Richard Abraham letos překročí hranici čtvrt století, což je číslo rovné jeho působení v undergroundové scéně hořovického regionu i mimo něj. Kdo se více méně zajímá o deathmetalovou scénu středních Čech, jistě bude znát kapely IN ARTICULO MORTIS, AMOK a tím pádem i osobnost, kterou se vám bude snažit přiblížit následující rozhovor. Jak se s časem měnila scéna, měnily se i některé Richardovi názory, jeho přístup k muzice, a z Richarda je dnes člověk, který má vždy co říci jak k muzice a současnému dění, tak dokáže pořádat charitativní akce nebo podá pomocnou ruku začínajícím kapelám.
Ahoj Richarde, začátkem prosím přibliž čtenářům, jak ses dostal k hudbě, jaké hudební i nehudební vlivy formovaly tvůj vkus a jaké jsou tvoje první zkušenosti s hraním.
Zdravím Tě! S hudbou se člověk setkává ještě v prenatálním věku, ale jsem si jist, že moje mamka určitě neposlouchala hardcore (smích). Nicméně i za doby totalitního režimu idiotů schovávajících se za komunismus, tu byla vyvinutá poměrně zajímavá zakázaná undergroundová scéna a nejen z ní jsem čerpal. První rockovější kapely jsem slyšel z televize, ale to šlo o komerční muziku, ale i tou jsem nepohrdl. Pamatuji si například PUHDYS. To byla východoněmecká kapela. Pak sem někdo přitáhl METALLICU, SLAYER, KREATOR, EXORCIST. To byl neuvěřitelný nářez! Líbilo se mi to jako nic jiného na světě, a protože jsem byl mladý kluk bez zkušeností, považoval jsem tuto muziku za vzor mé budoucí hudební cesty a taky to tak léta vydrželo. Krom zmiňovaných kapel jsem na starých kazeťácích poslouchal MC kazety s punkovou muzikou a na té se mi líbil ten protestní postoj. Punkáči byli skutečnými antifašisty, ne jako ta dnešní vyfetla, sloužící imperiálním diktátorům. Také řádně nenáviděli komunisty a jejich diktát, a jak mohli, škodili a škodili (smích). To mě bavilo pozorovat a v pozdějším věku podporovat. Ovšem nejen undergroundem jsem v srdci žil, protože mnohem více mne a mé názory formoval král rebelů Karel Kryl. Považuji ho za skutečného odbojáře a jednoho z mála čistých českých čestných mužů. Kryl mne navždy nasměroval a mohu ti říci, že dodnes poslouchám jeho skladby s úžasem nad obratností jeho rétoriky. Co věta, to Pravda. A moje první zkušenosti s hraním? Asi jako u všech – hrůza. Naučil jsem se pár riffů, s tehdejšími kamarády je slepil dohromady a myslel si, že mi svět padne k nohám (smích). Velmi brzy jsem začal přemýšlet, co a jak budu dělat dál a tak začala zajímavá cesta undergroundem. Ale knihu určitě nevydám, to by nikdo nečetl (smích).
Jednou jsi mi říkal, že i Tom Kohout alias NECROCOK, tvůj tehdejší spolužák z učiliště, tě naučil nějaké party na kytaru.
NECROCOCK je můj starší spolužák. Přímo je to spolužák mého kamaráda basáka z UHO 13 Luboše Kloudy. Nedovedeš si vůbec představit, co je Tom Kohout za pašáka. A že mne naučil mnohým postupům, je pravda. On jezdil za Lubošem do Velcí u Jinců na vojnu na návštěvu. No a tam slovo dalo slovo a jednoho dne v době, kdy MASTER´S HAMMER jel ve všech metalových televizních pořadech, se u mě NECROCOCK zastavil. Tolik srandy jsem snad nikdy nezažil. Především mne tenkrát naučil hrát na kytaru jejich šlágry jako „Zapálili Jsme Onen Svět“, „Géniové“, „The Mass“ a další. Možná si to dodnes pamatuji (smích). Mám ho rád, protože je svůj, dělá jeho typickou muziku, se kterou má velké úspěchy.
Je tu rok 1992 a zakládají se již v úvodu zmínění IN ARTICULO MORTIS. Podrobnosti o sestavě a historii vůbec si čtenář může přečíst na jejich Bandzone profilu. Mě by spíše zajímalo, jak se kapele podařilo upozornit na sebe v undergroundu, jaké byly vaše první úspěchy a co všechno předcházelo vydání debutu v roce 1997.
Je to skoro čtvrt století a tak si to moc nepamatuji. Začalo se regionálním hraním. Tím se navázala spousta zajímavých kontaktů, které dodnes existují, a formou výměn se jezdilo za hranice okresu. Ale nebylo to moc dobré, protože vše stálo mnoho peněz z našich kapes a čím dále se metalu přestávalo dařit kvůli nastupující přesycenosti trhu. V devadesátých letech tu bylo pár kapel a na jejich konci se počet několikasetnásobně zvýšil. Úspěchy si moc nevybavuji a asi jich moc nebylo, protože prvotní tvorba IAM byla neuvěřitelný brak. I když jsem to našemu bubeníkovi tehdy zazlíval, nakonec jsem byl rád, že kapelu podrazil a odešel. Tím došlo k prvnímu rozpadu… naštěstí.
V mezidobí mezi rozpadem a znovu obnovením IAM ses muzice nebo činnostem s muzikou spojenými věnoval? Co tě vedlo k znovu nastartování souboru?
Nevěnoval. Skoro vůbec. Dost jsem na to vše zanevřel. Chtěl jsem dělat pořádnou muziku a ne to, do čeho jsem byl nucen kolegy – kopírování amerických kapel. Někdy po roce 2000 jsem zaskakoval jako zpěvák za Jardu Pelána v kapele AMOK. Ani nevím, proč jsem to dělal, ale asi jsem nechtěl své ex-kolegy z IAM nechat na holičkách a tak jsem s nimi párkrát vystoupil. Jarda byl někde služebně mimo republiku. Zpívání mě moc nebavilo, ale zkušenost je k nezaplacení. V té době jsem se podruhé nastartoval, zapomenul na minulost a rozhodl se rozjet IAM. Myslím, že to nebyl dobrý nápad.
Od roku 2004 po rok 2010 stihla znovuobnovená kapela vydat jedno demo a dvě dlouhohrající CD, přičemž po tom druhém v roce 2009 kapela začíná dostávat svému jménu. Z jakých důvodů si kapelu uložil znovu k ledu?
Demo bylo jen, aby se vědělo, že jsme zpět. Bylo nahráno po prvních ustálených pozicích v kapele. Zbyli jsme dva (smích) a místo bicích byl automat, který programoval Jarda Pelán. CD „The Time Has Come“ byla první nahrávka v Hellsound studiu, která dopadla naprosto fantasticky. Songy na tomto albu jsem skládal v devadesátých letech a Hellsound dokázal zvukem tuto dobu krásně vystihnout. Jarda měl podobné riffy v zásobě a tak se to dalo dohromady a vznikla podle mě vynikající stěžejní deska IAM. Hellsound je výborné studio, proto tam byla nahrána i poslední nahrávka IAM a nyní i první nahrávka kapely VALURY, ve které působím. IAM – „The Day After The Darkest Day“ – tato placka je poměrně odlišná od obou předchozích. Opět se změnila sestava a tak se dalo trochu laborovat s muzikou. Především jsem narazil na vynikajícího mlaďoučkého bubeníka, co chtěl hrát koncerty a odzkoušet více stylů. Nutno podotknout, že umí zahrát od hardcore přes punk, death metal i grindcore. Vztah s ním mi zůstal dodnes a jsem o to raději, protože si pamatuji jeho maminku, když ho vozila v kočárku. To je na životě opravdu úžasné, že nikdy nevíš, s kým se v budoucnu setkáš.
Jak se ti zamlouvala spolupráce s Honzou Kapákem? Jelikož ses do Hellsoudu letos vrátil, předpokládám, že ano. Jak moc se podílel na finální tváři nahrávaných IAM? Nepřekopat třeba struktury některých skladeb nebo jeho práce byla jen a pouze na produkční rovině?
U Honzy Kapáka se cítím dobře. Je chytrý, šikovný, rychlý a necpe své teze do naší nahrávky, naopak. Při nahrávání se vcítí do muziky, vyčte v ní myšlenky interpretů a často přispívá zajímavými nápady. Na obou mých předchozích CD to tak bylo a tak jsem předpokládal, že tak bude i v případě VALURY. Předpoklad se samozřejmě vyplnil. Z mé strany 100% spokojenost a ze stran kolegů taktéž. Ani v minulosti nijak nepřekopával struktury skladeb, ale občas poradil, co by šlo zahrát jinak. A protože je to multiinsrtumentalista, vždy uměl na daný nástroj prakticky ukázat. Například ve skladbě „Kinder Des Todes“ uprostřed navrhl změnu, která nakonec song zvedla o mnoho procent. V „Unclefucker“ dodal tympány, u čehož jsme se všichni nasmáli jak malí kluci (smích). Na předešlém CD „The Time Has Come“ si pohrál se začátkem „God Is Dead“. Nějak tam namixoval ten úvodní zvuk, který jsem nejdřív vyloudil z Line 6 Spider III a pak ho zmutoval (smích). To samé v „Dechristianize“. V „Mechanism Of Murder“ nahrál dokonce jedno sólíčko. Dodnes si pamatuji, jak říkal: „Kluci, tady by to chtělo vyplnit nějakým sólem.“ Tak jsem mu podal kytaru a za 5 minut bylo sólo nahrané (smích). Spolupráce je fantastická a myslím, že pokud bude nějaké příště, bude realizováno opět v čestickém Hellsoundu.
Onen mladičký bubeník nemůže být nikdo jiný než Václav Vaníček, v současnosti motor pohánějící deatmetalovou partu FEEBLE MINDED, mimochodem můj spolužák ze střední (smích)…
Fakt spolužák? No tedy svět je fakt malý (smích). Nicméně ten mladičký bubeník má dneska už třicítku na krku, je ženatý, plánuje nějaký domek, má doma koně a je to velký pohodář. Není to dokonalý bubeník, ale oproti jeho mizernému předchůdci zvládá skvěle vše potřebné pro plnost muziky, rychlost a pestrost. Především je schopný a ochotný se učit nové postupy, zkoušet vychytávky atp. Mám toho pacholka rád. Nedávno jsem se byl v Rokycanech podívat na jedné pěkné akci Suicide!fest, konané tebou zmiňovanou kapelou FEEBLE MINDED a krásně jsem si vychutnal nejen příjemné prostředí Hospůdky U Pardála, ale i skvělou muziku a Vencovo sypec mazec na bicí. To se krásně pozoruje.
Dočkáme se znovuvzkříšení IAM?
Ne. Není důvod. IAM je definitivně po smrti.
Vím, že ses v minulosti aktivně věnoval pořádání festivalů. Výjimkou nebyly ani charitativní akce. Co tě vedlo k myšlence uspořádat dobročinnou akci a jako formou a komu byla pomoc svěřována?
Malinko. Většinou šlo o výměny, ale pak jsem to pořádal víceméně jako oslavu mých narozenin - Adipocire festival. Byla to skvělá práce s úžasnými lidmi. Poznal jsem mnoho zajímavých osobností a dokonce jsem se nějak dostal k OEF, kde jsem asi 6 let pracoval. Charitu jsem začal dělat proto, že si myslím, že by tato naše UG muzika měla charitu co nejvíce podporovat, protože komerční akce většinou musí splnit účel komerčnosti a tím je plná kapsa a ne pomoc bližnímu svému – tedy nejen lidem, ale například i zvířecím útulkům atp. Jsme lidé, jsme nejpitomější obyvatel Země, neumíme hospodařit, jen drancujeme a tak si myslím, že i v takovém brajglu by se mohlo dělat něco prospěšného. Pomáhat mi přijde normální. Byl jsem tak vychován, a když jsem se seznámil s ženou trpící leukémií, která se stala mojí kamarádkou, hned jsem hned věděl, že nezůstane jen u nápadu a tak jsem udělal pár Leukemia festů. Bohužel tato akce nevydělala mnoho peněz, ale lepší něco než nic. Ta žena jménem Kateřina mi velmi zasáhla do života, protože nebylo dne, abych si s ní nepsal přes ICQ nebo Lidé.cz. Měl jsem vlastní problémy, ne moc zdařilé manželství, obklopoval se falešnými kamarády atd. Ona asi tušila, že zemře a tak mi psala velmi zajímavé myšlenky, díky kterým jsem velmi brzy pochopil, že jsem hlupák a musím si svůj život vyřešit sám a nevymlouvat se na hlouposti. Zcela jsem přehodnotil vlastní život, postoj k němu a dodnes nelituji jediné vteřiny strávené na chatu s touto úžasnou lidskou bytostí, která mi nejednou svou moudrostí a upřímností vyloudila z očí slzy. Uchovávám si na ni v srdci vzpomínku jako na skvělého lidského přítele a moudrého učitele. Tento svět opustila myslím v roce 2009. Inspirován touto bytostí jsem se stal dárcem kostní dřeně a nechal se registrovat do registru dárců kostní dřeně a krvetvorných buněk. Šířil jsem jejich letáky všude možně a dodnes lidi motivuji k podobnému postoji. Žel lidé jsou k něčemu podobnému dost skeptičtí a raději najdou tisíc výmluv než jeden důvod proč pomoci. Existuje fantastický web portál Darujzivot.cz .
Souhlasím s tím, že by se měl underground více zapojit do pořádání akcí, které by mohly pomoci lidem, kteří ji potřebují. Jak se staví samotné kapely k této myšlence? Nebyl problém vzdát se části nebo celého honoráře za účelem pomoci?
Punk/hc/grind kapely většinou neměly problém. Metalové kapely to moc nezajímalo, chtěly peníze a nejvíc ty komerčně zavedené. Jeden frontman z komerčních vod mi tenkrát řekl, že nehodlá kvůli nějakým nemocným parchantům dřít bídu s nouzí. To mě dostalo do kolen. On to dneska popírá, vyhlásil mi „válku“ blbec jeden a namísto chlapského přístupu a řešení mi vyhrožuje. Nikdy jsem tu jeho kapelu neměl moc rád (krom prvního dema z roku 1988), ale to už je jedno. Nemám zájem to tu nijak rozmazávat.
Angažuješ se i v současnosti v pořádání hudebních akcí, nebo to přenecháváš mladším (smích)?
Nic nepořádám a myslím, že to tak už i s občasnou výjimkou zůstane. Jediné, čemu se věnuji, je u nás v Hořovicích Region Festival. Tento vznikl pod taktovkou tamního městského klubu Labe, ale nějak to utichlo a tak jsem si nedávno řekl, že to obnovím a pomůžu tím novým i zajetým kapelám ukázat, co je v nich. Loni se to poměrně povedlo a letos snad bude výsledek stejný.
Jak vůbec hodnotíš tamní, potažmo celou českou UG scénu? Má správný směr?
Teď se tu narodilo pár zajímavých kapel, proto přišel i již zmiňovaný nápad Region Festivalu. Máme tu extrémně expanzivní thrashovou smečku MURDER INC., která mi doslova učarovala. Pak je tu dost death metalu, ale i punku. Líbí se mi, že kapely stále rostou jak houby po dešti a některé dokonce tvoří i zajímavou muziku a makají na sobě o sto šest. ČR UG scéna není vůbec k zahození. Najdu si tu všechny oblíbené styly. Krom již zmiňovaných MURDER INC. jsem milovníkem JIG-AI, POPPY SEED GRINDER, LYCANTHROPHY, LAHAR, G. O. R. E., RUBUFASO MUKUFO, FEEBLE MINDED, PRIMARY RESISTANCE, THE BREED, NĚMÁ BARIKÁDA, P.U.M., COWARD, BOWEL FUCK, N.V.Ú., ESAZLESA, CFOL, AVENGER, MINORITY SOUND, MAC OF MAD, SHEEVA YOGA, BUT, MELANCHOLY PESSIMISM, BBYB, IDIOTS PARADE, PIGSTY, NEEDFUL THINGS, HIROŠIMA, GRIDE, GUTALAX, PSYCHOTIC DESPAIR, SPASM, HEAVING EARTH, PIKODEATH. Máme v ČR fantastické kapely všech stylů a rozhodně si myslím, že máme ten správný směr.
Za Tvoji dlouholetou účast v Obscene Extreme Crew jsi jistě nastřádal řadu vtipných story. Můžeš se s námi o některou z nich podělit?
Celý OEF je velmi vtipný mejdan. Opravdu. Bylo tam srandy denně tolik, že to za rok nezažiješ. Ulítlé obleky, polonahá individua, různé nafukovací panny nebo vodní loďky. A to vše létalo na pódium a zpět při grinders band. Bože jak rád na to vše vzpomínám. Tolik fajn lidí a tu nezapomenutelnou přátelskou atmosféru nikde nezažiješ. Vtipné bylo vše kolem MACABRE. Sdíleli se mnou jednu místnost. Ani jsem nevěděl, že dokážu mluvit anglicky tak, že mě chápou (smích) a to fakt umím úplný prdlajz. Zpěvák měl skvělé alkoholické opice, ukrutně ujeté nápady a završil to tím, že se mi vyhajal v posteli ve spacáku (smích). Tak jsem spal na zemi… Také jsem tam jednou nevědomky rychle otevřel dveře a přišpendlil Jeffa Wolkera ke zdi. Ten malý chlapík na mě zděšeně kouknul, asi si říkal, proč jí takovou schytal a já se mu omlouval jak malý kluk. On se zasmál a úplně v pohodě mi podal ruku na důkaz vyřešení nedorozumění (smích). A tak dále…
Pokud se nepletu, ty sám jsi měl možnost se na prkna tohoto festivalu postavit se znovu obnovenými ASSESOR, tedy ASSESSOR…
Ano. Ale byl jsem asi jediným členem kapely, který z toho měl radost. Šéf kapely Jarda Pracna to vlastně také uvítal a myslím, že se mu akce líbila, protože s manželkou jezdí po punkových koncertech, páč jsou to pukáči jak hrom (smích). Zbytku kapely bych řekl OEF nevoněl. Neuděláš nic (smích). Jsem rád, že jsem tu kapelu opustil.
Je zde rok 2012 a vznikají VALURY, tedy kapela, ve které působíš až doposud. Můžeš nám kapelu blíže představit?
Tady existovala kapela AKUTNÍ POTŘEBA. Moc nefungovala a rozpadla se. Spoluzakladatel „Akutky“ Luboš si se mnou o tom psal na Facebooku a zrodil se nápad vrátit se ke kořenům, které ho baví. Já byl volný, zbyla mi doma basa z účinkování v ASSESSOR, a tak jsem se s ním dohodl, že to zkusíme. Venca Vaníček byl vlastně bubeníkem AKUTNÍ POTŘEBY, post bicích byl tedy jasný. A tak vznikla kapela VALURY. Nejsme pozéři a nepotřebujeme tvrdé a drsné názvy - Va-Václav / Lu-Luboš / Ry-já (smích). Stylově jde asi o modernější pojetí starého hardcore říznutého punkem. Těžko zaškatulkovat, hrajeme od srdce.
Webem již prolétla zpráva, že VALURY vydávají debutové album. Můžeš nám přiblížit, co jste si pro fanoušky připravili a v jaké fázi se album nachází?
Web nelhal, CD už je venku. Jako poslední se ladil obal, který je jak jinak než ujetý (smích). Máme rádi dobrou náladu a nadsázku, neurážíme a nevysmíváme se nikomu, leda sobě a tak ten obal karikaturně ladíme ke spokojenosti všech (smích). Album bude obsahovat 22 songů, tedy všechny, co jsme za ty 3 roky složili. Vyjde někdy v měsíci březnu.
Chystáte se oslovit hudební labely a uspořádat nějakou mini tour na podporu nové fošny?
Možná někoho oslovíme a dokonce jsme to už párkrát udělali, ale není to priorita. Mini tour zatím neplánujeme, avšak něco určitě spácháme.
Jelikož se chystáte na CD shrnout veškerou tvorbu, ta předchozí je formou live nahrávek zachycena na demech a split-CDs, kde se dáváte do holportu s většinou neznámými kapelami. Co vás vedlo k vyzvednutí v podstatě neznámých kapel?
Obyčejná slušnost a chuť někomu nezištně pomoc. Opravdu. Na prvním splitku se s námi svezla thrashová mlátička MURDER INC. a nakonec se ukázalo, že je to mnohem úspěšnější kapela než my. No není to úžasné? To je přesně ta symbióza, kterou s kolegy z VALURY chceme tvořit a udržovat. Po prvním splitku se udělalo druhé (v řadě třetí demo) a tam dokonce přibyly 2 kapely. Myslíme si, že využít CD nosič naplno je také chytřejší a hlavně za jednu cenu více kapel. Demo je demo a to má sloužit k ukázce tvorby. Přesně to se nám všem povedlo na 100 %. Máme z toho ohromnou radost. A malinko tě opravím v myšlence, že se dáváme do holportu s neznámými kapelami – my jsme přeci to samé, jen členové mají za sebou účinkování v jiných kapelách, ale VALURY jsou prozatím neznámý pojem. Splitkem si tedy pomáháme všichni navzájem při jeho šíření mezi fans.
Co VALURY na vinylu? Jak vůbec vnímáš návrat k tomuto médiu a také zastáváš názor, že klasická cédéčka jsou po smrti?
Vinyl je fantazie. Je to nejlepší poslech a nejkvalitnější způsob záznamu. Pokud se naše debutová nahrávka bude líbit a budou poptávky po vinylech, není problém je přidělat. A neřekl bych, že jde o návrat k tomuto médiu. Vinylové desky se jely furt, jen ten velký boom kolem CD a Blue ray atp. je trochu upozadil, ale fajnšmekři jedou vinyl bez přestávky. Klasická CD určitě nejsou po smrti, protože je to zatím nejhojněji využívaný způsob přenosu dat či hudby. Samozřejmě není nad obyč flash disk, ale ten zase nemůže mít obal. A tak si říkám, že CD pojede ještě hodně dlouho (smích).
Chýlíme se pomalu ke konci. Děkuji za Tvůj čas a plodné odpovědi. Pokud bys chtěl říci něco, co v rozhovoru nebylo zmíněno, zde je Tvůj prostor.
Já děkuji tobě za prostor rozhovoru. A co bych dodal? Například to, že Fobia zine je jedním z nejserióznějších webzinů ČR a tak je pro mě dvounásobnou radostí v něm mít tento rozhovor. Také bych rád apeloval na kapely, ať si více pomáhají a nepovyšují se jedna nad druhou, natož se vzájemně pomlouvat. To je bohužel nešvar, se kterým se setkávám často. A úplným závěrem přeji všem čtenářům klid a mír v srdcích, splněné sny a touhy, aby pěstovali dobré kamarádské vztahy přerůstající v přátelství a v neposlední řadě ať vám chutná naše skvělé české pivo a víno.
