Pískání v uších přešlo téměř hned po koncertě, takže normál. Něco kolem 19 hodiny jsem dorazil na místo a těšil se na našince Pandemia, se kterými jsem ještě doposud neměl tu čest. Bohužel jsem slyšel pouze polovinu posledního štychu, takže na nějaké hodnocení se necítím, ale i tak jsem si Pandemii zapsal do kolonky poslechnout. Deathík to určitě nebude špatný.
Malá poznámka k začátku. I když byl avizovaný na 19tou, začalo se dříve, takže jak jsem napsal výše, zmeškal jsem Pandemii. Nepídil jsem se proč tomu tak bylo, ale tipoval bych, že po předčasném ukončení No Mercy, se tentokrát neponechalo nic náhodě. Krok správným směrem, lepší začínat dříve, než dřív končit. Takhle se vše stihlo ke spokojenosti všech, malým bonusem je potom fakt, že odpadají problémy s noční dopravou po Praze. Ale to jen tak na okraj.
Po krátké pauzičce (tak krátké, že přestávkové pivko se nedalo stihnout) a vyzkoušení pár riffů s bicími se pokračovalo. Bez mučení se přiznám, že na Masters Of Chaos jsem šel hlavně kvůli Dánům Hatesphere. Ty jsem zmeškal při poslední tuzemské zastávce s Exodus a dost mě to mrzelo. Jejich mix severského thrashingu s prvky zámořského hardcoru je pro koncertování jako stvořený, poslední desku Ballet Of The Brute (2004), ze které se převážně hrálo, strouhám dost často, takže moje očekávání bylo veliké. Hned první pecka Deathtrip ukázala kapelu ve výborné formě. Počáteční vlažnou náladou publika se frontman nenechal nakazit, a stejně jako celá kapela působili jako továrna na pozitivní energii, kterou po gigawattech pouštěli do sálu. Myslím, že většina diváku tyhle sympaťáky slyšela úplně poprvé a když slyšeli, že si rozhodně netrhnou ostudu tím, že zapaří, atmosféra i ohlas na jednotlivé skladby postupně narůstal. Při nejpomalejší Only The Strongest se headbanging stal téměř masovou záležitostí. Nakonec tedy úspěšná prezentace a možná, že přibylo zase pár fans. Vystoupení Hatesphere mě opět utvrdilo v přesvědčení (upozorňuji, že subjektivním), že trash/ hardcore je koncertně nejživější odnoží metalu. Žádné zbytečné pózy, radost ze hraní, nepohrdání fanoušky (viz idiotské chování kytaristy z Nile) to jsou hlavní devízy těchto stylů. V tomto kontextu se asistence zpěváka Jacob Bredahla Hatesphere při prodeji jejich zboží zdá tak nějak samozřejmou. Takové kapely by tu mohly jezdit každý týden a vůbec by mi to nevadilo.
Druhá pauza, tentokrát trochu delší, tak koukám, kdo že se nám to na Masters Of Chaos dostavil. Lidí přišlo opravdu hodně (svou roli určitě sehrál sobotní termín konání), takže úvaha o určité renesanci metalu je na místě. Podle dominantní převahy triček Morbid Angel bylo více než jasné, kdo je pro většinu ?number one?. Překvapuje přítomnost většího počtu příslušnic něžného pohlaví, které očumoval kde kdo. Objevuji i několik starších metel, které přišly zavzpomínat na dobu dospívání. Přece jenom tady nadčasoví Morbidi jsou už 20 let. Obchod před sálem byl dobře vybaven, za velmi rozumnou částku se daly koupit věci do metalového šatníku, škoda, že jsem neměl prachy:-(. A rychle zpátky do sálu, začíná se něco dít...
Další malá poznámka tentokrát k Morbid Angel. Jak jsem napsal, byl pro mě na Masters Of Chaos největším tahákem Hatesphere. Death metal není zrovna můj nej, ale rád si ho poslechnu. Proč to vlastně píšu? Morbidy jsem totiž slyšel a viděl vůbec poprvé, alba (kromě Formulas...) neznám, a nemůžu proto jejich vystoupení sáhodlouze hodnotit. Takže koho zajímá můj, poslechy nedotčený pohled na Morbid Angel, ať čte dál, ostatním se omlouvám.
Zhaslá světla oznamují příchod hvězd večera. Zaznívají první tóny a ?dobrý zvuk. Znovu angažovaný zpěvák David Vincent působí trochu chladným dojmem, o jeho trapných pózách nemluvě, jinak ale chroptí slušně. Od začátku to v sále vře a energie by se dala krájet. Tempo koncertu trochu brzdí dlouhé pauzy mezi skladbami, které byly tak na hranici únosnosti. Morbidi jsou podle všeho ve výborné formě, jdou do toho dost ostře, jedním slovem kanonáda. Personální změna v kapele může zbývající členy nakopnout a v případě MA se to asi podařilo. Osobně se mi líbilo, že nejedou jen v deathu a nebojí se čerpat i z jiných stylů, čili nějaká výrazná nuda nehrozila. A Trey je ďábel, co ten loudil z nástroje za zvuky, to se musí slyšet. I tak toho mám v půlce tak akorát dost a zbytek setu plus přídavek dokoukávám z předsálí. Fans jsou nadšení a odměňují kapelu bouřlivými ovacemi, které si po svém výkonu bez debat zasloužila. Můj pocit z koncertu Morbid Angel se dá shrnout větou: dobrý poslech, ale že by mě to donutilo shánět desky, to ne.
A závěr? Po kvalitně obsazeném, ale zvukově nepovedeném No Mercy, se Masters of Chaos podařilo plně rehabilitovat kulturní zařízení Domovina, čili se těším na další akce v tomto prostoru a zůstává jen doufat, že Shindy production bude i nadále tak aktivní, jako je nyní. Stay cool & stay brutal!
