Nad Tatrou ne že sa blýská, tam už dávno hromy divo bijú. V poslední době má na tomto hromobití značný podíl i Juraj „Immortal“ Haríň, známá to postava slovenského undergroundu, jenž se svým týmem Slovak Metal Army od loňského roku úspěšně tlačí do popředí zájmu domácí podzemní spolky a dělá vše proto, aby vešlo ve známost, že netřeba za každou cenu hledat za kopečky to, co máme i doma a v minimálně stejné kvalitě. Jedním z nevyvratitelných důkazů této ušlechtilé myšlenky je třetí album smrtonošů BRUTE nazvané „Henchmen“, které bylo po famózním nátěru „Pillory“ (2014) hodně očekávané, a jediný otazník zněl, zda kapela kolem Štefana Tokára udrží vysoko nastavenou laťku.
Přátelé, co si budeme nalhávat, každý, kdo BRUTE sleduje, tak musel vědět, že trojka bude opět trefa do černého. Což se beze zbytku potvrdilo a deathmetalový labužník si opět pomlaskává. Kapelník Štefan sice tradičně musel do boje s pozměněným line-upem, ale ustál to a výsledek stojí za to. Na „Henchmen“ dostaneme přesně to, co od těchto mistrů fochu řeznického očekáváme – klasický surový death metal, značně brutálního vyznění a na vysoké technické úrovni, který by časově krásně zapadl kdesi do první půle devadesátých let minulého století, nejlépe někde do zámoří, a vůbec by se tam neztratil. Na třetím dlouhotrvajícím zápisu s trochu pozměněným zvukem, což není na škodu, neb nehrozí pocit už minule slyšeného, k čemuž přispívají i další drobné nuance.
Už po prvních posleších je jasné, že materiál je oproti minule rozmanitější v melodických linkách a propracovanějších harmoniích, některé pasáže po delším naposlouchávání jen tak z hlavy nedostanete. Dalo by se mluvit i o větší členitosti a přehlednější struktuře, v zásadě však „Henchmen“ pokračuje v tom, čím nás očarovalo „Pillory“. S potěšením lze konstatovat, že Štefán Tokár má už svůj charakteristický skladatelský rukopis, ani o jeho hráčských schopnostech netřeba pochybovat. Štěstí v neštěstí (pozice stálého bubeníka je pro kapelu zakletá) je opětovná výpomoc Jirky „Jürgena“ Zajíce, kterého určitě netřeba více představovat a jenž svým umem přispívá k výslednému prvotřídnímu dojmu. A změnu za mikrofonem též netřeba oplakávat, vokál Martina Calka (kytaristy z PERVERSITY) je přesvědčivý a dává novince zase trochu jiný rozměr.
Těžko vyzvedávat tu či onou skladbu, protože ač to zní jako fráze, album zní nesmírně vyváženě, silné jak v částech, tak i v celku. Jako velké pozitivum lze brát fakt, že přestože nám BRUTE v podstatě předkládají podobnou variaci na stejné téma jako minule, výsledek zní mírně odlišněji, a co je na tom všem nejlepší, zní to pořád stejně skvěle! Vzhledem k tomu, že daný žánr už byl x-krát nařknut z vyčerpanosti, z neschopnosti zaujmout a z bezmyšlenkovitého opakování, má aktuální placka „Henchmen“ cenu zlata, neb tyto nesmysly s úspěchem vyvrací. Kdo umí, ten umí, a BRUTE jsou jasným důkazem, že když dva dělají totéž, nemusí být výsledek stejný. Je samozřejmé, že toto ocení hlavně deathmetaloví srdcaři, jimž především je tento materiál určen, zbytek půjde samozřejmě s klidem o dům dál.
Nechtěl bych být fanouškem slovenského hokeje, protože… je to masakr. Ale být fanouškem slovenského death metalu je krása, protože... je to masakr. Nejsou to jen BRUTE, novinky PERVERSITY či MORDUM jsou jasným důkazem, že kvalita hudebně extrémních spolků u našich východních bratrů je na světové úrovni, a jsem přesvědčen o tom, že vyjít „Henchmen“ u nějakého renomovaného zahraničního labelu, skupina by brzy obrážela ty nejznámější stylově zaměřené festivaly a bodovala na nejvyšších příčkách nejen v domácích teritoriích. Skvělá práce, respekt.
Seznam skladeb:
- The Last Feelings
- Mutual Punishment
- Severe Zeal
- Walls of Purple Hue
- Lifeless Torsos
- Three Days
- Dark Horizons
- The Downhearthness
Čas: 35:30
Sestava:
- Martin Calko – zpěv
- Štefan Tokár – kytary
- Radoslav Michalko – basa
- Jirka Zajíc – bicí
Facebook
http://bandzone.cz/brute
https://www.slovakmetalarmy.sk/
