v Andělech je obrovskou odměnou, kterou stavím asi nade vše. Někde ve skrytu duše jsem doufal, že by možná jednou mohlo takové ocení práce celé kapely přijít, a stalo se. A ze mne spadlo jisté napětí, zda se nám povede dotáhnout „Kleinera“ až na vrchol posluchačské přízně. Tím se mi uvolnily ruce a především hlava k tomu, abych naprosto uvolněně složil „Oko“. Bez ambicí, bez tlaku, spontánně, z jedné vody na čisto, z radosti z hudby, prostě jen tak.
„Oko Horovo“ mi zpočátku přišlo docela nesnadno uchopitelné, povrchní poslech nezanechal příliš hluboký otisk - a není to jen moje zkušenost, netrpělivý kamarád mluvil podobně. Nevím, jestli do nahrávky nakonec pronikl, ale mně to nějaký čas trvalo. Nejdřív mi to celé přišlo takové hrubé, tvrdé, až když jsem se zorientoval, našel jsem i Tvoje tradiční melodie a další zajímavosti. Ale - nemáš obavy, že v dnešní zrychlené době přistoupí fanoušci k poslechu tak nějak napůl a nedostanou se „dovnitř“?
Tohle, co píšeš, diskutujeme s Berrym skoro každý den. A strašně nás to udivuje. Všechny názory na „Oko“ jsou přesně takové, jak jsi to popsal. Přitom jsme si mysleli, že všechno bude fungovat na první dobrou. Na první poslech. A ono je to přesně naopak. No to mně pověz, jak je to možné (úsměv), že všechno začíná až po nějakém pátém až sedmém poslechu. A možná, že jsme na to s Františkem přišli. Možná, že z toho byli naši příznivci tak zmatení, že jim najednou předkládáme půlhodinovou nekomplikovanou jízdu. Možná, že si říkají, to není možné, za tím je určitě ukryto víc. Vždyť jsme u ASMODEA zvyklí na jakousi komplikovanost, na skryté roviny. A tak jim nejde na mysl, že bychom stvořili něco jiného, něco co dáš na první poslech. A tak všichni svorně hledají a nakonec se dopracují k radosti. Pro nás je to prostě paráda. Moc jim za to děkujeme, že poslouchali pořád dokola a propracovali se k jádru pudla (úsměv). Rozlouskli hlavolam, který hlavolamem nebyl. Ale to může být jen pohled kapely, která byla v téhle muzice namočena čtyři měsíce a nemá odstup. Důležité je, že to ve finále funguje na obou stranách.
Vaše muzika prošla za oněch skoro třicet let zajímavým vývojem. Zlom z mého pohledu nastal s vydáním „Sabatu v Carnegie Hall“, kdy jste po trochu chudším období (myslím co do ohlasů, které na „Vchod do kruhu“ a „Jehly“ nebyly tak vřelé...) najednou vystřelili nahoru, začali sbírat pochvalné kritiky, což následovalo i po „Řetezu“, „Kleinerovi“ ještě silněji a nyní taky zatím samá chvála. Čím to je? Skládáš chytlavější muziku, nebo píše Jan Petričko lepší texty, nebo...?
Je to zřejmě stejné jako v životě. Pořád získáváš zkušenosti. Dokážeš se poučit z vlastních chyb. Celkově se pokouším o komplexnější hudbu, která není vystavěná jen na riffech nebo jen na melodii. Spojuji věci, které se na první pohled zdají neslučitelné. Ale obecně, hudba je jen jedna a nevidím jediný důvod, proč bych nemohl propojit různé žánry, ponechat v nich svůj rukopis nebo si jednoduše vyzkoušet věci, které jsem nikdy neskládal. Je pravdou, že čím je člověk starší, tím víc se mu daří skládat „snadněji“, i když je to třeba neustále trénovat. Školit mozek, nenechat ho odpočívat, vytvářet na něj tlak, vyždímat teď hned to nejlepší, co v něm je. Vždyť víš, jak jsi psal články před pětadvaceti lety a jak teď. Také pořád trénuješ hlavu, i když některé věci jak se říká, střílíš rutinně od pasu. Je to nezbytné, být v jednom kole. A je jedno, zda jde o hudbu nebo texty.
Když tak „Oko“ poslouchám, v podstatě mi na něm žádná skladba nepřekáží, album má spád, v pravou chvíli přichází zvolnění nebo docela velký nářez. Navíc je nahrávka relativně krátká, což taky funguje proti případné nudě. Když jsi dával album dohromady, určitě jsi přemýšlel jak skladby seřadit - měl jsi více variant? A měl jsi připraveno více skladeb, z nichž se některá na album nedostala?
Jak u „Kleinera“, tak u „Oka“ jsem skládal skladby v tom pořadí, jaké je na desce. Je to docela zajímavé a zábavné a kdo se s tím naučí pracovat zjistí, že to funguje. U „Kleinera“ šlo o příběh, u „Oka“ ne. Přesto opravdu přísahám, že si sednu a skládám jednotku, pak dvojku, a tak dále. Výhoda je v tom, že si můžeš zpětně kontrolovat, zda jsi náhodou nepoužil stejný nebo podobný riff. Zda jsi v jiné tónině a tempu. Zda tvoje melodická zpěvová linka není podobná té předchozí. A když všechny tyhle věci záměrně hlídáš, vzniká ti i pro fanoušky zajímavá deska. Protože víš, že se nudit nebudou a s každou další písní, taktem a strofou objeví něco nového, jinak barveného a třeba překvapivého. Tak se snažím skládat. Co nejvíce pestře a barevně, aby bylo pořád co poslouchat a těšil ses na každou další píseň až do konce. A když to skončí, pustil CD znovu, protože si v záplavě nápadů nestačil všechno na první poslech pochytat. Proto je to třeba poslouchat několikrát, než tomu přijdeš na kloub (úsměv). A k druhé otázce jen stručně – nikdy žádnou další skladbu nemám.
Řada songů má typicky ASMODEOVSKÝ rukopis, který odkazuje spíše k „Sabatu“ a „Řetězu“ než ke „Kleinerovi“, ale jedna skladba se výrazně liší od všeho, co jste dosud nahráli. „Parazit“ se odvíjí někde mezi doom a gothic metalem... je to Tvůj první skladatelský počin v tomto ranku? Posloucháš podobně laděnou muziku?
Říkal jsem si - právě z důvodu barevnosti nahrávky - že musím udělat nějakou píseň ve stylu TYPE O NEGATIVE. Že by to bylo docela zajímavé. Mě totiž baví napodobování hlasů a zkoušení výrazů, které jsem před tím nepoužil. Toho se určitě nevzdám a i na dalších počinech ASMODEA vyzkouším něco nového. U „Parazita“ konkrétně jde o jednoduchou melodickou linku ve stylu dvakrát „hoří“ (úsměv), kterou Franta Knetl parádně obarvil vrchní melodickou kytarou. A příběh „Parazita“ zdaleka ještě neskončil. Teď jsem ve fázi natáčení videoklipu, který zatím vypadá také zajímavě. Tak se mohou fanoušci těšit.
A co se týká gothic metalu, pamatuji si, jak jsme společně s XIII. STOLETÍM objížděli česká a moravská rádia v roce 1996. Obě kapely vydávaly u firmy Happy music. Tehdy jsem TŘINÁCTKU docela proposlouchal, i když to nebyl úplně můj šálek kávy.
Dvakrát jsi pak použil hodně netradiční výraz, který mi přišel jak od Viléma Čoka. (úsměv) Kde se to v Tobě vzalo? Věděl jsi, čeho jsi schopný už dřív, ale nikam se tenhle čokující zpěv nehodil?
Jo jo, to by mně šlo. Kravinky. Kocába - ten mě jde a Čoka - to je sranda. Taky umím Kryštofa Michala ze SUPPORT LESBIENS, alespoň to tvrdil Franta Knetl (smích).
Použil jsi při oněch specifických vokálních polohách nějaká „zkreslovadla“?
Ne, to já umím hubou (úsměv). Je tam samozřejmě kompresor na zpěv, ale nijak to zásadně nemění barvu a výraz.
Docela často sis pořádně zařval, myslím, že nejvíc za poslední dobu. Bavilo Tě nahrávání těch nejostřejších poloh?
Jo, to je paráda, trošku přibrousit. Dokonce jsem si myslel, že na albu nebude jediná melodická linka čistého zpěvu. Ale nevydržel jsem to. A dobře jsem udělal. Nebyly by tam všechny ty výrazy a srandy.
Texty alb ASMODEA prošly zajímavým vývojem, máte na kontě koncepční desky, tématická alba i nahrávky takříkajíc různorodé. Tentokrát se dá mluvit o albu tématickém, historicko-hororovém. Autorem slov je již tradičně Jan Petričko - když jsi přišel s tím, že bys rád nahrál nové album, přinesl návrh na posazení textů do starověku Honza, nebo jste k tomu došli po nějaké delší diskuzi? Byly ve hře i jiné možnosti?
Honza už před tímhle albem říkal, že by rád složil pár textů na podobné mytologické téma. Ostatně jsou to věci, které ho od nepaměti zajímají. Takže teď se to hodilo a on přesně věděl, jak s tím naloží a hned mně psal názvy jednotlivých skladeb. Jiná varianta ve hře nebyla. Jak jsem zmínil již v úvodu, nápad vznikl v březnu 2016 a realizace proběhla od konce srpna do poloviny listopadu, a pak ještě týden v lednu. Když jsem spolu mluvili naposledy na Santosu v Sušici (konec srpna), měli jsme za sebou už první zkoušku a v zádech tři skladby (úsměv).
Když texty vznikaly, dohledával sis informace o jednotlivých místech nebo událostech, o kterých jsi potom zpíval? Zaujalo Tě něco nějak významněji? Mně na starověku fascinuje, že před naším letopočtem vznikaly neskutečné stavby, velká města, v místech, označovaných jako kolébka civilizace, muselo být lidstvo na vysoké úrovni, aby po roce nula došlo k docela k výraznému úpadku a za dalších tisíc let se toho podle dostupných informací příliš neudálo.
Já to mám tak, že všechny texty prokonzultovávám s Honzou, abych věděl, o co běží. Nejsem tak sečtělý a nemám v žádném případě takový historický přehled jako on nebo Žába (basa). Přesto bez toho, aniž bych alespoň obecně neznal historické a významové náležitosti k textu, nemohu dost dobře pokračovat. I s námětem a zpracováním se musím ztotožnit. Honza třeba celého „Parazita“ předělával na můj popud. První varianta prostě nefungovala. Všechna témata týkající se „kolébky civilizace“ jsou fascinující, ať už budeme polemizovat, zda s přispěním bytostí z jiných mimozemských světů, nebo postupným vývojem. Ostatně „Vchod do kruhu“ tohle poměrně podrobně načal.
V některých textech jakoby na pozadí historických událostí rezonovala i jiná doba, nejen ta „přednašímletopočtová“. Hned úvodní „Smečka prince Šavlozuba“ se hodí jak na dobytí Babylónu, tak třeba na nástup fašismu, nebo obecně na vznik jakékoliv diktatury, podobně i „Parazit“ nemusí být jen o Egyptu. ASMODEUS sice nikdy nebyla politická kapela, ale tady asi na tyhle jevy vědomě upozorňujete. Nebo se pletu?
My jsme si s politikou začali na „Kleinerovi“, protože už to nešlo prostě vydržet. Když se rozhlédneš kolem sebe, tak pořád dokola vidíš, jak moc je třeba s určitým typem lidí nekompromisně zatočit. Neustále se opakují ty samé chyby a nebere to konce. Docela smutné. A „Smečka“ i „Parazit“ jsou samozřejmě podobná reakce na to, co se kolem nás děje. A nejhorší na tom je, že už je to tak blízko nás, ani si to neuvědomujeme jak blízko.
Zajímavě se vyvíjí i obaly vašich alb. Zatímco v minulosti jste je měli spíše skromné, booklety neokázalé, s „Kleinerem“ přišla doba výpravných a velkorysých digipacků, ten poslední je přímo skvostný. Co vás přimělo ke takové změně? Dost bylo skromnosti a je třeba potenciální kupce vašich alb nalákat i nějakou nadstavbu? Dřív to nebylo nutné?
Jednoznačný posun nastal s novým vydavatelem, u kterého je skvostná podoba fyzického nosiče jakýmsi nepsaným standardem. Moc si toho vážíme, protože bez kvalitního bookletu nemůžeme poskytnout našemu náročnému fanouškovi maximum. Je pro nás velkým štěstím, že jsme spojili síly s Frantou Březinou a vydavatelstvím Magick Disk Musick, protože bláznů jeho typu v našich luzích a hájích moc nechodí.
Minulé prase (na „Kleinerovi“) se mi do vkusu netrefilo, ale tentokrát se mi obrázek líbí, stejně jako grafické zpracování celého obalu. Nejsem expert na malířské techniky, ale jako olejomalba mi to tentokrát nepřijde... Nebo se pletu?
Máš pravdu, o olejomalbu se nejedná, jde o kresbu uhlem. Obrázek jsme objevili v galerii Radka Hrabého a svorně s Františkem jsme na sebe pokynuli - to je ono.
Existuje „rybomotýl“ v nějakém větším formátu? Narážím na možnost vydání „Oka“ na vinylu, na kterém předchozí „Past“ vyšla... Doba se ale trochu změnila, vinylů vychází čím dál tím víc a zájemců o ně je asi pořád stejně, ale zatímco dřív si kupovali skoro vše, teď si vybírají... A protože „Past“ se zatím nevyprodala... co by se muselo stát, aby i „Oko“ na gramodesce vyšlo?
Musela by se z větší části vyprodat jak „Past“ ve formátu LP, tak brzy i nová deska ve formátu digipacku. Vydavatel má vše připravené i ve velkém formátu pro gramodesku (originál kresby je mnohem větší než formát gramodesky), ale není možné chrlit nosiče bezhlavě. A není to jen o nedostatku peněz. I kdyby jich byl dostatek, je nutné nabídku přizpůsobit poptávce. To, že se ozve pár hlasů volajících po gramodesce, ještě neznamená, že se v nějaké - vzhledem k investici - rozumné době vrátí vložené peníze. Bavíme se o návratu nákladů, pochopitelně. Takže, „Oko Horovo“ na gramodesce je otevřené, ale v současné době se o konkrétním termínu neuvažuje.
Příští rok to bude třicet let od vzniku ASMODEA, což je výročí, které aktuálně slaví další kapely - ROOT, MASTER´S HAMMER, INSANIA... Nedávno jsem se ptal Big Bosse, co vězí za dlouhověkostí skupin, které vznikly ještě za minulého režimu, a jejich stálou popularitou, tak se zeptám i tebe - čím to tedy je?
Já jsem rozhovor s Big Bossem četl a on v něm říká svatou pravdu. Všechno je o lásce k muzice. O emocích, které z ní pramení, a o které se můžeš s ostatními podělit. Nic víc, nic míň.
Jak se chystáte třicet let oslavit? Bude nějaký speciální koncert, třeba za účasti bývalých členů? Nebo kniha mapující vaši historii, ta by se mi líbila... DVD „Muka existence“ mapovalo prvních dvacet let, další DVD je asi s velkým otazníkem (?), takže kniha by mi přišla logická, i když si dovedu představit, co by to dalo práce... ale v poslední době se knihy věnované hudebnímu dění těšily slušnému zájmu, ať už šlo o Brunův Revoltikon, historii Brutal Assaultu nebo DARK GAMBALLE.
Knížka prozatím nebude, možná někdy v budoucnu, nevím. Chystáme pro fanoušky jedno malé překvapení, spíš překvapeníčko do sbírky. V jakém rozsahu to zrealizujeme, je prozatím věc otevřená. Každopádně doufejme, že se několik koncertů uskuteční a zároveň věříme, že si je naši fandové nenechají ujít, i kdyby měli přijet z větší dálky. Protože mnoho jich opravdu nebude (úsměv).
Kapelu jste v roce 1988 založili, určitě jste měli velké plány... ale sahaly až do roku 2017? Kdyby Ti tehdy někdo řekl, že ještě v roce 2017 budete vydávat CD, co bys mu na to řekl? (úsměv) A když se za skoro třiceti lety existence ASMODEA ohlédneš, co Tě za ty roky nejvíce potěšilo, co považuješ za největší úspěch?
Tehdy jsem takhle neuvažoval. Chtěl jsem postavit kapelu a hrát stejně dobře jako kapely tehdejší doby v čele ARAKAINEM, VITACITEM, CITRONEM a TITANIKEM. To byly, a nejen pro nás, naše hvězdy. Dál mé plány nesahaly. Spoustu lidí nám tehdy nevěřilo, že to dokážeme. A nám se podařilo jejich názor změnit. To mě těší ze všeho nejvíc. Ještě tady pořád jsme a ještě není konec!!!
www.asmodeus.info
www.madmusick.cz
