Po chvilkovém rozboru stavu (neradostném, postav se v té době v klubu klátilo vskutku poskrovnu) mě z této činnosti vytrhli Adultery. Přiznávám se, že jejich set jsem měl několikrát možnost vidět a až na tomhle vystoupení jsem jejich snažení ocenil. Zajímavé. Blacková rubanice s množstvím vyhrávek, melodií a folkových vlivů. Samozřejmě nechybělo střídání havraního skřehotu s čistým vokálem. Ke konci byla zařazena i ?cover verze? Čechomoru :o) Tuším že jméno této pecky bylo Za horami za dolinami, ale v těchto hudebních kruzích jsem takřka nedotčen, takže? Každopádně následný cover mocných Master´s Hammer, jmenovitě Věčný návrat nešlo nepoznat. Akorát mi v téhle pecce nějak nesedělo zpěvákovo frázování. Podařená tečka. Po tomto představení se sice nestanu oddaným fanouškem téhle kapely, ale bude-li možnost, rád se na ně podívám. Jako začátek akce ideální.
Další na prkna naběhli slovenští Abstract. Nebudem si nic nalhávat, právě na tuhle partu jsem dorazil a opravdu se na ní těšil. Ve všech možných tiskovinách je možné se dočíst ty nejlepší recenze a nezbývá než dodat, že právem. Asi všichni vědí, že zpěv u nich prostě nemá šanci. A mě rozhodně nechybí. No, ale pár nadšenců stále čekalo, kdy že se toho mikrofonu někdo ujme :o) Nedočkali se, neboť se jedná se o čistě instrumentální hudbu. Abych pravdu řekl (vlastně napsal?), vokál by se tam ani nehodil. Proč, když vše podstatné lze vypovědět pomocí nástrojů a zpěv by pouze ?rušil? ve vyprávění jednotlivé instrumenty. Dočkali jsme se takových perel jako Of these centuries, Sorseria, Unleash the fury nebo Alladin (nemůžu si pomoct, ale slyšel jsem tam postupy Orphaned Land?Děkuji Asurovi, že mi otevřel oči :o)) a další. Rozebírat instrumentální schopnosti všech hudebníků nemá cenu. Škoda slov. Ale co předváděl basák! Neskutečný! Na svůj nástroj hrál jako na klávesy a jeho jízdy po hmatníku... Všechny možné odrůdy metalu si daly sraz na prknech Lampy a fans stojící pod pódiem si mohli užívat. A že si užívali. Opravdu nádhera a těžko najít něco, co jejich setu vytknout. Od tohoto zážitku sjíždím jejich CD Fragmenthea a Symetry pořád dokola. Celá kapela šlapala naplno a je vidět, že už mají něco odehráno. Už se těším na další kontakt s nimi. Mimochodem, ke konci vystřihli i cover od mých absolutních favoritů Emperor z Anthems? Ale to už raději nebudu komentovat. Snad jen, že nádhernější rozloučení si vybrat nemohli. Pánové, smekám!
Už se mi to stalo několikrát, ale pokud mi na koncertech nějaká kapela nedchne, ta následující mé nadšení trochu ochladí. Nic proti Deformed z Polska, ale ten večer jim rozhodně nepatřil. Stejně jako na festu Fit of rage v Plané mě do kolen nedostali. Není to špatné, ale něco tomu chybí. Třeba živý bubeník. Ten automat? Když se to umí, není problém, ale v tomto případě to své mouchy mělo. I zvukově se to nepodařilo příliš zkloubit. Klasický grind s patřičnou image. Polští bratři se snažili, řádili, hráli, ale já se pomalu těšil na další chod večerního menu.
Oblomov prožívají radostné období. Sám mocný Ifa (hell-o metal brother!!!) jim vydává debutové CD s názvem Mighty cosmic dances a osobně se uráčil na tuto akci přicestovat z dalekého, civilizací nedotčeného jihu, aby své ovečky podpořil a hlavně zkontroloval, jakže jsou na tom s živou prezentací novinky. Škoda jen, že musel řídit a nemohl tak svým chuťovým pohárkům dopřát orgasmus po požití skvostu s názvem Gambrinus :o) Ale jinak mohl být spokojen. Chlapům to šlape skvěle a na novince je jejich zatím nejvyspělejší materiál, který se skvěle poslouchá. To samé platí i o živém provedení. Black metal se spoustou melodií a trochou toho death metalu a uječeným blackovým vokálem. Trochu se mi vkrádá na mysl mírná podobnost se Sorath. Stejně jako Deformed i Oblomov měli ?automat?, ale v jejich případě vše v nejlepším pořádku. Zatím nejlepší vystoupení, jaké jsem od nich viděl. Snad se podaří s Ifou v zádech prorazit do širšího podvědomí. Tento večer rozhodně příjemné překvapení. A na závěr drobnost, která nemá s koncertem co dělat, ale musím ji zmínit. Výše uvedené CD má absolutně nádherný obal.
Co napsat o sušické Mortifilii. Poslední dobou jsem je viděl opravdu dostkrát a nikdy nezklamali. Došlo i k částečné obměně playlistu, takže jsme se mohli seznámit i se skladbami, které by měly vyjít na novince. Ale začínalo se klasikou Christ hunt. Klasické death metalové inferno severského ražení. To Švédsko z téhle bandy přímo čiší. Což rozhodně neberu jako zápor. Naopak. Kolik smeček v našich krajích hraje něco podobného? Navíc takhle kvalitně. Radost poslouchat. Kdo má rád věci jako Centinex, starý Entombed nebo Dismember musí být spokojen. A jelikož já všechny tyhle starý pardály zbožňuji, zkuste si tipnout, co já na to. Správně. Spokojenost. Podupoval jsem si do rytmu, pokyvoval hlavou a hltal každou skladbu. Opravdu nechápu, že po Mortifilii ještě neskočila nějaká firma. No, uvidíme. Každopádně na novinku se těším.
Počáteční únava byla zažehnána a celý koncert neměl chybu. Opravdu kvalitní obsazení, které by zasloužilo důstojnější diváckou a chvílemi i zvukovou kulisu. Nezbývá, než se těšit na další večery Pod Lampou. Další příležitost bude 23.4., kdy do Plzně po delší době opět zavítají Andělem opět ověnčení Silent Stream of Godless Elegy. Popřípadě 20.5. kdy dorazí Equirhodont, sice bez Anděla, ale zato s BigBossem, což je náhrada jistě patřičná? Tím spíš, když jim společnost budou dělat Beltaine a F.O.B. Takže příště zase v Lampě?
