DESTROYSELF už hrají skoro čtvrtstoletí, ale pořád mi přijdou neviditelní. Přitom mají na kontě celou řadu nahrávek, napřed v punkovém rytmu, posléze v metalovém. Předchozí 2CD „Rainy Riot“ přineslo docela pestrý materiál na pomezí thrash a heavy metalu místy ne nepodobného třeba ARAKAINU, ale i rock´n´rollu po vzoru MOTÖRHEAD. Utekly čtyři roky, děčínští se hlásí o slovo novinkovým materiálem, jenž se vešel na jeden nosič a taky už není monotématický, což kvituji, protože posledně jsem se v příběhu, který se vinul několika alby, nemohl vyznat.
Během prvních poslechů jsem se ale nemohl vyznat ani v aktuální muzice. Přišlo mi, že DESTROYSELF se na „Nedej se“ vydali nesprávným směrem, do bigbítových vod, které čeří lehce ostřejším zvukem, nějakým tím tvrdším riffem, metalově pojatým sólem a tu a tam nebigbítovými postupy. Těmi myslím zvláštně pokroucené pasáže, které ani nedokáži žánrově zařadit, snad jen všeobjímajícím slovem rock. Jisté je, že podobně (zvláštně?, divně?, originálně?) u nás asi nikdo další nehraje, místy se pánové dotknou i (snad) art rocku, takže docela galimatyáš, z kterého mám divný pocit. Když už se hraje bigbítově, chybí skladbám snáze zapamatovatelné refrény a vůbec chytlavé motivy, které žánrové kapely sypou z rukávu v každé skladbě, když se hraje metalově, chybí tomu švih; nějaké silnější momenty samozřejmě nacházím, ale ty jsou rozmělněny již zmíněnými kroky stranou, kterých je na mě prostě moc. Takže se ptám, jaké fanouškovské základně je tahle muzika určena, a vlastně nenacházím odpověď.
První dojmy tedy nic moc, což ostatně platilo i v případě minulého alba. Jenže tentokrát mě rozpaky drží i při dalších posleších, marně se snažím najít nějaké výrazné momenty, které bych si rád poslechl opakovaně. Své určitě hrají i vokály - nelíbí se mi barva ani jednoho hlasu. Ale abych jen neremcal a tyhle řádky nevyzněly ryze negativně - musím uznat, že muzika má hlavu i patu, že je prostá nějakých instrumentálních nebo kompozičních zvěrstev, jen se mi prostě netrefuje do vkusu. Pánové se kromě skladeb ve středních tempech pouští i do pomalé muziky, „Nebudu se bát“ je zpočátku křehká pocitovka, která naštěstí nesklouzává do kýčovitých nasládlých poloh, v druhé polovině pak nabere na síle a mně je tahle zemitá poloha milejší než ty rychlejší. Ty se sice taky objevují, ale přijdou mi málo nabroušené, svižnější „Hlasy co tě kamenujou“ trpí afektovaným zpěvem i krkolomnými změnami tempa, na druhou stranu ústřední melodie není úplně k zahození, jen by si zasloužila více prostoru. Ve „Všichni lžou“ se DESTROYSELF vydali do světa zemitého hard rocku, „Když se všichni dívaj“ pokračuje v podobném duchu, nejzajímavější okamžiky přicházejí až v poslední pro kapelu zcela netypické písničce, což ostatně napovídá výčet nástrojů uvedený níže. Poloakustická záležitost je chytlavá, pop/rocková, měkčeji nazpívaná, klidně by se mohla hrát v rádiu v poledne.
Texty jsou v češtině, žádná extra práce to není, na druhou stranu ani nic odstrašujícího. Náměty jsou různé, obecně asi o hledání cesty a místa v životě, nechybí nějaké to protivenství a jeden textík je věnovaný komixovým hrdinům.
CD je zabaleno v minipacku, což je něco jako digipack, ale CD není zasazeno v plastové části, ale zasunuté ve vnitřní kapse. Šestistránkový přebal souží jako plocha pro všechny nezbytnosti, jako jsou texty, sestava, info o nahrávání i obrázky, které namalovala Michaela Jeřábková, jež se postarala i o design předchozího alba, kde se mi titulní obrázek líbil víc.
Seznam skladeb:
- Intro
- Tak už dnes
- Komixovka
- Nebudu se bát
- Hlasy co tě kamenujou
- Nedej se!
- Všichni lžou
- Když se všichni dívaj
- Stín ve tváři
Čas: 36:45
Sestava:
- Kalda – baskytara, akustická bezpražcová basa, zpěv, akustická kytara (8), perkuse (8)
- Pepíno – bicí, tympán (8)
- MTT – kytara, akustická kytara, zpěv, bouzouki (8), perkuse (8)
www.destroyself.cz
Bandzone
Facebook
