NAURRAKAR – Epilog lidstva

Za poměrně krátkou kariéru prošli pražští black metalisté NAURRAKAR zásadním vývojem. Dvanáctiskladbové demo „Imperium Satana“ (2009) bylo jakousi poctou Satanovi, jenž byl prostoupen snad všemi skladbami. Velký skok kupředu přišel tři roky poté, kdy NAURRAKAR vydali čtyřskladbové EP „Zákon chaosu“. To přineslo nový pohled na hudební i textovou stránku a ukázalo prstem na cestu, kterou se NAURRAKAR chtějí v budoucnosti vydat. Nyní čtveřice přichází konečně s plnohodnotnou debutovou deskou „Epilog lidstva“, jež sice pokračuje v tom, co kapela na EP načala, na druhou stranu ji ale představuje také v dalším odstínu.

Značný posun udělali NAURRAKAR v produkci. Zatímco „Zákon chaosu“ byl zahalen do syrového (jak by také ne, když jej kapela nahrávala na jeden malý mikrofon), ne však nehodícího se zvuku, k produkci „Epilogu lidstva“ se přistupovalo mnohem profesionálněji a na výsledku je to znát. Sound alba si na svá bedra vzal sám kytarista NAURRAKAR Ego, stejně jako programované bicí, s jejichž editací pomáhal Lord Morbivod (STÍNY PLAMENŮ, TROLLECH, UMBRTKA, WAR FOR WAR, QUERCUS). Ani ty nepůsobí v žádném případě nepatřičně a tak kromě toho, že bych možná celkově přidal na basech, nemám produkci co vytknout.

Po grafické stránce je „Epilog lidstva“ také velice zdařilým dílem. Přední cover, který stvořila Morgause (jež také vokálně hostuje v několika skladbách a je autorkou dvou textů), má depresivní nádech a plně koresponduje s lyrickou složkou alba. Vnitřek rozkládacího bookletu je obohacen o nakreslené obličeje čtyř souputníků z NAURRAKAR, což je prací zpěváka Bathora, obklopené úryvky textů čtyř skladeb z recenzované desky. Originální obrazové ztvárnění je dalším plusem „Epilogu lidstva“.

Tím nejdůležitějším je však stále hudba. A zde se dostávám trochu do nesnází. Mám za sebou nespočet poslechů a přitom stále hledám ta správná slova a jako bych se nemohl rozhodnout, zda mne „Epilog lidstva“ vlastně baví, nebo ne. Ono je to právě asi tak půl na půl. Deska začíná totálním masakrem v podobě „Dědicové jaderného věku“, skladbou, která mne od prvního poslechu naprosto rozsekala a dosud je moji jasnou jedničkou na „Epilogu lidstva“. Trochu slyším inspiraci v GORGOROTH za Gaahlovy éry. Pomalu se prolne za zvuků sirény do dvojky „Antihumánní technologie likvidace“, jíž kapela vypustila do éteru již nějakou dobu před vydáním alba. Ta pokračuje v nastoleném vysokém standardu. S „Epilogem lidstva“, na němž, pokud mne sluch nešálí, hostuje v první polovině Morgause, již ale přichází ten pocit jisté… obyčejnosti, který se v prvních dvou skladbách nedostavoval. Prostě kvalitně zahraný black metal, který však ničím neohromí. A takhle to bohužel mám s vícero skladbami – jmenovitě „Bezcílnost“ (č. 9), „Ke zdi!“ (5) nebo „Zaklínání“ (4). Marně zde hledám opravdu výrazný moment, který by mne posadil na zadek. Prostě takový standardní black metal, nic víc, nic míň.

Po takovém intermezzu v podobě „Čechy krásné“ (6) však přichází zase dvojblok velice zdařilých kompozic – „Galerie šílenství“ a „Zhmotnit tmu (In Conspiracy with Storm)“. Hlavně první jmenovaná je plná zajímavých zvratů, skvělých táhlých riffů, šlapavých bicích ve slokách. Navíc se zde vzájemně hlasově velmi vhodně doplňují Bathor a Morgause. Rozhodně další z TOPů „Epilogu lidstva“. „Zhmotnit tmu“ je, jak již její celý název napovídá, jakousi poctou Františku Štormovi. Tomu napovídají i jisté slovní obraty. Song nepostrádá tah na branku a skrývá v sobě zajímavé melodie.

Deska je pak zakončena outrem s názvem „Pustina“, na kterém dostala hlavní roli Morgause, jíž doplňuje pouze kytara. Ve chvíli, kdy hostující zpěvačka využívá hrubšího vokálu, se tento epilog stává mnohem zajímavějším, než jeho zbytek. Možná, kdyby outro bylo celkově kratší, celku by to také prospělo.

Ač na mne tedy některé kompozice neudělaly až takový dojem, je nutné dodat, že řemeslně je vše naprosto v pořádku. Ať už se bavíme o velice zajímavé kytarové práci, kde Ego občas nezapře svou oblibu také v thrash metalu, nebo o variabilitě Bathorova vokálu. Na „Epilogu lidstva“ využívá poměrně velké množství poloh, což mu přidává na zajímavosti.

Lyrická složka je velice důležitou součástí „Epilogu“. NAURRAKAR se v ní zaměřili na konec civilizace lidské, ale také na temné myšlenky člověka. Skladby „Antihumánní technologie likvidace“ a „Ke zdi!“ mají v sobě, jak sám Bathor řekl, „morálně kritický podtext“ a za to mají ode mě NAURRAKAR palec nahoru. Nebudu více prozrazovat, poslechněte sami.

„Epilog lidstva“ je rozhodně kvalitním debutovým počinem NAURRAKAR, nejspíš jsem ale očekával trochu víc, větší tlak. Pokud by se na albu nacházelo více takových skladeb, jakou je „Dědicové jaderného věku“, které by nedaly posluchači čas chvíli vydechnout, hodnotil bych možná o něco lépe. Nemohu říci, že by na desce bylo něco špatně, za „Epilogem“ je znatelná spousta věnované práce a úsilí. Jen mne to prostě nedostalo tak, jak bych si přál.